Trh mrch 114: Sociální anorexie

01.12.2013 21:04 | Alex Lenoir

Asi jste si všimli, že poslední dobou už nemluvím o Markétce. Ono to má důvod. Markétka se totiž už nekoná. Co vím, tak teď přespává u mladýho a nadějnýho režiséra jehož první a zatím poslední autorský počin divadelní hra (hodně nadnesené přirovnání) Fuckbook je o vzniku sociální anorexie. Celý to představení o jednom člověk trvá asi tři hodiny a Lidovky jej označily za přelomové dílo a jejího autora jako vycházející talent české divadelní scény. Tak to jde divadlo pěkně do prdele.

Nevím jestli to taky tak máte, ale když mi skončí vztah vždycky pak mám dobu kdy si užívám samotu. Respektive čas být sám se sebou, pro sebe. Nemyslím, tím být zavřený doma a pálit se zapalovačem, ale nějak tak v sobě celý ten vztah a všechno co se během něj stalo nechat dozrát. A hlavně si uvědomit co to vlastně bylo.

Co to jako kurva je sociální anorexie,“ ptal se Richard.

Otevřu Lidovky a předčítám text: „...režisér v rozpuku se ve svém tříhodinové jednoaktovce snaží urputně demonstrovat asociální odcizování prostřednictvím sociálních sítí mezi lidmi v kybernetickém a tudíž neskutečném sociálním prostředí. Jsme chyceni do sociální sítě nebo jsme zmítáni v asociální nicotě, ptá se hlavní hrdina dramatu knihovník Hynek,“ dočtu a vyčerpaně padnu na opěradlo židle.

Ten borec je silnej asociál. Co jít večer na panáka?“ navrhuje Richard.

Na večer už plány mám. „Kamarád Erik chystá výstavu fotek a já mu k tomu psal všechny průvodní texty. Takže musím jít tam,“ vysvětlím.

A co se jít rychle podívat na fotky a pak na panáka,“ nepolevuje Richard. Nakonec to nejistě odkývám. Úplně si nedokážu představit Richarda na výstavě fotek. Pokud by to nebylo Best of Playboy.

Abyste věděli, dobře jsem věděl, proč ho brát na tuhle výstavu. Z jednoho prostého důvodu. A to že...

Lesbičky! Všude na těch fotkách jsou lesbičky,“ informoval mě nadšeně Richard. Ano, výstava dokumentovala vztah Leony a Adély. Dvou holek, které spolu žijí osm let. Ale nebyly to fotky jaké najdete v Maximu. Bylo to fakt hodně decentní a jakože intimní. Richard ale se skleničkou vína v ruce už pečlivě fotografie zachycoval na mobil a hned sdílel na Facebooku.

Myslíš, že všechny holky co sem přišly jsou lesbičky?“ ptal se mě zamyšleně Richard a přitom pokukoval na zrzku v ultrakrátkých šatech.

Stál se skleničkou vína mezi nejrůznějšími páry (ona + ona, ona + on, on + on) a řadou dalších solitérů, přemýšlel jsem proč jsou tady. Přišli na tuhle výstavu cíleně nebo jsou tu náhodou? Týká se jich nějak tahle tématika? Přiznám se, že nějakým způsobem jsem tady čekal samý holky. Na druhou stranu když se díváte na dokument o domácím násilí nebo o drogách neznamená to, že doma zfackujete přítelkyni, protože vám vyjela všechen heroin. Že podporujete boj proti AIDS neznamená to, že tuhle nemoc máte.

A nebo když se díváš na porno kde černoch klátí asiatku tak...“ připojil se Richard k mé úvaze.

No, nebo...“ utnul jsem rychle Richarda.

Erik byl před výstavou nervózní jak pes. Nakonec ale celá výstava byla velký úspěch. Chvíli po oficiálním zahájení výstavy ke mně přivedl partu asi šestí lidi,kteří chtěli poznat toho, kdo je autorem (to jsem já) oněch textů uvozující výstavu. Sotva jim došli komplimenty nedalo jim to aby se nezeptali.

Alexi, řekni jak možný, že ten kdo tak citlivě dokáže definovat a pochopit cizí vztah si ten svůj udržet nedokáže?“

Řekni něco. Dělej. Řekni něco sakra! Proboha tě prosím už mluv, vole! S každým mým odhodlaným nadechnutím se skupinka ke mně nakláněla s nadějí, že konečně něco řeknu. Nějak jsem neměl odvahu shodit se před nimi pravou a přiznat, že jediný důvod proč tu nemám partnerku je, že mi ji odloudil alternativec, jehož pižmo příjemně smrdělo po marihuaně.

Mně třeba maximálně vyhovuje být single. Dost mě děsí představa, že si už nikdy nezašukám s žádnou jinou,“ šokoval všechny přítomné (a především mě) Richard. Asi dva se zasmáli, zbytek uraženě odešel. „No, to bysme měli,“ poznamenal Richard. „Tak už můžem jít na toho panáka?“

Skvělej nápad.“

Některé věci nejde vysvětlit, vyložit, nějak jasně nadefinovat. Buď je cítíte a tím je v sobě máte nebo ne. Stejně jako dobrý fotograf neumí svoje dílo správně definovat a dobrý spisovatel neumí mlvit na veřejnosti tak dobrý člověk nemusí mít dobrý vztah. Některé věci totiž spolu nejdou ruku v ruce.

tm_114

Zdroj: Mikael Jansson


Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!