Trh mrch 80: Konec dobrý, všechno dobré

Publikováno: 29.12.2012 19:41 | Alex Lenoir

Jako existuje mnoho druhů přátelství a lásky, existuje i několik druhů samoty. Nejhorší je ta, při které si připadáte sami i když jste mezi lidmi. Pak je totiž úplně jedno kde jste. Jestli na hvězdném večírku nebo doma v posteli. Není v tom rozdíl.

text_title

Na Štěpána není táta

Nevím jestli znáte tradici, že na Štěpána se chodí do hospody. Máte vytáhnout nejlepší kabát, klobouk a boty, čerstvou košili a vyrazit za sousedy na jeden dva kousky. Protože tatík tuhle tradici rád dodržuje, domluvili jsme se setkání v baru Apothéke. Sršel jsem optimismem, těšil jsem se na tátu i na panáka. Protože mi po dvaceti minutách čekání bylo hloupé zabírat místo na baru pouze s vodou a čekat než moje společnost dorazí, objednal jsem si martini s ginem. Po drinku a čtyřiceti minutách čekání mi zazvonil mobil. Táta! Okamžitě jsem kývl na barmana, dal míchat martini s vodkou a zvedl jsem hovor. „Tati...“ Nebyl to on. Volala mi sekretářka aby mi řekla, že táta má setkání s někým jiným.

Max dorazil do dvaceti minut. I když měl spíš náladu na mlčení. Jeho tátu zítra převezou z onkologického centra domů a tak to byla zase na dlouhou dobu šance se vidět.

Víš...“ řekl a hned se zamyslel jak tu hlubokou myšlenku co nejlépe podat. „Není mezi náma rozdíl.“

Já měl tři martini a ty jen jedno,“ upozornil jsem.

Myslím to s našima tátama. Oba jsem vyrůstali prakticky bez nich. A bez nich žijeme dál.“

Vždyť táta se ti zítra vrátí domů.“

Jo,“ uchechtl se. „Ale jako kdyby tam nebyl. Buď spí nebo zvrací takže...“ mávl rukou. „Máma je v lázních a já... Pořád jsem na všechno sám“

Možná si Max připadal sám. Ale rozhodně nebyl osamocený.

Všechno má nějaký smysl

Byl pátek, Oliver vše stihl dodělat a těšil se, že si dnes půjde brzo lehnout a v sobotu brzo ráno vyjede za přáteli na hory. Těsně před odchodem z kanceláře ho ale ambasador požádal o něco, co by ho v životě nenapadlo – chtěl Olivera vzít na večeři.

Seděli nad hovězím striploin a nebýt toho tlumeného jídelního jazzu bylo by slyšet jak žvýkají a polykají. Oliver hlavně pořád nechápal mysl celé téhle večeře. Je to snad rituál podobný jako mají amerických věznicích před trestem smrti? Donutí ho ambasador vypít láhev červeného vína za šest tisíc a pak ho vyhodí? Zatímco se ambasador dloubal v crème brûlée, Oliver vyřizoval pracovní email. „Děje se něco,“ zeptal se ho jeho hostitel. Oliver zakroutil hlavou. Ambasador mu vytrhl mobil z ruky a položil si ho vedle sebe. „Práce má čas. Teď si dáme panáka.“

Když ty dvě skleničky s čímsi donesli chopil se ambasador slova znovu. Řekl Oliverovi jak si cení jeho přítomnosti ve svém pracovním týmu, že lidi jako je on potřebuje, a že by rád spolupráci prohloubil. Pak dodal to hlavní – chtěl aby s ním Oliver začátkem ledna letěl na jednání do Německa jako jeho osobní tajemník.

Klid před bouří

V tu stejnou chvíli na opačném konci města se Ben strachoval o svou přítelkyni. Od Štědrého dne skoro nic nesnědla a v obličeji dostávala nepřirozeně popelavou barvu. V pátek to už Ben nevydržel zavezl ji ke specialistovi.

Nic to není, že ne,“ ujišťoval se Ben sotva se vrátila.

No...Zatím skoro ne, ale brzo bude,“ znejistěla ho čtveráckou odpovědí.

Cože?“

Jsem těhotná.“

Ben na ni zíral a nezmohl se na slovo. „Řekni něco,“ vyzvalo ho. Ale protože pořád se mu nedostávala slova jen se široce usmál a silně ji objal. Jak pak později přiznal ten den, v tu chvíli se v něm cosi změnilo. Už to nebylo jen o něm. Od teď na všechno budou tři.

Nikdo by neměl být sám

Oliver byl na horách, Ben už obaloval svůj byt molitanem a dokonce i editor byl s partnerkou v kině. A já seděl doma. Sám. Byl to přesně jeden z těch večerů, kdy vám sedět na gauči s cibulovýma chipsama a Tomem Hanksem nestačí.

Co tu děláš?“ divil se Max když otevřel dveře.

Mám dva skorosyrový argentinský býky ze steak baru, kukuřici, bramborový placky a láhev víno. Nechci jíst dnes sám,“ odpověď jsem a plnou náručí jídla před Maxovým domem.

Ne, život není perfektní. Je prolezlý nemocemi, ztracený sny, plný tvrdých pádů a zklamání. Ale každá byť jediná chvíle jako je tato nám to vše splatí.

Seděli jsme s Maxem v jídelně a diskutovali jestli má smysl chodit na vysokou, když se tím titulem stejně nikdo nakonec neprezentuje. Někdo zazvonil u dveří. Šel jsem otevřít.

Kdo to byl?“ volal Max, když slyšel že se někdo vrací do kuchyně.

Já,“ řekla tiše Markéta.

Marktéta byla Maxová přítelkyně. Vlastně se nikdy nerozešli. Chodili spolu a v určité chvíli se Max rozhodl, že bude lepší když s ní kontakt kvůli otcově nemoci omezí. Protože jsem ale viděl, že se Max kvůli ní trápí, zavolal jsem jí. To, že se setkání souhlasila byl důkaz, že i on chyběl jí.

Vím, co jsi mi řekl. Zasloužíš si být šťastný i ty,“ řekl jsem Maxovi. „Už je jen tvůj,“ mrknul jsem na Markétu.

Vzala jsem s sebou i sestru. Doufám, že to nevadí,“ omluvila Markéta drobnou brunetku v předsíni.

Bibiana,“ představila se její sestra.

Velké domy, kde žijí velké rodiny jsou holt odsouzeny k velké romantice.

Výzvy

Výzvy jsou správný výchozí bod. Bez nich nejsou ani prohry ale ani výhry. Musíme se překonávat abychom byli lepšími. Naučme se přijímat změny, protože dřív nebo později zjistíme, že jsou dobré. Nezadržujme naše žádosti abychom umlčeli naše potřeby. Ozvou se. A budou se připomínat tak čas, až jich budeme mít plnou hlavu. Konce bychom měli respektovat, protože jedině tak můžeme dát vzniknout novým začátkům. Přeji vám, ať se ten váš začátek vydaří. Je to totiž jediný start v životě, kde už na startu podává šampaňské a odpaluje ohňostroj.

PF 2013

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak se šťastně projíst veselými Vánocemi Jak se šťastně projíst veselými Vánocemi Zima je období, kdy se nejsnadněji nabírá tělesné tuk. Má to určitou spojitost s přírodou a zvířaty, kdy si ukládají k zimnímu... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!