Tetování: když už, tak ať to stojí za to

Publikováno: 16.08.2014 16:46 | Jakub Matulík

Vždy když v redakci chystáme zážitkový článek, tak do toho jdeme po hlavě. Těžko můžete popisovat setkání se zednáři na základě dobrodružné literatury. A když děláme report z urbexu, natáhneme maskáče a jdeme do kolen. Tentokrát jsme chtěli víc. Dostat se pod kůži.

Poslední dobou se opět hodně mluví o tetování. Dříve bylo cejchem trestanců, v jiných kulturách ho nosili ti nejsilnější z klanu a dnes je na hraně kratochvíle v obědové pauze.

tetovani_3

Zdroj: Fotografie použita s laskavým svolením Planet Tattoo Studio

Už několikrát jsem si nechal zkrášlit své tělo v Planet Tattoo, což je jeden z největší tetovacích salónu v Brně a vlastně na Moravě vůbec. Spousta lidí, když se rozhoupe k tomu, nechat se tetovat, často ani moc nepřemýšlí o tom, jak a jaký salón vybrat, nezajímají se, kdo bude brousit jehlou v jejich kůži, a popravdě řada lidí při vstupu do salónu ještě ani netuší, jaký motiv bude do konce života zdobit jejich kůži.

Já osobně po tetování toužil hodně dlouho. Proto jsem jen tři roky strávil přípravou motivu a jeho finálním zpracování. To ostatně doporučuji všem. Začít s tím, že víte co, proč a kam to chcete. Pokud přijdete za tatérem s tím, že chcete kérku, protože vás už přestalo bavit hrát šachy, vynese vás v zubech. Když jsem měl tedy konečně návrh hotový, čekala mě další zásadní část a to jaký salón si vybrat.

tetovani_4

Zdroj: Fotografie použita s laskavým svolením Planet Tattoo Studio

Bylo ohromné štěstí, že jsem tehdy studoval v Brně a několik mých přátel už tetování mělo. Dal jsem na doporučení, klikl na stránky tattoo.cz a procházel fotografie práce člověka, kterému se říká Robin. Nestačil jsem se divit, jaká umělecké díla dokáže na lidské těle vytvořit. Naivně jsem si myslel, že se v pondělí objednám a ve středu půjdu pod jehlu. Ale on měl úplně plný diář. A první volný termín byl až v květnu. A to byl tehdy leden! Nic jsem nemínil riskovat a zajistil si rovnou dva termíny.

Večer před akcí jsem šel brzy spát, ráno se pořádně najedl, vzal si pití a vynechal samozřejmě alkohol. Opravdu doporučuji dodržet všechny instrukce, které vám tatér před akcí dá. Právě alkohol v krvi má vliv na to, jak tetování při jeho vzniku bude krvácet.

tetovani_6

Zdroj: Fotografie použita s laskavým svolením Planet Tattoo Studio

Pro spoustu lidí zavání tetování a tetovací salón něčím špinavým. Něco co se dělá několikrát použitou jehlou v tajných zadních místnostech. Spíše underground než něco, co funguje oficiálně. Při vstupu do salónu Planet Tattoo, vám ale spadne čelist. Vstoupíte do čistého, krásně barevně vymalovaného prostředí, kde na vás čeká recepce s pohodlnou velkou pohovkou, rocková hudba se line z reproduktorů a všude kolem vás bzučí návykový zvuk tetovacího strojku. A tady to všechno začalo. „Tak jdeme na to? Já jsem Robin, těší mě,“ nadšeně se představí tatér. Je to tady.

tetovani_7

Zdroj: Fotografie použita s laskavým svolením Planet Tattoo Studio

První věta od tohoto velkého potetovaného ale velice sympatického člověka ve vás rozbije veškeré předsudky. První jsou na řadě formality, podepsat papíry o tom, že nemám vadu srážlivosti krve, cukrovku nebo jinou pro tetování nebezpečnou nemoc. Robinův klid a rozvaha sráží mou nervozitu. „První tetování a hned tak velké? Správné rozhodnutí!“ vyjde z jeho úst a já o sobě začínám trošku pochybovat. Co když je to skutečně moc? Ne, couvat nebudu. Po pár úpravách návrhu jdeme na to.

