Tomáš Bartoš: Cílevědomý barbar z Karlína

Publikováno: 12.04.2015 23:05 | Jiří Hofbauer, Tomáš Bartoš

Působí jako tvrďák, ale za milimetrovým sestřihem, přísným pohledem a pevným stiskem ruky se skrývá, sympaťák s pozitivním myšlením a hlavou plnou odvážných snů a ambiciozních plánů. Případný neúspěch pro něj znamená jen jedno – zatnout zuby (a svaly) a zkoušet to dál. Jeho gym není na prominentní adrese hned naproti módnímu baru. Ani v něm nenajdete přemíru zrcadel a udělat si tak stylovou selfie z fitka nepadá v úvahu. Tady se totiž skutečně maká. Stejně jako majitel má i jeho gym totiž zásadní vlastnost, která ho dělá jedinečným – osobnost.

tomas_1

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Vlastníš a vedeš tělocvičnu (chceš-li gym), ale stačí říct, že jsi trenér? Jak vlastně správně nazvat to, co děláš? Fitness to asi není.

Já všude říkám, že jsem trenér. Je to to hlavní, co mě živí. Trénuji lidi, řeším s nimi stravu a vše, co je potřeba, abychom dosáhli jejich cíle. Gym mám pro veřejnost uzavřen, tudíž neřeším žádné vstupné, že by si lidi chodili různě přes den zacvičit apod. Každopádně dělám spoustu dalších věcí kolem; od základního on-line marketingu, úklid, finance, psaní článků, natáčení videí a všechny další maličkosti, které jsou potřeba zvládnout pro běh gymu.

Byl to Tvůj sen mít vlastní gym? Odhodlával ses k tomu dlouho?

Popravdě bych ani neřekl, že můj sen byl mít vlastní gym, ale chtěl jsem dělat věci jinak, používat pomůcky, které v komerčních fitkách nebyly, a tak jsem přešel do vlastního. Samozřejmě kvůli tomu, jak je vše drahé, mi pořád chybí spousta věcí, které jsem chtěl mít, ale postupně se k tomu propracovávám. Dlouho jsem k sobě hledal druhého trenéra, se kterým by se dělaly tréninky v pronajatých sálech a halách. To se však nikdy nepovedlo a zároveň mi k této variantě chybělo velké množství možností a pomůcek, které by se mohly používat. Začal jsem řešit celé prostory, až v té době to rozlouskla bývalá přítelkyně, která sehnala velkou část finančních prostředků od rodiny. Tím, že se nemuselo řešit schvalování půjček a velké přeplacení u bank, se už jen našly prostory, nakoupilo maximum nezbytných pomůcek a vznikl Barbar gym.

tomas_2

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Máš nějaké speciální (odborné) vzdělání?

Mám rekvalifikační kurz a k tomu řadu českých a zahraničních dodatkových kurzů a seminářů. Obrovskou část ale člověk pořád musí poctivě načíst a následně také odtrénovat ve fitku sám se sebou nebo s lidmi, které trénuje.

Je možné, že by si s Tebou domluvil lekci i někdo, kdo třeba nikdy neposiloval a chtěl by začít? Nebo je Barbar Gym jen pro zkušené, kteří si potřebují překonat další svůj limit?

Takoví lidé tvoří většinu mé klientely. Připravovat sportovce nebo sportovní týmy je super, patří to podle mě mezi hlavní cíle každého silového a kondičního trenéra. To, že někomu uděláte předsezónní přípravu a poté sledujete zlepšení a výhry, nebo přijdou zranění apod., to je vždy úžasný zážitek a cesta s danými lidmi. Hlavně to jsou lidi, kteří dělají, co jim řeknete. U sportovců se nehraje na to, že je něco moc nebaví, nebo měli včera párty, tak bude lehčí trénink; na druhou stranu jsou zvyklí na trénink, a tak člověk musí vymyslet správný systém tréninku, aby došlo ke zlepšení. A to je vždy výzva, což je super. U lidí, kteří cvičí, aby se udrželi v kondici, shodili nebo se zbavili nějakých zdravotních problémů, to má své kouzlo zase z trochu jiného hlediska. Lidi mají obrovskou radost z toho, že třeba udělají několik pořádných kliků, dřepy se závažím a další věci, které předtím nedělali. Hlavně je super sledovat, jak se těmto lidem mění život jako takový. Spousta lidí, hlavně těch, kteří mají nadváhu nebo zdravotní problémy, nebo jsou zase moc hubení, mají v ostatních věcech v životě problém od komunikace až po zvednutí těžké krabice ze země. Když jsem začínal trénovat, neuvědomoval jsem si, jak moc se lidem mění vše ostatní, že procenta tuku a další hodnoty kolikrát nejsou tak důležité.

Co bys poradil někomu, kdo v životě nedržel v ruce činku, ale láká ho to zkusit?

Za nejdůležitější považuji vzdělávání. Podle mě je špatně, že si lidé zaplatí trenéra nebo výživového poradce, a o to, co jim ti lidé říkají, aby dělali, se dál hlouběji nezajímají a jenom to slepě plní. A za druhé neskočit hned po čince, ale naučit se nejdřív používat svoje tělo a s ním také posilovat; k činkám se pěkně propracovat. Poté už se jenom pořádně naučit techniku a cvičit.

