Trh mrch 112: Kocour zůstal doma, kočky mají pré (TGIF)

Publikováno: 17.11.2013 21:31 | Alex Lenoir

Měl jsem za sebou jeden z těch týdnů, který jsem ustál jen díky vidiny pátku, po kterém přijdou dva dny volna. Byl jsem totálně vyčerpaný ale docela hrdý že jsem to všechno zvládl. Proto když přišla Markétka a zatvářila se, že hrozně něco chce děsil jsem se co to bude. Nechtěl jsem na žádnou další pitomou premiéry, výstavu ani do baru ani nikam. Dokonce jsem ani neměl hlad. Jen jsem si hrozně chtěl jít lehnout a spát. A jak to vypadalo, snad mi to poštěstí. Čekala se totiž ode mě minimální účast

Markétka mi vysvětlila, že její kamarádka Romana v rámci nějaké PR akce dostala pobyt v jednom z těch roztomiloučkých chateau, daleko od Města a ode všech. Je to pro ni jediná šance jak si odpočinout. Bude si jen číst pod ohřívadlem na terase, pít okurkovou vodu a v myšlenkách si představovat mě coby Christiana Greye. Asi po deseti minutách a zdůvodňování proč tam musí jet jsem otráveně zívl a řekl: „Tak jeď.“

To je všechno?“ divila se.

A co chceš? Cejchovaný povolení?“

Partneři často říkají, že si od sebe musí tzv. odpočinout. Jeden utíká do ticha, druhý do cizí společnosti, ale v závěru si oba dva nejvíce váží přítomnosti toho druhého. Musíme si jednou nebo druhou verzí projít abychom pak více docenili přednosti našeho protějšku?

564481_472209112791574_35456269_n

Zdroj: Pinterest

Měl jsem jasný plán. Půjdu brzo do sprchy, pustím si nějakej ohavnej horor (vidím to tak na Pád to tmy s opakováním scény kdy se zaseknou v průrvě), během prvních deseti minut sním ovesnou kaši a krásně usnu. Ráno se probudím ke zprávám z ekonomiky, nasáknu entusiasmem Jana Ziky, dám si prudký běh kolem řeky a bude mi skvěle. Budou to dva dny toho vytouženého ničeho co je pro mě tak důležité.

Popravdě jsem se trochu divil, že si Markétka vyjela právě s Romanou a Klárou. Zvlášť když měla řídit Romana. Kelímek s kávou v jedné ruce, cigáro v druhé, mobil mezi koleny. Zbytkovej alkohol napočítám. Jezdí stylem brzda plyn a co mě děsí nejvíc je, že se neumí rozjet do kopce. Její pidi peugeot pojme sotva ji a její oversized kabelku takže si od přítele půjčila Range Rover Evoque v manuálu. Sama sotva pochopila princip automatu. Možná umí řádit, ale řadit neumí.

Když holky dorazily na místo ukázalo se, že je to ta pověstná prdel světa. Kdyby kuchařovi hráblo a všechny hosty vyvraždil a pak hotel zapálil tak se ani nikdo nic nedozví. Holky tupě zíraly na víkendovou chatu, kam si lobisti vozili milenky a Romaně se chtělo omdlít. V ten moment z křoví vylezla liška a vrhla směrem k holkám pohled, že jsou tady silně nežádoucí.

O co, že nám teď popřeje dobrou noc,“ špitla Katka.

Poté co se přihlásily na recepci, vybalily x párů bot (z toho 0 párů pohorek) se rozhodly jít na brzkou večeři, kterou zahájily na baru. Ukázalo se, že kromě sotva běžící wi-fi a (zaplať pánbůh) plného baru tu není jiná zábava. Ta přišla kolem půl sedmé, kdy se do baru nahrnula banda volejbalistů, kteří v hotelu měli soustředění. Trvalo to jen dvě skleničky vína než si Romana nechala od jednoho z nich připálit.

Mezitím na baru.

Říkal, že mě miluje a přitom jsem z něho byl cítit její parfém,“ zajíkala se Katka a tekly jí oči. Jakoby si ten výlev nechávala až bude Romana z doslechu. Tak kvůli tomuhle sme se sem táhly, napadalo Markétku. Asi po dvou hodinách zpovědi a několika miskách solených mandlí jí došlo, že už dlouho neviděla Romanu. Od barmana zjistila, že asi už dávno odešla s jedním ze sportsmanů. Otráveně se vrátila na bar, kde Klára prožívala něco mezi finálním stavem opilství a deliriem říznutého notnou dávkou lítosti. Klára vytáhla z kabelky zrcátko, aby si zkontrolovala make-up. Horko v baru a slzy na její tváři však z dokonalých linek vytvořily přesně neidentifikovatelný tvar takže Klářiny oči vypadaly jako rozpité kruhy vzdáleně podobné těm co kolem očí mají pandy. Začala brečet.

Já sem tak ohavnááá-á-á-á,“ rozbrečela se. Jakoby jí ten pohled jednou nestačil znovu se podívala do zrcátka. A když si svůj zjev potvrdila bouchla se zrcátkem o barový pult.

Zaplatíme!“ zahlásil Markétka.

Bylo přesně 3:14 ráno. Markétka v televizi sledovala Motel smrti. Neměla strach, že by hlas umírající oběti vzbudil Kláru. Flaška vodky byla jako ty nejlepší špunty do uší. Kolem půl páté ráno Markétka uslyšela nějaký šramot za dveřmi. Dloubla do Kláry. Ta se jen převalila a zamumlala: „Ne, už to kouřit nebudu“. Odhodlala se a otevřela dveře. Zcela netušeně na ni padla Romana. Na sobě měla jen pánské sportovní kraťasy.

Vzbuď mě až tam budeme,“ sekla po ní Romana. Evidentně byla direktivní i ve spánku.

Jedna kamarádka opilá na mraky, druhá použitá do bezvědomí, pomyslela si Markétka, jak tam tak ležela pod Romanou a dívala se na klenutý strop. Pravda, výraz Just Do It dostal zcela nový význam.

Další den se role sjednotily. Všechny u snídaně byly otrávené, nevyspalé a hlavně to vůbec nebyl takový víkend jaký si vysnily.

Jak sem se vlastně dostala na pokoj?“ zeptala se Romana.

Někdo tě opřel o dveře,“ řekla rázně Markétka jako když matka kárá dceru. „Podle barmana tam ten co má na zádech číslo 6,“ ukázala na hromotluka s ramenama jak kamion, který na ní nechutně mrknul.

Ten se mi nelíbí,“ zatvářila se zhnuseně Romana na holky. No, to už je teď asi jedno.

Co kdybychom jeli domů?“ navrhla Klára.

Mám tu být až do zítra,“ opáčila Markétka. Romana protočila oči a zavelela k balení.

Když Markétka dorazila domů, padla do postele a spala až do druhého dne. Vytouženého víkendu se tak nakonec dočkala. A já vlastně taky.

Ne vždy všechny věci vyjdou tak jak si plánujeme. O to víc jsme ale vděční když se podaří. Najednou vidíme věci, které jsme předtím nedokázali rozpoznat a hlavně docenit. A někdy si musíme přiznat, že i když sebevíc chceme jsme zkrátka už někde jinde než jsme chtěli být.

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!