Robin si vzor nejdřív vytiskne a potom udělá obtisk na mé lýtko. Začíná přituhovat, respekt přechází v mírný strach, který se mísí s očekáváním a nedočkavostí. „Tak si lehni a dáme se do díla.“ Robin si zatím chystá strojek a jehly a věci potřebné k práci. Všechno dělá v chirurgických rukavicích a je opravdu vidět, že hygiena zde hraje opravdu zásadní roli. Tím mě trošku uklidní. Člověk, který nemá s tetováním žádnou zkušenost, si představuje všemožné scénáře. Strojek začíná řinčet. „První ti udělám obrys, tak se mi prosím moc nevrť.“ Ty vole...

tetovani_9

Zdroj: Fotografie použita s laskavým svolením Planet Tattoo Studio

Že by to bylo nějak zvláště příjemné se říct nedá, ale žádná extrémní bolest to není. V hlavně se mi honí otázky typu „co jsem si to sakra vymyslel za kravinu?“ nebo „tohle mám vydržet další tři hodiny?“ Pod kolenem to fakt příjemné nebylo, ale obrys je hotový. Ovšem tohle byla jen procházka růžovým sadem. Robin nasazuje silnější jehličky a začíná dělat svou práci. Kůže hoří, pálí a kdo ví co ještě, ale že by se mi to úplně nelíbilo se říct nedá. Není to klasická bolest. Jen... je to prostě nepříjemné. Ale ne, že bych od tam utíkal. Celou dobu si povídáme o všem možném. I když Robin nemá moc času, protože pořád pracuje, tak ho baví sporty a jeho největší zálibou jsou ovšem střelné zbraně. Doma má opravdu slušnou sbírku a tak mi vypráví, jak chodí střílet a podobně. Asi po dvou hodinách tetovaní si uvědomím, že mě to už vlastně nebolí. Skoro to nevnímám. Paráda, říkám si. Miluji to a chci víc.

tetovani_12

Zdroj: Menstyle

Asi po třech a půl hodinách mi Robin oznamuje, že je pro dnešek konec. Když se podívám na svou nohu, nestíhám se divit, na obrázku to vypadalo hustě, ale na noze? Robin je opravdový umělec a kdo miluje tetovaní musí být z jeho prací nadšený. Ještě mě stačí poučit jak se mám o tetování starat, jak ho mám často mýt a jak lehce natírat. Pak přichází na řadu potravinářská folie na zabalení a já spokojený, plný dojmů odcházím s tím, že za 14 dní přijdu dotetovat.

K dnešnímu dnu mám 4 tetování. Všechny udělané u stejného člověka a tím to vůbec nekončí. Miluji to. Jinak se to asi nezvat nedá. Když mi kdysi kamarád vykládal jak návykové to je, nevěřil jsem mu. Ovšem, dnes už vím že tomu tak je. Jednou začneš a nechceš přestat. Kdyby bylo na mě, jsem pokérovaný o dost víc. Ovšem stále jsou zde společenské předsudky a tak si říkám nic se nemá přehánět.

tetovani_13

Zdroj: Menstyle

S Robinem jsme se stali přátele a tak mi to nedalo, a zeptal jsem se na několik věcí.

Robine, jak ses vůbec dostal k tetování a kdy přišla myšlenka, že se tím začneš živit?

K tetováni jsem se dostal tak, že jsem se sám nechal v sedmnácti tetovat. Celý proces mě natolik zaujal, že jsem začal zjišťovat další informace kolem tvorby tetování. Podotýkám, že to bylo v době, kdy tady žádná tetovací studia nebyla. Nějaké základní poznatky jsem získal od kamaráda, který měl tetování z vězení a vysvětlil mi, jak celý proces probíhal. Začal jsem to zkoušet na sobě, kamarádech a kdo měl zájem. Že bych se tím někdy profesně živil, mě ale tehdy vůbec nenapadlo. V té době jsem dělal elektrikáře v jedné fabrice. Ale podnik zavřeli a já se rozhodl zkusit kariéru tatéra.

tetovani_10

Zdroj: Fotografie použita s laskavým svolením Planet Tattoo Studio

Tehdy se zrodila myšlenka mít vlastní tetovací salón, který si je největší v Brně?

