Trh mrch 117: Jen pro ten dnešní den

Publikováno: 22.12.2013 21:43 | Alex Lenoir

Bylo to ten den, kdy jsem Mirkovi šel koupit, dárek k narozeninám. Manžetové knoflíčky s jeho monogramem. Na otázku prodavačky, jestli je chci dárkově zabalit jsem okamžitě přitakal, že chci. „Je to dárek pro přítele.“ Načež prodavačka významně mrkla a zpod pultu vytáhla pichlavě modrou stuhu. A pak že svět není připravený na sexuální nezávislost. Nakonec se mi podařilo vydupat si černou. O moc lépe jsem nepochodil ani v narpě, kde jsem sháněl ucházející narozeninové přání.

Narozeninové přání?“ divila se prodavačka. Ano, narozeninové přání. Dáme si to ještě jednou dokola? „Proč narozeninové přání? Vždyť jsou přece Vánoce.“ To má skutečně logiku. Pozor, všechny rodičky světa. V papírnictví vyhlásili Vánoce. Takže až se dítě začne tlačit na svět tak se ho tam snažte udržet co nejdýl. Asit tak týden. Omlouvám se, ale tahle argumentace mě prostě fascinuje. Nemáme narozeninová přání, protože jsou Vánoce a vy co jste se narodili ve stejných dnech co náš Pán tak máte smolíka.

Říká se, že jedináčci se neumějí dělit. Proto si rodiče pořizují druhé a třetí dítě s nadějí, že bude společenské a hlavně se budu umět dělit. Tahle teorie skvěle funguje do momentu, než dítě přijde do kolektivu mimo domov, kde každé dítě má své vlastní věci a žádného sourozence, kterému by všechno muselo půjčovat. Pravdou totiž je, že některé věci jsou jen a jen naše.

Nic proti Vánocům. Já miluju tradice! Ale zdá se mi, že celý svět vidí jen Vánoce. Asi tak poslední měsíc pro řadu lidí neexistuje nic jiného. V tomhle zběsilém očekávání vidím jistou paralelu s tolik obávaným loňského koncem světa. Lidé se totiž často chovají jakoby nebylo zítra. Kvůli svátkům klidu a pohody jsou schopni nejen strhnout bankovní konto, ale často i sebe.

Mirkovi nic nechybělo. Nikdo mu nechyběl. Byl naprosto spokojený s tím, jak se věci mají. Byl vděčný za to co má, a zbytečně nevzdychal nad tím co nemá. Vlastně díky němu jsem se naučil si nestěžovat. Na nikoho a nic. Vždycky může být lépe ale velice snadno může být hůř. Třeba jako v sobotu, kdy jeho rodiče pořádali oběd na počest Mirkových narozenin. Pardon, slavnostní oběd. Ale taky současně to byl vánoční rodinný oběd.

Bylo to jak scéna z Downtown Abbey. Otec, matka, Mirek se Simonou, jeho bratr Aleš s manželkou Ditou. Všichni škrobení, všichni se báli cokoliv říct a všichni děkovali skleničce vína. Bylo ticho. Takové ticho, že bylo slyšet jak venku mrholí.

Pak se Dita prudce nadechla a řekla: „Chceme vám něco oznámit. Budeme mít děťátko.“ Následovaly gratulace a klasické švitoření jako kdy se to narodí, co bude, jak dlouho to víš, plánovali jste to. Najednou mezi jednotlivými tábory padl ostnatý drát u stolu zaplanula rodinná atmosféra. Do té doby to byl oběd, u kterého se náhodou potklo šest lidí. Otec ale byla záruka kvality. Vždycky to uměl posrat.

Nemůžeš ten telefon položit alespoň během jídla?“ okřikl Mirka otec.

Nemůžu, právě na brunchi, který organizuji došlo bílé víno. Takže se snažím rychle zajistit dodavatele,“ mrsknul po něm stejným tónem Mirek.

Aleš je o tři roky mladší než ty a už bude tatínkem. Vy neuvažujete o rodině? Nebo alespoň o manželství...“ okamžitě situaci u stolu žehlila matka. Žehlila je dost honosné slovo. Pokus o ředění olejem. Tak bychom to nazval

Ne,“ odpověděl rezolutně Mirek a spěšně dopsal mail. „Jen ti chci dát odpověď proč nechci mít děti. A možná se nechci ani ženit.“

Jednou pochopíš, že být rodičem je dar,“ uznale pronesl otec.

No, ještě že ty sis' ten dar tak užil,“ připomněl otci Mirek. „Z dětství si nejvíc pamatuju tvůj kufr směr Johhanesburg.“

Otec okamžitě reagoval: „Nikdy jste nebyli sami. Buď tu byla chůva nebo někdo kdo se o vás postaral.“

Matka mezitím poctivě hltala víno ze sklenice.

Ano chůva – archivní bába nad hrobem, která do nás cpala kysaný zelí. Nebo barbie co se chodily koupat k nám do bazénu? Sedmnáctiletý holky, který ste sem přivedli a sotva ste odjeli tak to vzdaly, protože se jim nechtělo poslouchat jako Aleš v noci volá mámu!“

Byli jsme s vámi tam často jako to šlo. A vždycky jsme vám něco přivezli. Měli jste vždycky všechno. Nikdy vám nic nechybělo,“ připomněla matka s prázdnou skleničkou.

Ale doprdele mami vy ste nám chyběli. Vás jsme postrádali!“

Všichni u stolu čekali na otcovu reakci. Připustí to. Přizná, že roli otce úplně nezvládl. Že jeho synové doma měli prakticky tolik kousků lega, že by si postavili vlastní Legoland ale nula kusů vzácného exempláře jménem rodič? No, i mlčení je odpověď.

Než vyjeli seděl Mirek se Simonou asi pět minut mlčky v autě. Přesně věděla co ho trápí. Na rozdíl od otce ona jeho problémy znala, denně jimi žila nebo se je alespoň snažila pochopit. A hlavně pochopit Mirka.

Vážně jim neodpustíš? Nestačilo to?“ zeptala se ho.

Chtěl bych. Hrozně moc. A svým způsobem je i chápu. A vím, že dělali pro nás maximum. Ale... nejde to. Chci a moc. Ale nejde to,“ povzdechnul si Mirek.

Rodiče do svých dětí vkládají to nejlepší ze sebe. Často ale i to nejhorší. Současně se je snaží chránit. Jak před chybami, kterých se dopustili oni sami, tak před každým chybným krokem, který by mohli jejich potomci. Rodiče totiž patří mezi osoby, které ze všech nejvíc věří v druhé šance. Vidí v nás je samotné. A doufají, že tím, že změní budoucnost třeba odlehčí minulosti.

Ten večer jsme se potkali u Mirka doma abychom oslavili jeho narozeniny. Jeho den uprostřed zimy, který si tak přál. Večer, který byl celý jen o něm. A přiznám se, že jsem mu ho moc přál ale současně upřímně záviděl. Ne pro ty dárky ani nekončící gratulace, ale fakt, že se mu něco splnilo.

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!