Trh mrch: Designéři snů

Publikováno: 04.01.2015 20:43 | Jan Prchal

V sobotu večer jsem se vydal na rychlej nákup. Jen základní potraviny. Bílý víno, cibulový chipsy a M&M's.

„Ahoj,“ řekla mi pokladní. „Já ti to vezmu, máš pár věcí.“

„Zdravím,“ použil jsem svůj neutrální pozdrav, který aplikuju vždycky, když nevím, zda si s dotyčným tykám nebo vykám. Nepopřu, že mi byla povědomá. Určitě někdo koho jsem znal. Ale zapomněl jsem na něho. Mysl si mohla domýšlet a přetvářet. Ale jmenovka nelhala. Leona. Pak jsem ty rysy začal poznávat. Platinové vlasy ustoupily a nahradilo je neurčitě hnědé chroští, hbité prsty zůstaly, jen přišly o dlouhé červené nehty, pas včelí královny objímala pneumatika obalená v erární polokošili. Ne, nejsem takhle povrchní kretén. Jde mi o to, co se stalo s nejkrásnější holkou z gymplu. Všichni jsme ji chtěli, hodně z nás (včetně mě) ji mělo. Já ji šacoval, že za deset let bude na mole v Miláně. A místo toho na Francouzské prodávala za kasou.

farah-holt-by-sam-livm-for-p-magazine-05

Zdroj: Farah Holt by Sam Livm for P Magazine

Vzpomínáte někdy, jaké byly vaše sny, když vám bylo patnáct, dvacet, třicet..? S jakou holkou jste chtěli chodit, na jakou vysokou jste si dávali přihlášku, čím budete až vyrostete? Já třeba jako malej chtěl bejt inženýr, bejt šedivej a jezdit na horským kole. Vím, divná kombinace, ale tak jsem si to vysnil v devíti letech. Jak to dopadlo? V koupelně mám tubičku s gelem na těžko zkrotitelný vlasy, na kole nejezdím, ale rád běhám a mám úsporný auto. Nic z toho co jsme si v devíti vysnil, mi vlastně nevyšlo. Ne, že by to nešlo. Jen jsem začal snít o jiných věcech.

Pořád jsem musel myslet na Leonu. Věděl jsem, že ona poznala, že já ji hned nepoznal. A já poznal, že to poznala. Problém byl, že to působilo, že jsem se nad ní povyšoval. Sice zcela neúmyslně, ale docela jednoznačně. Musel jsem uvažovat o tom, co se stalo. Proč dopadla takhle?

Den před Silvestrem jsem v centru potkal Maxe. Na gymplu jsme byli docela velcí kámoši. Ale tím jak jsme dospívali a začali se víc profesně se profilovat, míň jsme nacházeli společnou řeč. Zatímco on viděl svou budoucnost v designu skla, já propadl světu reklamy. Důvodem proč jsme ztratili společné slovo nebylo to, že jsme šli na různé vysoké školy, ale protože zatímco jeden z nás dělal vizionářské, skleněné produkty trvalé hodnoty, ten druhý jen smolil slogany. Hádejte, čí to byl gól.

Ppo čtyřech letech jsme se zase potkali. Nebylo moc na výběr. Spíš se nešlo se vyhnout. Já na rozdíl od něho věděl, co dělá. Kamarád mu dělal kampaň jeho kolekci skleněných skulptur.

„Tak co škola, slyšel jsem, že si dáváš pauzu,“ začal a okamžitě měl navrch.

„Není to pauza. Už nechodím do školy,“ vysvětlil jsem.

„Nechápu to.“

„Já už prostě nechodím do školy.“

Byl to ten stejný opovržlivý až zlý pohled, který jsem znal od střední. Jako kdybych přišel pozdě, neměl hotovou seminárku a hlavou mi cloumala kocovina. Tehdy mi to došlo. Byl jsme pro ním to, co pro mě byla Leona. Kluk co selhal. Kluk, kterýho už nepozve na páteční párty a nedá mu hulit tu nejlepší trávu.

