Tomáš Řepka: Leccos bych dnes udělal jinak

Publikováno: 06.07.2015 18:33 | Hana Robinson

Bez debat byl nejlepším obráncem v historii českého fotbalu. Útočníci před ním měli obrovský respekt, rozhodčí se ho snad i báli. Kvůli své tvrdé hře tak i často narazil. Tvrdá práce a odhodlání značily neústupného beka, který šel do každého souboje na doraz. A takový fotbal se mu líbil, takový, jaký zažil při svém působení v anglické Premier League. Muž s nesporným talentem, bohatou fotbalovou kariérou a ikona pražské Sparty nepomýšlí na výchovu fotbalových hvězd. Raději se dnes věnuje rodině a psaní svých autobiografií. Ty má na kontě již dvě.

tomas_repka_1

Zdroj: Lenka Hatašová

Kdy se rozhodlo, že se stanete obráncem?

Začínal jsem paradoxně jako brankář v pěti letech u nás na vesnici. Za rok trenéři zjistili, že to není to pravé ořechové a samozřejmě jsem to vycítil i já. Dali mě tedy na záložníka, protože těch bylo opravdu málo, naopak obránců bylo hodně. To asi taky nebylo ono. Jak se říká „nemáš fleka, hraješ beka,“ šoupli mě tedy na obránce a na této pozici jsem zůstal až do nedávna.

Existuje nějaký zvláštní vztah mezi obráncem a gólmanem?

Jsme si na hřišti nejblíže, takže určitý blízký kontakt tam samozřejmě je. Ovšem ničím zvláštním bych to nenazval.

Najdete čas si v zápase něco říci? Třeba zavtipkovat?

Určitě. Spoustu věcí. (smích) Ale ve většině případů se týkají zápasu. Občas jsme se ale i zasmáli, to je pravda. Někdy si tak nějak heslovitě třeba stihneme říct i historku, kterou jsme nestihli v kabině. Samozřejmě ale pouze tak, aby si toho diváci nevšimli nebo to nenarušilo zápas.

Byl útočník, kterého jste se „bál“?

Nemůžu říct, že bych se někdy nějakého útočníka vyloženě bál. Spíše se dá mluvit o respektu, úctě či pokoře. Takových bylo hodně. Jediné jméno ale nevyberu.

Alespoň typově…

Nejhorší pro mě byli „tichošlápci“, tedy útočníci, které jsem dvacet minut v zápase neviděl ani neslyšel a pak z ničeho nic udeřili a dali gól. To jsem si opravdu celou dobu musel dávat pozor. Nedalo se to podcenit. Ti, kteří mi byli stále na očích, stále aktivní, i přes své třeba vysoké kvality, byli obvykle méně nebezpeční.

tomas_repka_2

Zdroj: Lenka Hatašová

Jak velký vliv na hru má udělení žluté karty?

Určitě má žlutá karta na hráče vliv. Je potřeba se více hlídat, visí nad vámi takový pomyslný vykřičník. Do soubojů se poté musí chodit jinak, rozvážněji. Ovšem v zápalu hry na to obvykle po chvíli zapomenete, především na postu obránce, kde musíte být po celou dobu maximálně koncentrovaní, jinak než záložníci nebo útočníci.

Prodělal fotbal za dobu vaší dvacetileté kariéry nějaké výrazné změny?

Fotbal je dnes svázanější než dříve, vítězí taktika nad fotbalem jako takovým. Důraz se klade na rychlost a nasazení. Dnes se prosazují spíše atletické typy hráčů, vybírají se šlachovití sportovci. Hra má větší dynamiku. Dříve byl fotbal spíše o soubojích jednotlivců a to mi vyhovovalo. Ten dnešní má zase větší spád.

Kterému klubu byste nabídku na působení rozhodně neodmítl?

Bayern Mnichov, Barcelona, Manchester City a dalším. Jejich vysoká úroveň je ale především postavena na kvalitě jednotlivých hráčů, kteří v klubu hrají.

tomas_repka_3

Zdroj: Lenka Hatašová

Sám jste působil v Anglii a Itálii. Která liga vám byla bližší a proč?

Z hlediska fotbalu mám lepší zkušenosti z Anglie. Fotbal se v Anglii hrál s velkým nasazením a byl především postaven na osobních soubojích. Byl více nespoutaný. Navíc v Anglii byla obrovská podpora fanoušků, kteří dokázali vytvořit jedinečnou atmosféru. I když to Italové uměli také. V Itálii byl fotbal zase založený spíše na taktice. Právě ale osobní souboje anglické Premier League mi vyhovovaly.

A pro život?

Pro život mi rozhodně vyhovovala více Itálie. Já vždycky říkám, že Italové jsou takoví Moraváci. Mám je rád. Italská mentalita mi byla hodně blízká.

Nelákalo vás usadit se v některé ze zemí, kde jste působil, natrvalo?

Po třetím roce mého působení v Itálii jsem prodlužoval smlouvu na další čtyři roky a to byla doba, kdy jsem koketoval s myšlenkou v Itálii zůstat. Italové mě opravdu velmi baví, jsou vstřícní a to mám rád. Přemýšlel jsem o pořízení domečku, kde bych pravděpodobně nežil trvale, ale pendloval bych mezi Českou republikou a Itálií. Nakonec ale nastaly komplikace s majitelem klubu a dopadlo to jinak.

tomas_repka_4

Zdroj: Lenka Hatašová

Do naší nejvyšší soutěže jste vstoupil poměrně brzy a to v dresu Baníku Ostrava odkud jste později odešel do Sparty. Který z našich klubů je vám nejbližší?

Jsem Sparťan, takže Spartě. Tam mi leží srdce.

Jak byste porovnal české fotbalové fandy s těmi zahraničními?

