Trh mrch 92: Private relations

Publikováno: 01.04.2013 20:57 | Alex Lenoir

Víc než barevné ponožky je v módě jiný trend. Především mezi českou populací. Jeho nespornou výhodou je, že nestojí vůbec nic. Tedy pokud se neštítíte mlátit hubou na prázdno. Jak jsem vypozoroval, tak nejstylovější módním doplňkem poslední doby je mít hrozně práce. Důležité je to slovo "mít". Nevadí když rychlý oběd trvá i tři hodiny. Důležité je za každým soustem zdůraznit, kolik moc tvrdé práce musíte skousnout. Fitko šestkrát týdně není problém, ale připomeňte, že jen díky vám celý podnik šlape. Proč si nezajít na masáž v pracovní době, ale pak se nezapomeňte zmínit jak musíte neustále popohánět ty co nepracují. No, ještě že vás ta firma má.

TM_92

A přesně takhle se chová Marcel Vodička. Fotí produkty pro redakci jednoho čtvrtletníku a myslí si, že řídí svět. Neřídí nic. Dokonce nemá ani řidičák. Na kolo vlezl jednou a hned zapadl do kanálu. Před touhle prací jezdil s ještěrou v supermarketu. Našli ale u něho andělský prach a vyhodili ho na minutu. Naposledy jsem na něho narazil v kavárně. Zatímco on usrkával ze svého espressa já čekal na svoje dvojité do kelímku. Moc malý svět abychom se neznali. Jak se má? „Práce, práce, práce. Znáš to!“ Znám. Když mu řeknu, že se děsím uzávěrky zasměje se a řekne, že „tě vůbec nechápu. Pořád pracuješ a pořád nic nestíháš.“ Hroznej vůl. Jak říká kamarád Martin – je rozdíl mít hodně práce a chtít mít hodně práce. Svatá pravda.

Čas je zvláštní veličina. Zatímco rychlost světla a zvuku je přesně dána fyzikálními zákony čas se pravidlům umí vzepřít. Zvládne se táhnout jako melasa a nechávat za sebou dlouhou stopu. Stejně tak dokáže kolem vás prosvištět jako Usain Bolt a než si stačíte pořádně uvědomit začátek už je konec.

Pokud je hlavním úkolem manažerů organizovat čas, vést lidi a plánovat práci není pak manažer, který si není schopen vyšetřit čas na svou rodinu špatným manažerem? Za dopoledne dokáže sestavit časový harmonogram podniku na rok dopředu, rozvrhnou platy, posedět na třech jednání, schůzi akcionářů a oběd s generálním ředitelem, ale svůj osobní život ukočírovat nedokáže. Pokud investujeme veškerý svůj čas do vydělávání pěněz kdy přijde čas si ty vydřené peníze konečně užít?

Když ve čtvrtek ráno Dan přišel do práce celý pracovní tým stál u kopírky a (ne)pozorovaně se zatajeným dechem sledoval představení. Dávali divácky poměrně zajímavé představení Manželé po sedmi letech. V hlavních rolích Danův šéf Martin jako manžel, uřvaná ženská v životní roli manželky a dvě dětské role bez textu. Dan ještě nikdy (nebyla to premiéra) nestihl začátek, ale rychle se v ději zorientoval. Manželka s jedním dítětem v náručí vyčítala svému muži, že na ni nikdy nemá čas. Ten se jí snažil vysvětlit, že „nemám čas protože jsem v kanceláři vydělávám peníze.“ Tahle odpověď ji ale naprosto neuspokojila, vlastně spíš vytáhla pojistku z granátu, který se po něm rozhodla mrsknout. Na tom, že muži a ženy každý využívají v jiném poměru levou a pravou hemisféru mozku prokazatelně něco bude. Pokud ženě řeknete, že něco děláte, žena to automaticky pochopí tak, že ona to nedělá. Velká chyba. Je prakticky to stejné jako byste jí řekli, že nedělá vůbec nic. Načež oba debatu přiostřili, žena chňapla jedno druhé dítě a táhle je k výtahu.

Snažím se!“ křičel za ní Martin.