Jak dlouho funguješ jako trenér?

Oficiálně po rekvalifikačním kurzu to bude 5 let, i když jsem radil kamarádům i předtím. Každopádně zpětně nad tím jen kroutím hlavou, co všechno jsem dělal a jak radil ostatním :-)

tomas_3

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Chtěl jsi tohle dělat už jako malý? Měl jsi na zdi fotky Sylvestera Staloneho, Arnolda Schwarzeneggera, Jean-Claude van Dammea?

Upřímně jsem o takové práci nikdy nepřemýšlel. Trenéry jsem kolem sebe sice měl u každého sportu, který jsem dělal, a děda, jako bývalý sportovec, skončil jako učitel tělocviku na vysoké škole, což bylo spojené s výletem na vodu apod. Ale nikdy jsem nic z toho neměl spojeného s prací, kterou se dá živit. Dělat trenéra ve fitku jsem také začal spíš s vědomím přivýdělku při studiu na vysoké škole. Skončilo to tím, že jsem se na školu díky trénování vykašlal. Všechny tři jsem sledoval ve filmech, ale přeci jenom Arnold patřil z těch tří k mým nejoblíbenějším. Na zeď jsem si však spíš lepil plakáty ženských.

Kdy jsi začal... cvičit (posilovat)? Dospěl jsi k tomu nějak sám nebo Tě někdo k tomu přivedl?

Sport jsem dělal od dětství asi jako většina lidí. Každopádně poprvé v posilovně jsem byl s mým tátou kolem 11 let. V té době jsem dělal atletiku, takže se cvičení v posilovně k tomu přidalo.

Měl jsi někdy nějaký vážnější úraz?

Každý má pojem vážnějšího úrazu zaškatulkovaný v jiné míře. Asi nejvážnější zranění jsem měl zlomení ruky, kdy jsem byl tak šikovný, že jsem si těsně nad loktem přelámal a utrhal všechno, co šlo, včetně poničení nervů. Bylo to naštěstí v druhé třídě, a tak se z toho tělo dostalo. Pak mám za sebou takovou sportovní klasiku jako artroskopii kolene kvůli menisku, poškozené svaly v ramenou, rozbitou hlavu, otřesy mozku, vyházené palce a různě těžce a lehce zvrtnuté kotníky.

tomas_4

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Dokážeš si představit, že bys dělal cokoliv jiného?

V téhle době už popravdě neumím. Už i z důvodu, že jsem posledních 5 let svého života proležel v knihách a všech možných seminářích ohledně tréninku a stravy. Upřímně si nemyslím, že po té době teď umím dělat pořádně něco jiného, čím bych se mohl živit.

Děláš nějaký sport? Vím, že děláš americký fotbal. To je hodně tvrdý sport. Jsi tvrdej nejen jako hráč na hřišti, ale i jako člověk ve skutečném životě tedy náročný, neústupný, cílevědomý? Když se do něčeho zakousneš, tak jdeš po výsledku jako buldog?

V nynější době se věnuji jenom americkému fotbalu. Nevím proč, ale mně americký fotbal nikdy nepřišel jako tvrdý sport. Možná je to tím, že to má svůj systém, který hráč na hřišti dodržuje. Pro mě jsou hodně tvrdé sporty například MMA a další bojové sporty, kde člověk musí hlavu úplně přepnout. Je ale dost možné, že kdybych hrál ve Státech, kde by mě pokaždé chtěl zabít nějaký 120kilogramový černoch, budu mluvit jinak. Ve skutečném životě můžu teď už odpovědět, že ano, ale je to dovednost, kterou jsem se také musel naučit. K tomu - jít si za svým a udělat pro to vše – je potřeba znát cíle, kterých člověk chce dosáhnout. Je to ale věc, která se tady v Čechách těžko učí nebo spíš neučí. Když jsem studoval ve Státech, tak po mně na každém předmětu chtěli napsat krátkodobý a dlouhodobý cíl. Tenkrát jsem si říkal, jaká je to blbost, co po mně zase chtějí. Bohužel mi trvalo spoustu let, než jsem se k tomu dostal zpátky, a mohl si tak jít lépe za svým.

tomas_7

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Máš čas kromě své práce i na nějaké zájmy?

Naštěstí můj hlavní zájem je trénování, protože krom toho je tady americký fotbal, a na ostatní věci není čas. Když netrénuji, tak mám rozpracovaný většinou aspoň jeden online seminář, mám vlastní trénink, nebo čtu nějakou knihu. Což mi připomnělo, že bych mohl napsat psychologii. Ta je velmi spojená především se stravováním; tahle část mě začíná zajímat pořád víc a víc.

Potřebuješ se překonávat?

Ano, potřebuji, ale je to velmi často spojené s nějakou další osobou. Ať je to sportovec, nebo nějaký uznávaný trenér. Mám pro sebe podle těchto lidí nastavené cíle a hodnoty, kterých chci dosáhnout, a ty se snažím splnit a posunout dál.

