Trh mrch 100,7: Cesta kolem světa do středu vlastního ega

Publikováno: 25.08.2013 21:19 | Alex Lenoir

Matějovi je třiadvacet. Pracuje jako barista v jedné z těch předražených kaváren v centru kde mají ohavný kafe a filtrovanou vodu která je cítit chlorem. Na co si hrát, je to tak. On sám proto na kávu chodí jinam. Má dotykový Samsung, jednu košili z Le Premier a pět spolubydlících. Naposledy když šel do banky uložit peníze tak omylem zabloudil jedním koncem do Pánské pasáže, zavadil pohledem o výlohu Loake a vítězně vyšel se světle hnědýma Hilton Tan a o šest tisíc lehčí. Tak si ještě (za ten trapný zbytek, co mu chrastil v kapse) v McDonald's koupil BigMac menu a šel domů. Vedle batůžkářů v žabkách z Kenvelo za 59 korun se s ručně šitýma polobotkama skutečně vyjímal. Schopnost nést následky nebo zodpovědnost prostě nezná. Jak jinak si vysvětlit, že v lednu jeho třítýdenní známost otěhotněla. Jistě, chyba byla na obou stranách. Ale říct, že není připraven mít dítě a odejít dvě minuty poté co mu těhotenský test oznámil, že bud táta je svinstvo. Jako bonus v květnu Maty neudělal státnice. Aby zahnal deziluzi z nezískaní akademického titulu („To jsi ani nemohl čekat,“ vypadlo tehdy ze mě) a taky aby ze sebe setřásl rodičovskou odpovědnost odletěl začátkem června na Mallorcu.

Zkoušeli jste se někdy odstřihnout? Od všeho, od všech? Povedlo se to? I když se tělo přemístí o několik set kilometrů a řadu časových zón jinam, mozek je pořád spjatý s daným místem. A lidmi. Především lidmi, protože jsou to oni co tvoří domov. Lidé jsou jako kořeny co nás drží ve spojením s místem odkud pocházíme. Ale do jaké míry určí kam dojdeme..?

Po dvou měsících se konečně ozval a chtěl se sejít. Nad dýňovým quichem v Bakeshopu mi oznámil, že...

...požádal jsem ji o ruku,“ řekl Maty na jeden dech. Nemohl jsem si nevšimnout, že on sám čeká jak budu reagovat.

Páni!“ vydechl jsem. „Jsme rád, že ses vrátil k Lucce.“

Ke komu?“ divil se.

K Lucce. Holce, která už osm měsíců nosí tvoje dítě.“

Ale ne. Na Mallorce jsem potkal Tatianu. Dělá tam servírku. Týden před odletem jsem ji požádal o ruku.“

Jo, tak tohle manželství má fakt budoucnost. Pokud si to Maty do svatby nerozmyslí.

Je to pár týdnů co si náš editor tak trochu utahoval z letních flirtů. Jenže ono se na flirt dá nahlížet i na jako vážnou až závažnou věc. Jen si to vemte. Cestujete někam. Kamkoliv přes půlku světa nebo klidně i jen do Českého Krumlova. Přijedete někam kde vás sice čekali ale nezvali. Akceptují vás, protože si za to solidně zaplatíte. Ale jakoby pro ně nic neznamenáte. Po vás přijedou další a po nich jiná parta a i ta se vystřídá. Je to turistický koloběh. Po čtyřech hodinách v letadle vedle řvoucícho děcka, oschlých těstovinách a té přiblblé demonstraci jak použít záchranou vestu (stejně všichni umřeme) vystoupíte z letadla do 30°C vedra ale především do světa, který si jede svým vlastním koloběhem. Co čekáte? Že ho změníte? Leda hovno. Tomu místu jste úplně jedno. A tak se snažíte s ním sjednotit tempo, puls, přijmout jeho pravidla a překonat časový posun. Možná proto aby jste si tam nepřipadali tak ztracení, jako pěšák na poušti hledáte si něco/někoho co/kdo vám připomíná domov. Záchytný body, v kterých si najdete tu oporu, kvůli které jste jeli sem aby jste se od ní oprostili. Pak vám dojde, že jste cestovali kamsi do nikam, aby jste se cítili jako doma. Stojíte v neznámu a čekáte, že se najdete. Že se pochopíte co vlastně ne/chcete.

Nezajímá tě co řekla?“ zeptal se mě Maty.

A to je další paradox. Vůbec jsem nepředpokládal odpověď. Jakoukoliv.

Co řekla?“ zeptal jsem se tupě zpátky. Když jsem viděl jeho zklamání okamžitě jsem otočil. „Řekla ano?! Fakt řekla ano,“ synteticky jsem jásal.

Řekla: Nebuď trapnej.“

Léto budiž pochváleno. Myslím, že jakmile vstoupíte do zóny letního flirtu měli byste dostat takový ten barevný náramek co se dává v barech. Abyste hned věděli na čem jste. Jestli jedete blbnout sebe, blbnout jiné nebo jen blbnout. Moment zlomu totiž vždy nemusí být zlomené srdce. Stačí poznání jak hluboko jste ochotní potopit vlastní ego.

Když se pak vrátíte z cest čekáte, že jakmile se nadechnete místního vzduchu, políbíte zem jako papež tak se něco změní a především všichni budou kvitovat fakt, že jste zpátky. Na úřednici v bance výmluvu, že jste byli na dovolené nezkoušejte. Sekne po vás „No a co?! Já jsem zase celý léto tady v týhle podělaný kójí.“ (Neřekne to, ale myslí si to.) Přistanete do nočního ticha, černé slepoty, stranou od pohledů a jdete si na těch pár hodin lehnout abyste se co nejsnáze vrátili do vašeho pracovního tempa. A nikdo netuší jaké drama máte za sebou. Kdesi za vámi je minulost, která má trvanlivost jako hrad z písku při přílivu a tady, kde jste doma je to vzdálená, prakticky neexistující imaginace. Vstanete a ono nic. Svět není lepší, ale díkybohu ani horší.

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!