Trh mrch 97: Lež má krásné nohy

Publikováno: 05.05.2013 20:20 | Alex Lenoir

Osobně nedám dopustit na tištěnou verzi novin. Jenže jsou dny kdy si je sotva koupíte a okamžitě je můžete zmuchlat a nacpat je do mokasín. Světem totiž otřásá úplně jiná zpráva. Zatímco čtete zprávy o včerejším dni a přitom se vy sami ocitáte ve středu aktuálního dění. A už to vypadalo, že to bude jen další nudné pondělí.

V pondělí ráno čekal Radek na Soňu v kavárně. Jeho přítelkyně musela na fakultu kvůli schůzce studijní skupiny Slíbila, že to rychle vyřídí a pak se potkají na snídani v centru. Radek seděl, četl noviny a upíjel kávu. V momentu když přemýšlel jestli si dát míchaná vajíčka nebo ztracené vejce ozval se ohlušující výbuch. Kavárna ztichla. Byla to děsivá chvíle, kdy nikdo nevěděl co se děje, ale všichni cítili, že se něco děje. Lidé se v pohledu těch druhých snažili najít přinejmenším odpověď. Chvíli na to ulici zaplnilo kvílení sirén zásahových vozidel policie a záchranné služby. Všechny vozy jely směrem k fakultě. Radek okamžitě sáhl po telefonu. Soňa ale hovor nezvedala.

Ahoj, lásko, promiň, zdržela jsem se v knihovně,“ šokovala ho Soňa když si po nekonečných deseti minutách čekání k němu přisedla.

Ty teď jdeš z knihovny?“ zeptal se jí Radek konsternovaně. V tu chvíli se na internetu objevily první zprávy o příčinách výbuchu. Jenže evidentně tu toho bylo víc co si žádalo odpověď.

Lež má prý krátké nohy. A to je právě ono. Je to lež! Ta mrcha je má zatraceně dlouhé. A většinou krásné. Mnohem krásnější než je má realita. Co je krásné většinou bývá i hodně křehké. Stačí jeden špatný krok, jedno chybné slovo a dojde k narušení celé iluze. My mezitím často i nevědomky v této iluzi zabředneme a probuzení pak není pozvolné a příjemné ale pořádně hlučné.

Trochu mě překvapilo, když mi Radek zavolal a zval mě na snídani.

Soňa už rok a půl spí s nějakým lingvistou z Nuslí. A zatímco já jsem dnes ráno trnul, protože jsem si myslel, že je ve škole, oni spolu dělali úplně jiná jazyková cvičení. Nepudem večer na panáka?“ řekl Radek jako jednu informaci prakticky bez změny intonace hlasu i jakýkoliv citů.

Cože?“

Na panáka!“ zopakoval Radek. Zrovna tohle byla jediná část, kterou jsem pochopil.

Snídaně se protáhla až k obědu. Po lahvi vína byl Radek ještě zdevastovanější. Při placení otevřel peněženku a fotka Soni, která se tam něho smála, ho ještě dorazila. „Seru na tebe!“ zakřičel na celou kavárnu, vyrval z kapsičky fotku a hodil ji na zem. „Seru!“

Pojď, to stačilo.“ Naznal jsem, že je nejvyšší čas odejít.

Neustále plánujeme. A během jednoho okamžiku se naši plány zbortí a vše jinak. Všechny plány jsou tak vlastně námi řízenou formou iluze. To že si něco rozplánujeme neznamená, že to tak skutečně bude. Náš soukromý život je tak vlastně vrcholnou formou všech druhů managementu. Včetně toho operativního – krizového.

Soňa dopady svého jednání tlumila větou, že Radka miluje. To je ta nejhorší věta co můžete někomu říct pět minut po tom, co zjistí, že rok a půl spíte s někým jiným. Líbilo se jí žít tyhle dva životy. Užívala se jí ten pocit bezpečí, který ji dávalo vědomí, že přijde domů a tam bude Radek. Že půjdou spolu do kina, pak se zastaví na zmrzlinu a ráno se vedle sebe probudí. Jenže pak se začala cítila až moc chráněná. A ten druhý život – nebezpečný, zběsilý, rychlý, nevypočitatelný, ji vzrušoval. Byla to šance vyklouznout z té vaty a žít chvíli na hraně s vědomím, že dopadnete do měkkého.

Večer jsme se potkali v baru na panáka. Radek měl jasný plán. Večer pojme ve stylu naprav se tím, čím ses' pokazil. Ale myslím, že to lze aplikovat jen u kocoviny, kdy den začnete pivem. Ale co vím jistě je, že vztahy takhle napravit nelze. Tím, že se vyspíte s prvním o koho zakopnete, se ten uzel nerozváže. Radek si přesto myslel, že jedině takhle dá Soni najevo, že je mu úplně jednou co mu udělala. Protože on to umí líp.

Pěkný polobotky,“ pochválil jsem mu obutí.

Že jo?! Koupil jsem si je za prachy co jsem tý couře škudlil na dárek k narozeninám,“ řekl bezstarostně a obrátil do sebe grappu. A pak ještě dalších šest. Upřímně jsem doufal, že Radek od svého plánu upustí. Nikam to nepovede.

Myslíš, že ti to fakt pomůže?“ zeptal jsem se ho. Z jeho výrazu na moment zmizelo nadšení i odhodlání a jakoby se zamyslel. Místo odpovědi jsem dostal ujištění: „Jo. Fakt jo.“

O těch co lžou a podvádí se často říká, že žijí dva životy. To je lež. Nežijí pořádně ani jeden natož dva. Ten skutečný, pravý a pravdivý život si nikdy nemůžou dokonale vychutnat. Pořád se za nimi táhne pronikavý zápach lži. A s každým neopatrně zvoleným slovem mohou zažehnout plamen, dojde k výbuchu a destrukci všeho. Lež nikdy nemůže pravdu nahradit ani umlčet. Jen zapříčiní, že až se pravda dostane ke slovu bude to pořádně hlučné. I když se vy sami snažíte odstranit všechna rizika lehce se najde někdo, který zničí všechno na čem vám záleželo a stáhne vás vezme s sebou.

Druhý den ráno mi Radek poslal SMS: Nepomohlo to. Vubec...

Foto: Helmut Newton

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!