Podařilo se Ti pro posilování nadchnout i svou přítelkyni?

Potkali jsme se u mě v gymu, takže k cvičení už měla kladný vztah, ale pořád to má jako koníček a odreagování, ne že by chtěla začít v něčem závodit.

Byl někdo v Tvém životě, kdo zásadně nějak změnil Tvůj život?

Určitě přítelkyně. Změnila mi pohled na spoustu věcí a fungování, jak v práci, tak mimo ni. Nejen za to jsem vděčný, že ji mám.

tomas_5

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Jak se stravuješ? Dodržuješ nějaký striktní jídelníček?

Díky sportu, který dělám, striktní jídelníček dodržovat nemusím, protože kostky na břiše mi nepomůžou hrát líp americký fotbal. Vyzkoušel jsem obrovské množství všech stravovacích možností, abych věděl, co a jak funguje, nebo nefunguje, abych to následně mohl dál dávat dohromady pro lidi, které trénuji. Díky tomu jsem hodně poznal svoje tělo, na co a jak reaguje apod. Mám nastavené měřítko tak, že při zatnutí musí být vidět trochu „kostky na břiše“, tím mám stanovený strop procenta tuku v těle; jak jsem přes, trošku si něčeho uberu nebo si prodloužím půst apod. Naprostou většinu jídel mám připravenu z domu ze základních surovin. Nejčastěji kombinace masa, luštěnin, zeleniny a rýže či brambor. Jím toho celkem dost a nevadí mi jíst to samé stále dokola. Takže mám jeden druh jídla na celý den.

Jezdíš i na nějaké soutěže (exhibice)?

Ne, na nic takového nejezdím. Vůbec mě to neláká. Jediné soutěže, které se v budoucnu možná zúčastním, bude v silovém trojboji, ale to pouze za předpokladu, že nebudu hrát americký fotbal.

Máš nějaké motto, podle kterého žiješ?

„Kde je vůle, tam je cesta“. To, co člověk má, a kam se dostane, si určuje sám, je potřeba, aby se pro to rozhodl sám a stál si za tím. Spousta lidí hledá každý den motivaci u ostatních lidí, v motivačních textech, videích, a nikdy to pořádně nefunguje, zejména z dlouhodobého hlediska. Když se však rozhodne pro určitou věc, že jí dosáhne, má velmi často velkou výhodu oproti těm, kteří tu stejnou věc dělají, protože jim to někdo řekl, nebo to někde viděli.

tomas_6

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Když se řekne „tvrdý chlap“, koho si vybavíš?

Možná to bude i tím, že jsme ho zmínili, ale odpovím Arnolda. Není to žádný bojovník nebo sportovec z nějakého kontaktního sportu. Jeho život je inspirující, zejména v tom, kam se přes všechny věci dokázal dostat, co všechno byl ochotný udělat a obětovat pro každou věc ve své kariéře.

Ty sám se cítíš jako tvrdý chlap?

Pořád musím přemýšlet, co přesně si pod tím představit. Řeknu „ano“ a pak mně budou chodit lidi namlátit, že si o sobě myslím, že jsem drsňák. Když se na to budu dívat z pohledu běžného života, dovolím si tvrdit, že ano. Mám za sebou už řadu chvil, kdy jsem začínal úplně od nuly, a vždy jsem přesto přešel a pokračoval dál. Všichni jsme z toho už asi trochu otrávení, protože to je tak často používané v různých filmech, že se nepočítá, kolikrát člověk spadne na zem, ale kolikrát se postaví, a spíš se tomu lidi zasmějí, že je to klišé. Ale ve skutečném životě není zas tolik lidí, kteří by to dokázali. Kolik lidí chce zhubnout a jsou pořád obézní, a je to kvůli tomu, že to před pár lety po novoročním předsevzetí zkusili, nešlo to, tak na to kašlou? Kolik lidí dělá práci, kterou nesnáší, protože se jim nepodařilo se prosadit v tom, co je baví? Já se živím svým koníčkem, dělám sport, který mě baví, a co mě na tom baví nejvíc, je, že práci, kterou dělám, dělám podle sebe, jak já si myslím, že by se měla dělat.

TOMÁŠ BARTOŠ: Cílevědomý barbar z Karlína

Produkce, realizace a text JIŘÍ HOFBAUER

Fotografie TOMÁŠ ŠKODA Photography

Odborná jazyková spolupráce PETRA KINCLOVÁ

Děkujeme Lence Šmakové a Tomáši Bartošovi za zázemí během focení.

tomas_8

Zdroj: Tomáš Škoda Photography

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o ruce v chladných dnech Jak pečovat o ruce v chladných dnech Udržovaný vzhled je kombinace mnoha faktorů. Pravidelný sestřih, sportovní aktivita, péče o vousy a pleť... Na jednu věc však bezpočet... Předchozí článek Fendi spouští svůj první online obchod Fendi spouští svůj první online obchod Fendi s potěšením oznamuje, že spustilo svůj první online obchod, který už je v provozu v Evropě a během roku se rozšíří i na USA... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!