Trh mrch 93: Osobní prostor

Publikováno: 07.04.2013 20:45 | Alex Lenoir

Byla neděle a Cyril se vracel do Města z víkendu u rodičů. Po dvoudenním výslechu (Co ve škole? Co v práci? Co jsi jedl? S kým jsi byl? Kdy zas přijedeš?) se těšil, že se zavře ve svém pokoji, nebude muset poslouchat a především odpovídat. Jak cesta ubíhala a autobus poskakoval na silnici, soustavně mu do ramene narážel muž sedící na sousedním sedadle. Cyril se snažil soustředit na učební text o rakovině tlustého střeva a tohle lísání ho docela rušilo. A když v jedné zvlášť ostré zátočině mu muž zcela padl na jeho rameno došla Cyrilovi trpělivost. Nejdříve zlehka pokašlal, pak důrazně zakašlal a pak když se chlap začal podivně na jeho rameni uhnizďovat nenapadlo ho nic jiného než tlesknout. Že to byl opravdu špatný nápad poznal Cyril okamžitě. Muž se lekl, vyskočil, narazil hlavou do boxu nad hlavou a šel k zemi.

Každý si kolem sebe vytváříme určitý osobní prostor. Něco jako měl Jake Gyllenhaal ve filmu Bubliňák. Tenhle druh bublin je na rozdíl od té jeho jen v naší hlavě. I když nám nijak nebrání v pohybu, mohou se stát, tím co nám brání navázat kontakt. Pokud je ta ochranná bublina kolem nás příliš velká a odolná, vypadá to, že jsme arogantní. Když si naopak každého okamžitě pustíme k tělu vypadáme zase moc přítulně. Potíž je v tom, že každý máme hranici svého osobního prostoru nastavenou různě. Tam kde naše vstřícnost dosahuje maxima, jiný může chápat jako chladnější přijetí. Co když se ale toho druhého snažíme všemožně implementovat do našeho prostoru, ale ten pořád odolává. Je lepší na to jít po dobrém, po zlém nebo jen vyčkat na situaci, která to elegantně vyřeší za nás?

S cestovní taškou se Cyril vyšplhal do šestého parta a těšil se až se osprchuje, smyje se sebe toho chlapa co mu slintal na rameno, pak si pustí film a spokojeně usne. To ale ještě netušil, že v bytě kromě něj, Šimona, Kamila a Evy bude i nová spolubydlící Bára. To znamená zase o něco méně času v koupelně a více nízkotučného jogurtu. Ten ostatně jedla i Eva. Jestli jí skutečně chutnal, těžko říct. Vždycky otevře dveře lednice, podívá se na burger, zapečené těstoviny a chlazenou vodku co tam mají kluci a silně si povzdychne. Následně si vezme svůj jogurt a hladově ho sní skoro i s kelímkem. Načež se postaví do předsíně před zrcadlo a sama sobě zalže „cítím se skvěle.“

Kromě Evy ale do bytu přišlo ještě něco.

Co dělá ta posraná kočka na mé posteli?“ zařval Cyril ze svého pokoje při pohledu na to zvíře jak mu trůní na posteli.

Psst! To není kočka!“ napomenula ho Eva. „To je Šklebík!“

A jako co?“ nechápal Cyril.

Je to kocour, ne kočka! Je to nejroztomilejší kocour na světě.“

Víš co, vem si Garfielda a běžte oba... k sobě,“ vyprovodil oba ze svého pokoje.

Následující den tyhle nedělní patálie líčil své přítelkyni Hance.

A ta kočka tam prostě seděla a dívala se na mě jak kdybych ji při něčem vyrušil,“ rekapituloval šokovaně.

No, doufej že ne...“ zasmála se Hanka.

Ale fuj!“ zděsil se Cyril. „A taky mi někdo snědl tu konzervu s tuňákem.“

To určitě ten kocour...“ řekla Hanka a zamyslela se. „Hele, nechceš... se nastěhovat ke mně. Stejně už tady mám dvě košile, tak ti vyklidím jeden šuplík a můžeš si vzít tu druhou skříň,“ navrhla mu.

Cyril tuhle nabídku zcela odmítl. Společné bydlení je krokem, který by se přece měl předem projednat. Měli byste si přece nejdřív udělat kolonky pro a proti, vyhodnotit je. Zvážit všechna rizika. Ten nejlépe myšlený návrh spustil Cyrilovi v hlavě lavinu těch nejhorších předpokladů, vizí a katastrofických scénářů. Co kdyby ho Hanka pak z bytu vyrazila? Musel by se dělit o postel s tím kocourem...

Tu noc Cyril skoro nespal. A sotva se mu povedlo zdřímnout někdo zarachotil klíčema ve dveřích. Kamil se vracel z baru. Bylo pět hodin ráno. Podle zvuků, které rozléhaly tmavým bytem se ale spát nechystal. Spíš naopak. V jednu hodinu ráno si Kamil „od strašně fajn týpka“ koupil extázi. Problém byl, že na Kamila vůbec nezabrala. Tak si ve tři vzal další. A za půl hodiny další. Účinky taneční drogy se naplno rozjely až o půl šesté. To už ale Kamil byl bohužel doma. Když Cyril znovu začal usínat, ozval se z vedlejší místnosti vysavač. Kamil vysával. Všechny tři extáze zabraly a Kamil měl tak spoustu energie. Ještě ten den si Cyril sbalil tašku a přestěhoval se k Hance na druhý konec města.

To že někomu dovolíme sdílet náš prostor ho neoslabuje. Naopak. Činí ho silnějším, stabilnějším. Je to něco jako množiny. Pokud dojde k průniku dvou osobních prostorů dochází k něčemu mnohem vzácnějšímu – vzniká tak intimita. Cyril tak začal můj prostor označovat jako náš.

Hodnocení článku:



Komentáře

Jan Palach: oheň, který probudil lidi Jan Palach: oheň, který probudil lidi Změny nejsou jednorázové akce. Možná jejich akutní provedení, ale ony samotné jsou trvalým procesem. V roce 1969 hlas lidu nepřekonal... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!