Proč se ze silné změny názoru stal projev slabosti a ne vyspělosti? Proč nejsme hrdinové, ale lůzři, když chceme říkat miluji místo investuji? Proč jsme divní, když raději jsme s knížkou doma a nechlastáme s no name partou v hospodě? Proč jsme stará garda, když rodina má pro nás větší hodnotu než být členy holdingu?

Ještě na Silvestra jsem stihl rychlý nákup. Pokud jde o osobní život, neumím se přetvařovat. Soucitně jsem se díval jak Leona bere do ruky konzervu s tuňákem ve vlastní šťávě a načítá čárovej kód.

„Nemusíš se na mě dívat jako na oběť. Jsem spokojená. Mám prcka, časově variabilní práci a zaměstnaneckou slevu. Sice můj život není podle křivky úspěšnosti ve Forbesu, ale alespoň je to můj život,“ řekla smířeně Leona. „Ostatně každej máme svůj problém. Včetně tebe.“

„Jak to myslíš?“

„Pravidelně si kupuješ láhev vína, jasmínovou rýži, konzervu tuňáka a sojovku. Jíš pořád to stejný. A zdá se, že žiješ sám. Nemáš ani psa. Vždycky přijdeš, sluchátka v uších a řešíš jakej font bude na billboardu. Jsi úplně někdo jinej než na střední. Dělám tady rok. Kdybych tě neoslovila sama, ani by sis mě nevšiml.“

„Nemyslel jsem to takhle.“

„Vím, že ne.“

Sbalil jsme si nákup do tašky a chtěl odejít. Ale protože jsem se tam ještě někdy chtěl ukázat, vrátil jsem se.

„Soudil jsem tě. A bylo mi tě líto. Ale pokud jsi šťastná...“

„To jsem.“

Jak vůbec můžeme chtít pochopit sny jiného člověka, když v ně ani nevěříme? Když je hlavně nechápeme. Když je s ním nesdílíme. Když jsme nebyli u jeho rozhodnutí. Druhé lidi je snadnější soudit a odsoudit. Už jen proto, že jejich příběh vidíme daleko jednodušeji.

V patnácti jsem chtěl jsem být oblíbený. V osmnácti jsme chtěl 911. Ve dvaceti jsme chtěl na vysokou. A teď? Na večírky moc nechodím, mám úsporných hatchback a z vysoké jsem odešel. Žádný z těch nablýskaných snů, které jsem si stanovil, se mi nesplnil. Ne. Žádný z těch snů jsem si nesplnil. Protože jsem začal mít jiné cíle a lepší. Podle koho? Podle mě. Pokud změníme názor my, jsme hrdí na své vlastní rozhodnutí. Přijde nám to přirozené a máme pocit, že jsme dospěli. Pokud ale změní názor někdo jiný, proč máme pocit, že slevil ze svých cílů? Že prohrál a ne poskočil v tabulce úspěšnosti?

Obdivuju všechny, co se rozhodnou svoje sny změnit. Je to odvaha. A riziko. Vzdáte se všeho co máte a začnete odjinud. Současně fandím všem, co jdou pevně za tím, co si kdysi vysnili. Kam patřím já? Mezi ty, kteří věří všemu co dělají.



Poznámka autora: Ilustrační fotografie je vybrána v komplexním souladu s dějovým a myšlenkovým obsahem textu. Nemusí nutně odrážet konkrétní výjevy uvedené v textu. Jména osob a míst jsou cíleně změněna.

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek BMW X1 xDrive18d: ideální kompromis do města BMW X1 xDrive18d: ideální kompromis do města Vítejte v České Republice. V zemi, kde dálnice vypadají jako slavné Rallye Dakar, kde si silnice první třídy spletete s autokrosovou... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!