Trh mrch 102: Nejlepší přátelé mé přítelkyně

Publikováno: 08.09.2013 21:44 | Alex Lenoir

Začátkem srpna se měl Martin setkat s rodinou své přítelkyně. Chudák, byl nervózní jako pes. Přiměl jsem ho upustit od záměru dát si několik panáků na kuráž. Za prvé proto, že na něm byla poznat i sklenička vína a taky proto, že ho čekala dvaceti minutová jízda autem za Město. A dorazit k budoucím tchyni a tchánovi opilej a nabořeným čumákem auta není moc dobrej start. Proběhla kytice a Zacapa. Vše v pořádku. Dokud se ke společnosti nepřipojila nejmladší z rodiny – sotva osmnáctiletá sestra Martinovy přítelkyně. Ukázalo se, že ta osmnáctka je ta rajcovní škulina, s kterou Martin měl sex před měsícem na benzínce. A Martin je ten hajzl co ji vojel a poslal domů s kuřecím krokodýlem.

V lidské DNA je kromě řady potřeb a návyků i skrytá potřeba někam patřit. Být součástí něčeho. Je fajn být běžcem na opuštěné trati, když víte že v cíli vás čeká někdo, kdo vám podá kelímek s vodou a ručník. Případně pokud byste na té trati padli, tak tam pro vás vyběhne a profackuje vás, abyste si uvědomili co děláte a kde jste. I z toho důvodu rád poznávám nové lidi. Přijde mi to úžasné poznat novou osobnost, která vám může něco/cokoliv předat. Ale jen pod podmínkou, že i ti druzí mají zájem se potkat a především vás skutečně poznat.

Dřív nebo později to přijít musí. Zatímco většina se děsí prvního setkání s rodiči, mou noční můrou je setkání s nejlepšími přáteli mé přítelkyně. Z nějakého důvodu mě rodiče od prvního okamžiku milují. A ani rodiče Markétky nebyli výjimkou. Svoje přátele označovala jako zajímavé. Ajajaj. To je ostatně známý fakt, že když se váš někdo zeptá na názor a vy mu nechcete říct, že to stálo za... nic, ta mu řeknete, že to bylo zajímavé a v ještě horším případě specifické. Sraz s její partou přátel byl v jednom z těch "světových" barů v městské části Výheň. Proč světových? Sedí v nich často zajímaví světoběžníci, co všude byli, všechno znají, ke všemu mají co říct. A pokud náhodou nemají jak argumentovat, tak to okamžitě odsoudí, nestojí jim to za pozornost, je to pod jejich úroveň a vy taky, protože se o danou věc zajímáte. A tak jsme seděli v baru Hluchá nota, já myslel na Karla Hynka Máchu, na ten paradoxní název Hluchá nota a napůl ucha poslouchal jak se tahle partička složená ze studentů studující typologii vlivů klasického filmu na videoart vyznávající východního myšlení baví o politice. Nesnáším debaty o politice v hospodě. Je to konverzace předurčená k zániku. Nakonec se půlka stolu zvedne se slovy „běžte do prdele“ a odejde. Soustředil jsem se na klesající pěnu piva a poslouchal debatu jestli se Havel měl stát prezidentem. Je rok osmdesátdevět nebo co?

Alexi co si myslíš ty,“ zeptala se mě holka s turbanem z dredů na hlavě.

Já, nevím. Na tu dobu to bylo sice zbrklé, spontánní řešení, ale... Bylo to hodně o euforii. Myslim, že tehdy ani nikoho nenapadla jiná varianta. Nedokážu to asi posoudit,“ odpověděl jsem. Docela solidně.

Ty jsi spisovatel a nemáš názor? Tak to je paráda,“ zasmála se a její smích zněl až výsměšně.

Rozhodně nejsem spisovatel. Funguju jako lifestyle redaktor,“ bránil jsem svůj post.

Takže píšeš o sexu, dělené stravě a steroidech,“ prskla po mně jedovatou slinou čímž u osazenstva stolu vyvolala lehké úsměvy.

Píšu o všem co uznám zajímavé pro naše čtenáře,“ řekl jsem a následovalo ticho. Docela rychle se oklepali a hodili další téma – New York. Fakt jsem čekal, kdy vytáhnout samizdatem vydanýho Škvoreckýho a budeme si číst úryvky jak to vypadá na Západě. Navzájem se zkoušeli z městských částí a ulic v New Yorku.

Harlem, jedině Harlem. To je můj sen. Malej byt s ústředním topenim na bulváru Doktora Martina Luthera Kinga,“ řekla holka co seděla s kolenem pod bradou a hulila jednu cigaretu za druhou.

Děláš si ze mě prdel? Musíš za most,“ odsoudil ji kluk, který si právě balil tlustý cígo. „Nesnáším města. Brooklyn je pro nás umělce to pravý.“ Tady je umělec evidentně každej kdo odmítá používat antiperspirant. A když si Rikša (jo, fakt mu tak říkali) všiml, že ho pozoruju dodal: „Míchám tabák s trávou. Víc tě to rozemele.“

Tohle trvalo to čtyři hodiny.

Když jsme vyšli ven Markétka si hluboce vydechla. Spíš povzdychla. Ten zvuk co vydala prostě zněl těžce. Ale cítil jsem, že se jí ulevilo. Vraceli jsme se domů. Šli jsme pěšky. Nemluvili jsme. Až na Náměstí se cukla a prakticky zakřičela na mě: „Nesnášíš mě?“

To se mě ptáš nebo mi to oznamuješ?“

Dnes jsem to viděla. Jsou to pitomci. Vím, je to hrozný říct. Jsou to moji kamarádi. A mám hrozný pocit viny. Ale jsou to blbci. Omlouvám se, že jsem tě tam zatáhla. Omlouvám se, že jsi tam musel sedět a dívat se na Rikšovy žlutý zuby. Omlouvám se...“

Pro mě to byl jen hrozný večer, který jsem přestál jen kvůli ní. Pro ni to byl, nejhorší večer jejího života, kterého se do budoucna rozhodla vyvarovat.

Myslím, že znáte ten pocit, kdy víte, že mezi ostatní nezapadáte. Oni to ví, vy to víte, takže to víte všichni. Zjistíte to ale jen tak, že půjdete světem a budete potkávat nové lidi. Dojdete na nejbližší obzor, pak na další a pak zase dál. Jasně, občas dostanete od některýho z těch kreténů přes hubu nebo vám zlomí srdce. Ale s každým dalším krokem si uvědomíte kvůli komu se vyplatí se vracet, čekat, padat a zase vstávat.

7 smoke girl

Zdroj: blogspot

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!