Trh mrch 120: Milenky, milenci a ti druzí

Publikováno: 12.01.2014 21:36 | Alex Lenoir

Richard je partnerem jedné velké PR firmy. Nepochybuje o sobě, o svých rozhodnutích a je si jistý v tom, jak působí na druhé. Pokud ho neznáte napadne vás jediné – pozér, arogantní čurák, který na tu svou arogantnost jednou musí dojet. Když s ním ale strávíte víc čas a dáte mu najevo, že ho nemíníte píchat jehlou po nehet, mačkat z něj kontakty a zadarmo se najíst, zjistíte, že tuhle masku nosí nosí jen proto, aby přežil. Ukazuje se, že rytířská brnění nikdy z módy nevyšla. Jen se změnila v ručně šité obleky a košile s vysokým límečkem (ostatně těch mám ve skříni několik) a ostré meče jsme vyměnili za výkonné mobily s operačním systémem a plným adresářem. Ať žije (r)evoluce.

Říká se, že kdo si hraje nezlobí. Hry prý tříbí mysl, rozvíjí mozek a podporují fantazii. Někdy až moc. Občas totiž zapomene kým jsme a začneme se přizpůsobovat tvaru formy v jaké by nás ostatní chtěli vidět. Pak je na nás jestli se vzepřeme a riskneme, že ztratíme úplně všechno, nebo se v pevně utaženém brnění naučíme dýchat.

Michal a Iveta si taky občas rádi hráli. Dokonce tak intenzivně až sousedi z nich byli nešťastní. Mezi jejich oblíbené hry patřila třeba ta na agentku tajné služby a agenta jiné služby zajatého při zásahu, gejšu a velkého magnáta nebo přepadení na čerpací pumpě. Detaily raději nechtějte vědět. Pro ochutnávku: „Mluv hajzle, kdo tě na mě nasadil?!“

Bylo to úplně super,“ popisoval vzrušeně Michal. „Dala mi ruce za hlavu a oči mi zavázala totálně černý šátkem. Ten pocit... jako když maximálně nadrženej skočíš poslepu bungee.“

Obědy s Michalem byly jako dospělácká verze happy meal – vydatné jídlo a zábava, kterou mu všichni kolem záviděli. A ze všech asi nejvíc Richard. Přesně tehdy totiž začal uvažovat nad svým životem. Že i on by si rád hrál. Respektive v jeho případě přestal hrát a začal žít. Prožívat. Richard už víc jak rok udržuje vztah s manželkou jednoho podnikatele, s kterým současně on sám obchoduje. Je to vztah, který podléhá maximálnímu utajení. Tahle aféra by všem jen ublížila. A hlavně pokud by praskla, nikom dál by to nevedlo.

Bylo to prakticky ve stejný moment. Sotva Richard podepsal převzetí zásilky došla mu SMS. Nechod tam. Prosim. Pusu. Rozlepil obálku. Byla to ručně psaná pozvánka na oslavu jejích narozenin. Pokud by tohle byla divadelní hra o třech lidech, Richard by na fermanu byl uvedený jako Company.

Richard ležel sám v posteli a ptal se sám sebe: Co jí dává, že s ním zůstává? Co jí dát nemůžu? Co u mě nemá? Na druhé straně města vedle ní ležel muž a ve tmě ložnice hledal odpovědi na otázky: Co jí dává, že k němu pořád utíká? Co dělám špatně? Co on dělá líp?

Říká se, že milence a milenky si pořizujeme z toho důvodu, že oproti jejich stálým partnerům z nich máme to lepší. Popravdě, to lepší neznamená, to nejlepší. Jsme někde mezi. Ano, nemusíte řešit, co je potřeba koupit, že neteče voda, kdo pojede s babičkou do nemocnice, jestli je plná pračka nebo se dělit o auto. Ale současně jsme ochuzeni o řadu výjimečných momentů. Nikdy se ale nestaneme oficiální součástí jejich života. Vždy budeme jen ti druzí.

profesor_4

Zdroj: Haute Fashion

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!