V Anglii je absolutně vše kolem fotbalu na velmi vysoké úrovni. Návštěvností počínaje a famózní atmosférou konče. Na fotbal Angličané opravdu chodí. Ale ani český fanoušek by se mezi nimi neztratil.

Měl jste před zápasem nějaké rituály?

Nikdy jsem ničemu takovému nepropadl. Byl jsem spíše takový uvědomělý. Tyto věci šly mimo mě. Představa, že budu muset něco opakovaně dělat před každým zápasem, mě nebavila. Navíc, co kdybych třeba zapomněl. Hodně hráčů ale svoje rituály dodržovalo.

Co byste dnes dělal jinak?

Určitě bych ubral v náročnosti, zato přidal v jiných věcech. Za tu dlouhou dobu jsem si i hodně ublížil svou povahou. K určitým lidem bych se dnes choval jinak. Možná bych to pak i jinam dotáhl. Ovšem je možné, že to všechno takto mělo být, to je těžké dnes hodnotit.

tomas_repka_7

Zdroj: Lenka Hatašová

Řekl byste, že jste byl přirozený talent, nebo za vaší bohatou kariérou stojí především tvrdá práce?

Určitě jsem nebyl vyloženě talent. Byl jsem spíš takový samorost. Nějaké nadání jsem určitě měl, ovšem bez tvrdé práce a mnohdy tvrdší než u ostatních bych se rozhodně neobešel. Vlastně jsem měl téměř všechno vydřené. Musel jsem fotbalu dávat mnohem více než ostatní hráči. Nejsem například žádný běžec, dlouhé tratě jsem vyloženě nenáviděl. Občas mě zamrzelo, když jsem viděl, že kluci nedělají zdaleka tolik co já, ale holt mají talent. Tak to ale v životě bývá.

Co považujete za vrchol své kariéry?

Vrcholů jsem prožil hned několik. Vždycky jsem to vnímal jinak než ostatní. Někdo bere za vrcholy vyhrávání pohárů. Já jsem za svůj vrchol považoval už fakt, že jsem mohl od svých šestnácti let hrát ligu. Pak jsem odešel do Sparty, což byl další můj vrchol. Nakonec jsem měl i to štěstí, že jsem mohl hrát v zahraničí, což je sen mnoha a další z mých vrcholů.

Za jednoho z nejtalentovanějších fotbalistů světa je považován Cristiano Ronaldo. Jak vidíte jeho kvality? A kdo je u nás současném fotbale velkým talentem?

Ronaldo je bezesporu výjimečný hráč. A také velmi ambiciózní. Měl jsem příležitost proti němu hrát, i když to bylo již před nějakou dobou, tedy ne v době jeho největší slávy. Už tenkrát bylo jasné, že z něj bude hvězda. Sám Ronaldo přiznává, že vždy chtěl být nejlepší. Z našich hráčů vlastně ani nevím, koho jmenovat, přiznám se totiž, že český fotbal už tolik nesleduji. Snad kromě zápasů Sparty či pohárové zápasy. V naší lize jsou ale zajisté úžasní fotbalisti.

tomas_repka_6

Zdroj: Lenka Hatašová

Láká vás trenérská kariéra?

Trenérská činnost mě rozhodně neláká. Není u nás na to prostor. Doba je uspěchaná, majitelé klubů to nedělají podle mých představ. Vidinou jsou jim především finance a ne fotbal. Hráči odcházejí do zahraničních angažmá příliš brzy, nikdo jim neporadí, aby třeba ještě rok dva hráli doma a teprve pak vycestovali. Je to ale samozřejmě velmi individuální. Mně bylo dvacet tři, když jsem odešel do zahraničí a byl jsem totální janek.

Máte dceru. Jaký máte názor na ženský fotbal?

Ženský fotbal je zvláštní. Pokud dívky baví a jejich fotbal má úroveň, což obvykle má, je to určitě hezké. Přesto mi to připadá takové až nepřirozené, když holky hrají fotbal či hokej. Fanda tedy spíš nejsem.

Váš příběh byl sepsán do dvou knih Rebel a Neuhýbám. Do jaké míry jste se na jejich přípravě podílel?

Knihy byly psány formou zpovědi. Stejně tak jak si nyní povídáme a vzniká náš rozhovor, vznikaly moje knihy.

Můžeme se těšit na další? První dvě jsou poměrně odvážné, zbylo něco, co byste v ní ještě odhalil?

Pořád by bylo o čem psát. Druhá kniha by ale pro tuto chvíli stačila, i když nikdy neříkej nikdy. Možná mě za dva roky popadne múza a budu mít potřebu něco napsat. Kdo ví, nechme se překvapit.

tomas_repka_5

Zdroj: Lenka Hatašová

Text Hana Robinson

Foto Lenka Hatašová, www.lenkahatasova.com

Korektura textu Vladana Hallová

Produkce Michaela Lejsková

Publisher profesní magazín Best of, www.ibestof.cz

Vytvořeno ve spolupráci:

Jana Boková a Vlaďka dětem o. s., www.vladkadetem.cz

Designhotel Elephant Prague, www.hotel-elephant.cz

Grandior Hotel Prague, www.hotel-grandior.cz

LE Hotels Group, www.le-hotels.cz

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o kvalitní kožené boty Jak pečovat o kvalitní kožené boty Milujeme kvalitu. Milujeme tradici. Milujeme, když cena odpovídá užitku. Obzvlášť se tyto vlastnosti snoubí v případě rámových bot.... Předchozí článek Nejstylovější muži: Vary ve Varu Nejstylovější muži: Vary ve Varu Jedna z nejvýznamnější společenských událostí roku opět přilákala do Karlových Varů stovky filmových nadšenců, herců, hereček,... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!