Ano, tehdy ani jiná možnost nebyla. Nemohl jsem dělat v salónu někoho jiného. V Brně prostě žádný salón nebyl. Ale nebylo to ze dne na den.. Celý proces zařizování a schvalování trval neskutečných devět měsíců. Takže to byl těžký porod. Bylo v tom i několik opakujících cest do Prahy na Státní zdravotní ústav. Úředníci totiž pořádně nevěděli, co vlastně můžou a co nemůžou povolit. V té době už fungovalo nějaké studio v Praze a Ostravě. A tak když něco nešlo, stačilo poukázat na to, že jinde jinde to běžné. Dodnes mě trochu mrzí, že během toho nekonečného vyřizování si ostravské studio otevřelo pobočku v Brně. Já svůj salón otevřel jako druhý asi o měsíce měsíce později. Ale dalo by se říct, že jsem otevřel první ryze brněnské studio.

tetovani_11

Zdroj: Fotografie použita s laskavým svolením Planet Tattoo Studio

Kde bereš tu inspiraci pro tetování?

Inspiraci můžeš najít lehce všude kolem sebe. Knihy co čteš, filmy nebo seriály co sleduješ. Samozřejmě existují i odborné weby, časopisy, na sociálních sítích sleduješ práci jiných, nasáváš do sebe nápady a přemýšlíš, co bys ty sám udělal jinak apod. Dneska ti ale nejvíc pomoci přinese strýček Google. Další nápady si také nosí zákazníci sami. Někteří opravdu přijdou s dobrým nápadem, který není problém nějak rozvinout do uskutečnitelného tetování.

Baví tě stále ještě tetovat? Je to přece jen už doba co to děláš.

Je to práce jako každá jiná. Něco mě prostě baví, něco ne. Když děláš za měsíc už po sté pírko, tak v tom už žádná zábava fakt není. Ani umění. Prostě povznášejícího, co by tě posunulo dál. Je to ale pořád tvoje práce, kterou se snažíš udělat co nejlépe to jde. I to pírko je tvoje vizitka. Teď v srpnu to je už 20 let, co jsem otevřel studio. Za tu dobu už jsem si prošel mnoha stavy mysli, od skoro vyhoření, po čirou radost z práce. Aby mě práce po tolika letech bavila, zavedl jsem několik opatření. Především rozhoduji jestli motiv vůbec budu dělat a jakým stylem. Některé styly ze zásady už vůbec nedělám. Třeba profláknutý tribal nebo tradiční maori. Snažím se nedělat víc jak dva zákazníky denně. A i ti vezmou klidně osm hodin.

tetovani_8

Zdroj: Fotografie použita s laskavým svolením Planet Tattoo Studio

Máš čas i na jiné koníčky, vím že máš rodinu, jak se to dá zvládat ?

Ten čas si prostě musíš udělat. Pokud budeš veškerý čas věnovat práci, i když tě práce třeba neskutečně baví, tak dřív nebo později ji začneš nenávidět. Zvláště pokud je člověk starší, uvědomí si, že má polovinu života za sebou a jak rychle to uteklo. Řekneš si, sakra kolik sezón mě ještě zdraví dovolí lyžovat nebo jezdit na kole? Jasně, strávit obrovské množství času v práci s sebou obvykle nese i pozitiva, jako jsou úspěch a peníze. A naše společnost je nastavená tak, že tyhle věci obvykle potřebujeme. Musíš platit účty za elektřinu, jídlo, hypotéku, ale pokud to máš v hlavě v pořádku, tak si uvědomíš, že to není opravdu všechno, na čem by jsi chtěl mít postavený život. Že když budeš v práci měsíčně o pár desítek hodin méně, tak sice vyděláš o několik tisíc korun méně, ale ten čas strávíš právě se svou rodinou nebo činností, kterou rád děláš. Ten čas navíc si totiž nemůžeš koupit. A to ještě člověku ve dvaceti tolik nedochází. Takže ano, i když je tetování časově náročná práce, udělám si čas na rodinu i na svoje koníčky. V létě je to horské kolo a střelba. V zimě lyžování. Žijeme jenom jednou. Takže Carpe Diem!

Čtěte také:

Urban Exploration: Nezvaní návštěvníci

Za rouškou svobodného zednářství

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!