Trh mrch 101: Dívka, která s nikým nespí jen tak

Publikováno: 01.09.2013 21:09 | Alex Lenoir

Myslím, že to všechno začalo na oslavě výročí svatby rodičů. Přesně tehdy jsem začal znovu uvažovat o trvanlivosti vztahů a jejich planosti. A najednou jsem si svým způsobem připadal vadnej, že mi žádný vztah nevydrží a když pak už s nějakou chodím tak to raději tajím a prakticky se jí kytkama snažím zacpat pusu, aby o tom nikde nemluvila. Mám představu, že jakmile se o ten náš radostný, kvasný proces podělím s někým dalším těsto splaskne a láska vyprchá. A pak bych byl ten komu to zase nevyšlo, zase se zklamal, zase musí hledat jinde. Zase.

V té záplavě nefalšovaného štěstí a po třech sklenkách vína jsem se odvážil táty zeptat: „Pořád je pro tebe ještě máma krásná?“ A sotva jsem to řekl, připadal jsem si jako blbec. Jak se na tohle můžeš sakra zeptat? Čekal jsem cokoliv. Ale tatík mi dal odpověď ve stylu Malého prince. „Ona není pořád ještě krásná. Ona je krásná. Pořád v ní vidím tu dvacetiletou holku, která mi na středisku brala krev.“

Jak dlouho trval váš nejdelší vztah? Rok? Patnáct měsíců, osmnáct? Pro mě je rekordman každý kdo to vydržel víc jak 3 měsíce. Prakticky i Mickey Rourke a Kim Basinger jsou machři. Je to děsná dřina. Je to skutečná práce. Jen za ni nejste placeni. To by pak ani čtrnáctý plat a vánoční bonusy nestačily. Pravdou je, že pokud druhá strana hraje fér, všechno vám to vrátí. Nedá se mluvit zrovna o supervýhodných dividendách ale nějaké benefity z toho přece plynou. Třeba už to, že nikdy nemusíte být sami, a i když si chcete užít ticha, krásně lze mlčet i ve dvou.

Kamarád Jakub se právě vrátil z Nepálu a aby mi popsal všechno co za měsíční cestu zažil, potkali jsme se v jeho oblíbené kavárně Lógr na silnou kávu a ještě silnější zážitky. Je to jedna z těch malých kaváren, které jsou v centru. Stačí na odbočit z hlavní ulice a projít prvním průchodem kolem popelnic přes dvůr a jste tam. Ve skutečném kavárenském světě vytlačeného kavárenskými řetězci. Lógr je v tomhle jiný. Nachází se v přízemí, kde dřív bývalo elektro. Snad i proto teď na ten okamžik vzpomínám, jako na elektrizující. Místní servírka mi prostě někoho připomínala. Byla mi povědomá. Něco měla v očích. A já si v hlavě projížděl lidi za posledních pět let a přemýšlel kam bych ji zařadil.

Hele, já ti vykládám jak jsem se dosral z posvátné vody v Muktinathu a ty pořád kamsi hledíš!“ okřikl mě Kuba a vytrhl mě ze zasněného pohledu.

Ta servírka je mi povědomá,“ řekl jsem úplně mimo.

U placení mi to nedalo a zkusil jsem větu všech zoufalců: „Neznáme se odněkud?“ Mě samotnýho překvapilo, že jsem vůbec byl schopný to ze sebe vypustit. O tom víc mě šokovala odpověď. „Známe.“

Dostanu nějakou nápovědu?“

Možná když tu hlínu pořádně zpracuješ tak z toho něco vznikne. Takže až to vypálíš tak pak se vrať.“

Tak ta v něčem těžce jede, hochu,“ poznamenal Kuba a tlačil mě z kavárny ven.

Trvalo mi to dva dny. Dva dny analyzování toho vzkazu, který mi měl cosi napovědět a rozpomínání se na její oči, které mi z nějakého důvodu přišly tolik známé. Markétka!

Že ti to trvalo,“ řekla, když mě další den uviděla v kavárně. „Měla jsem strach, že si nevzpomeneš. Že jsi úplně zapomněl.“

Nezapomněl. Jen vypadáš jinak,“ řekl jsem na omluvu. Naposledy když jsem Markétku viděl tak jí bylo dvanáct a chodili jsme do stejné umělecké skupiny na výtvarnou školu. Jenže tehdy byla pihatá, zubatá a vlasy měla jako zrzavá Whoopi Goldberg v Sestře v akci. Teď ale budila dojem modelky z reklamy na šampon pro přirozenou barvu vašich vlasů. „Rád tě vidím Markétko!“

Páni! Takhle mi už nikdo dvanáct let neřekl!“ vydechla a srdečně se zasmála. Markétka se totiž ve skutečnosti jmenuje Katka. Ale vždy když malovala tak u toho poslouchala Marii Rottrovou a nejraději měla právě song Markétka. To ale v roce 2002, kdy vrcholem hudebního průmyslu byla Christina Aguilera se svýma kalhotama bez rozkroku, byla jediná. A já ji jednou v žertu řekl Markétko a ono se to chytlo.

Víš, že dokonce jsem si v té šesté třídě řekla, že budeš můj první?“ přiznala mi na z ničeho nic nad mrkvovým dortem.

První jakože... první?“ koktal jsem a ona se začala červenat takže v obličeji měla stejnou barvu jako odstín jejích vlasů. A já v ní zase viděl tu zubatou dvanáctku.

Trochu mě zamrzelo, že jsi mě nepoznal...“ začala načež jsem jí hned skočil do řeči. „Hned jsi mi byla povědomá! Věděl jsem, že tě znám. Jen za těch x let jsem nevěděl do jaké škatulky tě dát!“

Počkej,“ zastavila mě. „Jen ze začátku mě to zamrzelo, ale pak mi došlo, že přesně tohle jsem chtěla. Doufala, jsem že až se potkáme, tak na mě nebudeš koukat jako na tu zubatku upatlanou od barev s hlínou za nehtama, ale uvidíš mě jako jiného člověka. Hlavě že mě vůbec budeš vidět.“

Já tě vždycky viděl.“

Některé vztahy nezaniknou, jen na čas ustávají, aby až znovu přijde jejich čas mohly navázat tam kde před lety zvolnily. Jejich krásu můžete chápat jen vy. Často i když vypadají jinak, jsou pořád stejné. A to navzdory času. Chtělo by se říct, že se vůbec nic nezměnilo. Ale ano. Věděli jsme to oba dva aniž bychom si to řekli. Ani jeden už nebyl sám. Konečně.

wildfox-swim

Zdroj: Wildfox Swim

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!