Trh mrch 122: Láska a jiné posedlosti

Publikováno: 26.01.2014 21:56 | Alex Lenoir

Petr měl konečně po několika týdnech volných pátek. Procházel kontakty ve svém mobilu a zvažoval jestli zavolat Denise nebo Markétě a zda výherkyni vzít na těstoviny nebo na steak. A pak ho napadl ještě svůdnější nápad. Nejdřív půjde do fitka, tam se maximálně zničí a u ilegálně stáhnutého Vlka z Wall Street se uvede do kómatu kyblíkem smažených kuřecích křídel. Z kalorického sna ho vytrhnul zcela asexuální hovor s babičkou, která chtěla, aby ji večer odvezl na sraz absolventů ročníku 1962. Naložil matku jeho matky do M6 a vyrazili přes město. Babi totiž odmítala jezdit taxíkem. V Plesku si přečetla, že jeden taxikář sexuálně obtěžoval šestnáctiletou holku a babi měla pocit, že by mohla být jeho další obětí. Nicméně na sraz se vypravila hlavně kvůli Hynkovi. Třiadvacetiletému blonďákovi, s očima modrýma jak Dunaj a tělem jak sokolský cvičenec. Jaké zklamání když zjistila, že Hynkovi je šestasedmdesát, má umělé nejen zuby ale i oba kolenní klouby a ze zlatých kučerách zůstalo jen bílé babí léto. Víc jak padesát let žila v iluzi, že zatímco jí se každý rok vpisoval na čelo, Hynek nezestárnul ani o den.

Vzpomínky... odráží to co se skutečně stalo nebo jen to co si chceme pamatovat a jak si to chceme pamatovat? Co když si všechno idealizujeme. První polibky jsou kouzelnější, první sex intenzivnější, rozhcody méně bolistivé. Stáváme se tak oběťmi vlastního klamu?

Můj vztah s Ní se nacházel v divném bodu. Zájmeno můj používám cíleně. Nikoliv sebestředně, ale protože nejlépe vystihuje jeho podstatu. Byl to můj vztah s Ní. Jakoby jela po sněhu na zlatých saních tažených koněm a já byl ten kůň. Tohle jsem nikomu nemohl říct. Ani jí, a ani kamarádům. Zvlášť ne po Romanově předpovědi, kdy tušil, že to... „dopadne jako vždycky. Jednou za rok se vrátí do Města, naslibuje ti, že budete spolu, že všechno bude jinak, ty se do ní uděláš a pak se na tebe vysere.“

Musím ti něco říct, ale nebude se ti to líbit,“ začal Roman.

Ne, do trojky s tebou nejdu,“ okamžitě jsem utnul cokoliv mohlo následovat.

Viděl jsem Ji na večírku v Cloud 9... a s chlapem.“ Šokoval mě.

Jo, já o tom vím. Máme... volný vztah. Chodíme na schůzky i s jinými.“

Vážně?“ zeptal se mě Roman vyčítavým tónem a přidal k tomu pohled podobný těm, co mají američtí úředníci na mexicko-americké hranici. Vážně, nevím co bylo horší. To, že jsem slyšel dvojitou pravdu nebo, že jsem dvakrát zalhal v jedné větě kamarádovi. Stejně poznal, že mu neříkám pravdu. Byl jsem jako trapný iluzionista, který diváky stejně neohromil.

Ona se svými přáteli chodila na obědy do Kogo a po večerech (podle všeho) vysedávala v Cloud 9. Já se s Ní potkával v divným, zapadlým bistru na Vodičkové, kde jsme se tísnili u malýho stolku a jedli panini z ubrousku. Většinou jsme tam seděli my dva a pak lobisti a jejich klienti, kteří si pod deskou stolu oblepenou žvýkačkama šoupali tlustýma obálkama. Být tam s jakoukoliv jinou, byla by to nefalšovaná romantika, o které se píše v kýčovitě ilustrovaných harlekýnkách, které koupíte v každé trafice za pár káblí. Jenže v tomhle případě to postrádalo jakoukoliv přitažlivost. Byla to studená houska, snědená na studené židli a naproti mně studenej ksicht. Sorry, ale je to tak.

Přesně si pamatuji na ten moment, kdy mě opustilo veškeré nadšení. Abych se Ji jakkoliv pokoušel lanařit k nočnímu tahu. Dokazovat ji mou náklonnost a prosit ji aby si na mě udělala čas.

Ten večer jsem měl dvě možnosti; jít na otvíračku obchodu, kterou organizovala nebo si sednou před televizi a dívat se na Margot Robbie. Vybral jsem si Margot. Ne proto, že by Ji nemiloval. Ale protože jsem měl dostatečně rád sám sebe. Asi o půl jedenácté mi přišla na WhatsApp zpráva: Stavis se? Doufam ze zas nehulis?

Ne, odepsal jsem s jointem mezi rty. To byla poslední zpráva co jsem od Ní dostal. Bolelo to. Ale byla to osvobozující bolest. S nadějí, že už se nikdy nebude opakovat. Ale znáte závisláky.

Mezi láskou a trávou není velký rozdíl. Oboje zatemňuje mysl. Jenže zatímco myšlenky na květinovou revoluci vás opustí po hamburgeru z lásky se jen tak nevyspíte. Všichni (včetně ministerstva) vás varují před nikotinem, alkoholem a THC, ale nikdo vás už neupozorní, že když si začínáte vztah, můžete mu propadnout natolik, že se ho nebudete chtít vzdát. I když si mezitím najdete další vztahy nikdy vám nedají to co ten jediný. Jak poznáme, že jsme na něm závislí? Nedokážeme přesně definovat, proč se do něj opakovaně vrháme. Jen vnitřně nějak cítíme, že si nás k sobě přitahuje.

I'm sorry, and I love you... I need You more than dope...

Lady Gaga – Dope

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!