Trh mrch 103: Něco na té holce je

Publikováno: 15.09.2013 20:17 | Alex Lenoir

Marek patřil k těm lidem, kteří viděli chyby na všech jiných jen ne na sobě. Za to, že neodmaturoval mohl ten kretén předseda komise, za to, že se nedostal na vysokou nesl vinu kámoš, který mu neřekl na co se ptají na přijímačkách, a z práce vyletěl, protože šéf byl pitomec s velkým egem a přehnanýma nárokama. Prostě svět je plnej blbců a všichni se spikli proti němu. Vlastně ani žádná holka mu nebyla dost dobrá. Kamila měla brýle, Klára vážila sto kilo, Marcela nosila kostkovaný košile, Iveta zadrhávala, Simona seplala, Zdena měl na noze jeden prst delší než palec, Petra byla v matematické třídě a Alena byla každoroční vítězkou soutěže v ruském jazyce Puškinův památník. Každá holka, která o něj stála měla něco. Proto jsme s klukama léta čekali na moment až si Marek někoho najde. I kdyby to měl být rosomák. Jen si představte ten inzerát: Hledá se atraktivní dívka, bez jakékoliv vady řeči, optimální výšky a váhy. Vítězka soutěže Miss Mokré tričko vítána. Intelektuálky neberu!

Co k sobě táhne dva lidi nepochopíte. Ani se o to nesnažte. Často ani sobě nedokážeme obhájit co nás na tom druhém člověku přitahuje. Nebo pro jaké vlastní atributy k sobě vážeme toho druhého. Někdy jsme fascinováni jeho vzhledem. Nemusí být krásný v pravém slova smyslu. Lily Cole taky nesplňuje definici krásný podle výkladového slovníku, ale najdete si v její osobitosti něco, čeho se nemůže nabažit a víte, že je to to pravé.

LilyCole

Zdroj: http://boards.fightingamphibians.org

Asi po roce jsem "zase" potkal Marka. Nevím jestli fakt, že se vidíte pět minut na ulici jednou za rok se dá ještě považovat za přátelství. Ihned to na mě vypálil – má holku. No, zázraky se evidentně dějí. Trval na tom, že se sejdeme na večeři a seznámí nás. Bylo vidět jak se chce pochlubit. Normálně bych se z toho nějak vykroutil ale i já jsem byl zvědavý. To nepopřu. Navíc jsme se s Markétkou večer stejně někam chtěli zajít najíst.

Protože Markétka čekala setkání přinejmenším s Mirandou Kerr třikrát jsme se převlékali. U mě to naštěstí znamenalo jen změnu kapesníčku podle jejích šatů. Ještě že má Le Premier tak široký výběr kapesníčků. S kyticí pivoní a dvacetiminutovým zpožděním jsme dorazili do Ambiente, kde na nás už čekala novodobá verze Romea a Julie. Připadal jsem si tak dospěle. Chodíme na večeře v párech. Skutečných, které mají budoucnost a...

To je moje Olinka,“ řekl Marek hrdě.

Když jsem Olinu poprvé uviděl, došlo mi, že tady se srazily dvě planety. K takovému úkazu dojde zhruba tak jednou za dva miliony let. Olina byla... jiná než jsem si ji představoval. Nevím proč čekal jsem spíš Agátu Hanychovou než cudnou příbuznou vévodkyně Catherine. Měla kostkovaný svetr, kostkovanou sukni a na očích brýle. Markétka se ke mně naklonila a pošeptala mi do ucha „A to je ona nebo vedoucí její diplomky?“

Jak se ukázalo Olina studovala matfyz. Jo, tak tím se to všechno vysvětuje. „Diskrétní modely a algoritmy,“ řekla, spíš špitla. Po celou večeři jsem musel přemýšlet co tyhle dva spojilo. Zajímalo to i Markétku, která to nevydržela a natvrdo se zeptala, jak se seznámili. Marek dva dny před odevzdáním diplomky začal zjišťovat jak se formátují stránky a Olina byla jediná, kdo ještě byl v knihovně. Jako knihovnice a předsedkyně studentského senátu tam být musela. Tolik opovrhované akademické vzdělání nakonec Markovi přineslo přítelkyni.

Když jsem se vracel ze záchodu všiml jsem si zvláštní věci. Marek a Olina se po celou dobu večeře, tedy pokud zrovna nejedli, drželi za ruce. To je věc co běžně neděláte. Nemusíte. Ale když už to uděláte, něco to znamená.

O dva dny později u černýho piva a fish & chips na Dlouhé jsme tuhle matematicky nepravděpodobnou složeninu museli rozložit a definovat.

Možná je to jak ta dětská hra s židlema,“ nabídl Radim svou teorii. „Hudba přestala hrát a oni dva jsou jediní, kteří zůstali stát. Tak má doma Douchovou.“

Zbyly mu jen knihovnice, matematičky a genetičky,“ řekl Tomáš prorockým hlasem.

Ty to říkáš jako by to byla kletba,“ vyvalil jsem oči.

Vlastně je! Ale může si za ní sám!“ poznamenal Radim.

A Tomáš připomněl: „Nechtěl tu s tím dlouhým prstem, nebo tu co měla pod polštářem schovanou tu malou sošku Panenky Marie.“

A teď má doma všechno,“ soucitně si povzdechl Radim.

Jo, možná si zbyli, ale... klape jim to.“ Dvojitě jsem podtrhl výpočet a výsledek debaty.

Aby vás člověk zaujal musí mít to něco. Já hodnotu, která se skrývala za tím Olininým x, neviděl. Ale viděl jsem, že ji umí vyjádřit a ocenit Marek. A to je v téhle rovnici o dvou neznámých to hlavní. Možná že chodíme nejen na dospělé večeře. Možná jsme se dospěle už skutečně začali chovat a vyjadřovat. Možná, že jsme už skutečně dospěli. I ti, u který to už vypadalo, že budou vždy na střední.

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!