Trh mrch: Chlapec, který si pohrával s úspěchem

Publikováno: 13.04.2014 21:37 | Jan Prchal

Bylo ten den, kdy Jakuba povýšili na obchodního ředitele. I když se na jeho hlavu nakupovalo dvakrát tolik povinností svým způsobem cítil něco jako úlevu, současně energii, impuls a nakopnutí ke zvládnutí nových úkolů a nové pracovní role. Jak byl v tom dobrém rozpoložení zastavil se u výlohy hodinářství. Jako malé děcko tisknul tvář na vitrínu plnou tikajících strojků. Pořád si sliboval, že až nastane ta správná doba, tak i on dotiká k tomu koupit si svoje vysněné hodinky. A ta doba došla na celou právě teď. Jenže jejich cena ho z výšin úspěchu a rozhazování peněz zase vrátila na zem. Později toho dne si udělal klasické sloupečky pro a proti. A jak tak brouzdal na internetu a zjišťoval jestli by stejné chronografy IWC nepořídil někdy s výraznou slevou (nejlépe tak 75%) narazil na stránku watchforeverybody.com kde jeho vysněné časomíry nabízeli za 252 dolarů včetně federální daně a přepravy.

O tři týdny později na prosklené dveře jeho kanceláře zaklepal poslíček z UPS a předal mu ušmudlaný balíček odněkud z Asie. Jakuba naprosto nenapadlo, že v krabičce přetažené poškubaným igelitem se budou skrývat jeho hodinky. Žádná těžká krabička a v ní pečlivě uložené hodinky, dárková taška a stuha. Jen hodinky v igelitovém sáčku v záplavě pěnových kuliček. Nedostavil se wau efekt. Místo koženého pásku, jen kus PVC. Safírové sklíčko? Tvrzený plast. Ano, ty hodinky vypadaly jako ty z butiku na Hlavní ulici, ale on věděl, že je to jen jako.

Mít úspěch je fajn. Ale současně se potřebujeme o něj s někým podělit a taky něčím zpečetit, aby jsme se my sami v něm utvrdili. Potřebujeme něco, co by říkalo: ano, ten kluk něčeho dosáhl a je sakra dobrej. Začíná to psacím perem k maturitě, autem k promoci, oblekem na míru za povýšení, a končí fotografií na obálce Forbesu. Jenže co když potřebujeme cítit, že nejen úspěch ale i důkazy o něm jsou skutečné?

TM_132

Zdroj: img-seo-all.blogspot.com

Ostatně jen jako působilo i rande s jeho novou známostí Marikou. Už se smířil s tím, že půjdou do některé z jejích oblíbených vitariánských restaurací, kde bude všechno chutnat stejně, případně do předražené lounge, kdy jídlo bude skvěle vychucené, ale večeře bude stát stejně jako hodinky, které si zakázal. Jenže Marika ho zatáhla do asijského bistra u viaduktu. Bylo to... jako noční můra a špatný vtip dohromady. Nicméně Marika si hrdě objednala super pálivou Tum Yum a kopec smažených nudlí. Jakub, který výjimečně nechal svůj mobil v bezpečnosti kapsy kalhot, si z menu dlouhého jak Nekonečný příběh vybral položku M47. Zatímco Marika spokojeně srkala polévku, on vidličkou rejdil v pečené rýži. Rozhlížel se kolem sebe. Úplně v rohu seděl asi padesátiletý muž a holka, které mohlo být sotva dvacet. Dcera? Co ta ruka na stehně taťko? V boxu o kousek dál seděli dva komplet potetovaní chlapi, kteří budili dojem, že alespoň měsíc nejedli. U okna seděla muž, který na Jakuba lačně mrknul a olízl si rty.

Promiň ale proč jsme tady? Trestáš mě nebo se za mě stydíš? Protože centrum se plný asijských jídelen a ty mě táhneš sem na druhej konec Města,“ nevydržel to Jakub.

Původně jsem to jídlo chtěla vzít do krabiček a sníst si to u tebe, ale tys chtěl jít někam ven. Tady dělají ty nejlepší smažený nudle v celým Městě a taky tu mají skvělý krevety v tempuře a humří krekry. S holkama z kanclu chodíme jen do té blbé bageterie a panini už nemůžu ani vidět. Já doufala, že si tady užijeme kopec jídla. A ty si dáš jen rejži,“ vysvětlila Marika.

A tam u stolu ulepeného od sojovky Jakubovi došlo, že problém nebyl v asijském bistru, ani v jeho přítelkyni nebo vztahu. Všechno to bylo o něm. Tím že svůj úspěch chtěl odbýt falešným asijským kusem, který nesplnil jeho očekávání, získal pocit, že všechno co je asijské, je jen nao oko.

V pondělí ráno ho čekaly pohovory na místo jeho nového asistenta. Znovu z krabičky vyndal ty smutné hodinky. Nečekaně však do jeho kanceláře vešel první kandidát. Jakub si pohotově připnul hodinky na ruku. Byla to přehlídka sebevědomých absolventů a sexy koket. Jediný kdo z davu vyčníval byl Tomáš Thanh.

Jste z Vietnamu. Tome, proč právě Vám bych to místo měl dát?“

Rodiče, nechtěli abych prodával na tržnici jako oni. Nebo mít bistro u viaduktu jako moje teta. Chtěli pro mě víc. A já se jím chci nějak odvděčit,“ dojal Jakuba svou odpovědí kluk z východní Asie. „A taky... jednou bych si chtěl koupit takové hodinky jako máte vy.“ Jakub si sen o hodinkách zatím nesplnil. Ale dal jinému klukovi naději v jeho sen.

Jedno čínské příloví říká, že není to víno, co dělá člověka opilým – je to on sám. A přesně tím se rozhodl řídit i Jakub. Jeho vysněné hodinky byly jen symbol. Nikoliv důkaz. Něco, čemu hodnotu určil on sám. Tehdy konečně v praxi pochopil rozdíl mezi hodnotou a cenou. Už nešlo o cenu věcí. Ale hodnotu, kterou nacházel ve svém snažení.

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!