Trh mrch: Strach má falešnou tvář

Publikováno: 16.11.2014 21:23 | Jan Prchal

V pátek večer to bylo u Michala a Mariky doma úplně klasická pohoda. Ještě před rokem by byli v Roxy. Michal by s dealerem smlouval o ceně trávy, Marika by popíjela tequilu a hulila jednu cigaretu za druhou. Jenže teď Michal chodil třikrát týdně do fitka a Marika vyměnila pálenku z agáve za čistící čaje a ovocné šťávy. Oba totiž na něco čekali. Přesně už osm měsíců. A dnes v noci se to zlomilo. Zrovna když se šla Marika do kuchyně pro sklenici nutelly a okurky cornichon, ucítila, že je to tady. V sobotu v osm hodin ráno jich bylo o jednoho víc.

tumblr_myfe7vfB4t1qzcg3go1_1280

Zdroj: Neave Bozorgi

Bylo nám asi patnáct, když jsme na škole v přírodě vyvolávali duchy. Pili jsme u toho pivo z plechu, kouřili cigarety a rodiče přes kamarádův mobil ujišťovali, že už jako fakt jdem spát. Někdo se bál a jiný z toho měl prdel. Mě to fascinovalo. Protože jsem jsem nechápal, jak je možný, že se vršek od rumu hýbe od písmene k písmenu. Vlastně mě dodnes fascinuje všechno čemu nerozumím. Kamoš si ze mě dělal v Katru srandu, že mě pak musí fascinovat i výroba ledu. Ne, tu chápu. Chladem dochází k snížený pohybu částic a... Vždyť je to fuk. Nechápu, že v Nuseláku jezdí metro. Jak to kurva ten beton udrží? Nechápu, že holky vydrží celý týdny nežrat kvůli šatům. A taky nechápu jak se lidi můžou tak snadno změnit. I když třeba k lepšímu.

Poslední dobou na sobě pozoruji, že mám strach. Z okolí, z lidí, ze sebe. Ve frontě na kafe raději dokola sjíždím Facebook. V metru se schovávám za Hospodářskýma novinama a bojím se pohledem uhnout z burzovních grafů. Popravdě nejsem schopen se na sebe ani pořádně podívat do zrcadla. Když už víte co se životem, najednou vám dojde, že jste na něj sami. Nejen že se nemáte nemáte komu vybrečet na rameni, ale ani si nemáte s kým bouchnout šampaňské, když slavíte úspěch. Jste na všechno sami. A najednou si připouštíte všechny ty kecy starý panny co měla Bridget Jones, že vás najdou vás okousanýho od vlčáků...

V sobotu ráno jsme se s Dušanem potkali před porodnicí. Já s papírovou taškou, plnou ovoce, čerstvého pečiva a kelímky s kávou z Bakeshop. Dušan vystoupil z auta s whisky v ruce.

Myslíš, že si malej bude chtít hned cvaknout?“ zavtipkoval „Tohle je porodnice. Nemůžeš sem nosit chlast.“

Prosimtě, viděl jsem co maj doktoři v těch svých stolech. Reklamní kondomy, chlast, kterej jim nosej pacienti a prošlou léčebnou marihuanu,“ odbyl mě Dušan.

Kdyby mi ještě před třema rokama někdo řekl, že Michala dokáže nadchnout něco jiného než další díl Call of Duty, asi bych mu nevěřil. A teď nám popisoval jak stříhal pupeční šňůru a nadšeně vyprávěl výhody nového nosítka.

Asi nikdy v životě jsme se nebál tak moc jako právě teď. Zvládnu to? Ale když toho prcka vidíš, tak nějak nemáš na výběr. Je na tobě tolik závislej,“ rozplýval se Michal.

Co je,“ zeptal jsem se Dušana, když jsme vyšli ven.

Kluk, kterej si na škole v přírodě neuměl zavázat pohorky, je teď táta!“ vyhrkl Dušan. „Nepřijde ti to zvrhlý...?“

S Marikou se mají rádi, a tohle je jistej milník jejich vztahu.“

Víš co to je? Výsledek toho, že Michal je závislej na sexu, Marika neumí říct ne a když to prolijou flaškou tequily. Měli mu dát jméno Jose Cuervo.“

Co to děláš?“ zarazil jsem se „Proč to takhle shazuješ? To že vztah nefunguje tobě neznamená, že všem ostatním se taky musí zkurvit.“ Jo, tohle se mi moc nepovedlo přiznávám. Dušan se otočil a šel směrem k autu. Pak se ale otočil a zakřičel na mě: „Alespoň někoho mám.“

Ten někdo, koho Dušan měl byla Nina. Bývalá společnice. Bylo jí asi čtyřicet. A jak jsme s Dušanem mohli bavit o všem, včetně strachu, že máme jedno varle větší než druhý, tak ona se stala palčivým bodem mezi námi.