Se slovy „Taková snaha je teda pěkně na hovno,“ se za ženou zavřel výtah a v kanceláři nastalo absolutní ticho. Martin seděl zhroucený v kanceláři a za skleněnou stěnou stálo publikum lačné přídavku nebo minimálně epilogu.

Následně Martin zrušil vánoční odměny, překopal firemní rozpočet a vyhodil dvě asistentky, které stejně byly k ničemu. Když je někdo poslal na poštu s expresním dopisem šly ho svorně podat obě dvě, ten den se už do práce nevrátily a dopis navíc adresátovi došel až za pět dní. Tohle manažerské rozhodnutí Dan svému šéfovi zcela schvaloval. Co mu neschvaloval bylo, že místo Pindy a Mindy (jak se těm dvěma říkalo), šel na poštu Dan.

Po obědě následovala válečná porada. Řešila se nová podoba reklamní kampaně jednoho parfému. Martin tomu vůbec nevěnoval pozornost. Mezi prst svíral tužku a klepal s ní do stolu. Probrala ho až věta kreativce Šimona „snažili jsme se o fresh look.“

Snažili,“ zopakoval konsternovaně. „Jak jsme na tom s tou kampaní toho... vaječnýho likéru?“

No ta... ta už je dávno hotová,“ podotknu tiše Dan. Ta kampaň byla tak hotová, že už teď jí bylo plné metro. „A té firmě se tak líbila moc, že nám poslali dvě stě lahví toho jejich likéru,“ doplnil Dan a Martin na něho vyvalil oči. „Složili to dole u recepce.“

Ten den každý z agentury vycházel s lahví Vaječného mlsu. Dan ve své kóji seděl až do deváté večer. Byl to následek odchodu těch dvou asistentek. „Aspoň to po sobě mohly dodělat, mrchy,“ hudroval Dan a formátoval tabulky.

Vidíš, a to je rozdíl mezi tebou, mnou a všema ostatníma co si hrají, že tady pracují,“ řekl šéf Martin a opíral se o Danovu kóji. „Jsem tu jako první, odcházím jako poslední. Teď tu nově i bavím davy,“ povzdechnul si. „Pojď dáme si panáka.“

Panákem myslel jednu z těch lahví vaječného koňaku. Martin ze stolu vytáhl dvě křišťálové skleničky Moser z kolekce, které loni vytvářeli kampaň.

Přesvědčujeme lidi aby si koupili ten nebo onen produkt a společně s těma polívkama, parfémama, podprsenkama, 3G sítěma, blbýma vaječníkovými likérama prodáváme i svůj život. Myslíme si, že máme moc. Že jsme pasáci těch věcí a jen my je umíme správně prodat. Je to přesně naopak. My jsme ty nejoddanější děvky všech těch věcí,“ dořekl Martin a obrátil do sebe dvoudecový křišťál likéru. „Na vysoké a měl dvě práce, byt nad ordinací kde feťákům dávali čistý jehly a jezdil jsem načerno sockou, ale pořád jsem byl šťastnější než teď. Tehdy jsem dva měsíce šetřil jak blázen abych mohl vzít Karolínu na první rande. Teď bych mohl zaplatit Robuchonovi, aby nám doma uvařil. Problém je... ta hlavní potíž totiž je, že tam skoro nikdy nejsem.“

Neustále pilujeme svoje PR. Staráme se o to, jak působíme v práci a jak naše práce působí na druhé. Zatímco v rámci public relations, těch širokých vztahů s veřejností, se snažíme o maximální vstřícnost, spokojenost na obou stranách, spolehlivost, loajálnost, důvěryhodnost, profesionalitu, pochopení a tendenci vybudovat trvalé, pevné partnerství u toho druhého PR všechno tohle často pozbýváme. Private relations tak nejenže nejsou naší nejlepší reklamou, ale často jsou tím nejhorším dílem, pod kterým jsme podepsaní.

Hodnocení článku:



Komentáře

Jan Palach: oheň, který probudil lidi Jan Palach: oheň, který probudil lidi Změny nejsou jednorázové akce. Možná jejich akutní provedení, ale ony samotné jsou trvalým procesem. V roce 1969 hlas lidu nepřekonal... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!