Dřív se scházeli v hotelu Centro. Jenže od té doby co Nina oficiálně chodila s investorem hotelu, který současně seděl v magistrátu za Město 4 měli značně zúžený pole, kde to mohli dělat. A tak ho na náměstí Míru nabrala do její (jeho) Q7 a jeli přes vodu. Tam zastavili u poměrně nenápadného vchodu. Tři schody dolů a naprostá tma. Vešli do podzemního baru. Byl to bordel.

Čau kočko,“ pozdravila ženskou za barem a ochotně si vyměnily pár polibků. „Jdeme na čtyřku.“

Bylo to... hrozný. Dušan to dělal v autě, v kanceláři, v lese, letadle, záchodech v kině, zvukařské kabině v divadle, ale tohle... Byl to jeden z těch šukacích kamrlíků, kam si kurvy voděj svoje kunčofty. Zeď kolem polštáře nesla jasné stopy po prstech, na prostěradle byly fleky, ve sprše zbytky... čehosi.

Sorry, nejde to,“ omluvil se Dušan a shodil nohy z postele. Nina jako cvičená opice vlezla do sprchy a začala se před ním sprchovat. Pak si beze slova natáhla kalhotky. Za dvacet minut stál Dušan zase na Míráku.

Podle plánu jsme se v šest potkali v Tretter's. Jo, asi šestkrát jsem začal psát zprávu, kde jsem to chtěl zrušit. Ale měl jsem strach, že dojdu o kamoše. A taky jsem to nechtěl pokazit kvůli Michalovi.

Než jsem šel do Tretter's, chodil jsem asi hodinu po městě. Díval jsem se po lidech. Zkuste to někdy. Zjistíte, že lidí co raději zkoumají plastikové víčko kávy, než aby se dívali před sebe je sakra hodně. Maskou zaneprázdněnosti kryjeme fakt, jak hrozně citově prázdný život vedeme. A tváříme se, že nám to vyhovuje. Že jsme nastavení jinak.

Omlouvám se,“ začal Dušan.

Ne, já nemám co kecat do vztahu. Je to jen mezi váma.“

Popravdě, mezi náma vůbec nic není. To něco byl nivní filmeček, kterej celou dobu běžel jen v mé hlavě,“ posmutněl Dušan. „Myslím, že jsme se viděli dnes naposledy.“

Jak to zvládáš, že nemáš strach?“

Minulost si nepřipouštím, současnost nevnímám a o budoucnosti neuvažuju,“ odvětil s klidem. Neházel to z placu. Znělo to, že to má promyšlené. Co když tohle je odpověď na všechny problémy? Popřít problémy. Ne, líp. Vyrovnat se s nimi. Recept na dobrý vztah? Nemít vztah. Rada jak být dobrý rodič? Nemít možnost volby. Být si jistý svým rozhodnutím? Přiznat si, že je to to nejlepší, co jste mohli udělat. A hlavně... podívat se strachu do očí.

Strach. Je to brzda, zeď, limit nebo naopak odrazový můstek? Pořád o tom přemýšlím. Před každým rozhodnutím o tom musím uvažovat. Co když je to forma hecu? Bojíš se tetovací jehly? Nech si do kůže vpálit všechno, co tě děsí. Vyrovnej se s tou bolestí. Máš strach, že už nikdy nepotkáš tu pravou? Oslov tu nejhezčí holku v baru. Ne kvůli tomu, že možná řekne ne, ale aby sis byl jistý, že by neřekla ano. A až budeš ležet v posteli s erekcí, tak nebudeš muset řešit, že kdybys jí poslal drink, tak možná byste v té posteli leželi spolu. Ale hlavně, až jednou budeš vzpomínat na svůj život, abys mohl říct, že jsi neprosral jedinou šanci...

Poznámka autora: Ilustrační fotografie je vybrána v komplexním souladu s dějovým a myšlenkovým obsahem textu. Nemusí nutně odrážet konkrétní výjevy uvedené v textu. Jména osob a míst jsou cíleně změněna.

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!