Trh mrch: Hlavně nebuď debil

Publikováno: 12.06.2016 22:15 | Jan Prchal

Asi byste měli vědět, že se vídáme, když je chuť a čas. Když je času víc, tak jdem i na véču. Když ne, potkáme se až na hotelovém pokoji a kalorie doplníme ráno u snídaně. Co si myslí recepční? Nevím. Nezajímá mě to. Raději. Nechci vědět, co ho napadá, když nás vidí. A já jsem rád, že se neptá. Jen bychom tím rozváděli falešná vlákna podporovali tenhle imaginární vztah a sami se zahrabávali ve lžích.

Leželi jsme spolu v posteli. Ještě jsem cítil Její jazyk ve svém uchu, Její vlasy mezi mými prsty, jak mi kouše spodní ret. Hlavou mi běželo všechno, co jsme právě dělali. Zatímco Ona přepínala televizní kanály, já přemýšlel jestli se jít osprchovat, nebo si Její vůni na sobě uchovat celý další den. V přepínání zastavila na jednom z těch programů, kde ženská se sklenicí vína v ruce věští budoucnost. Co by nám si předurčila, kdybych jí teď zavolal? 906 92 82 30. Možná by nám řekla, že budeme žít šťastně navěky. Linka je volná a čeká jen na vás. Budeme mít dvě děti. Kluka a holku. Přirozeně. Kdo bude mít tu odvahu a zavolá mi do studia? Kluk bude celá máma a holka bude mít můj nos. A nebo by mě ta spiťarka mohla šokovat tak, jako právě teď Ona. Nemáte tam pěkný karty. Říkám vám to narovinu.

„Chtěla bych si někoho najít,“ začala jakože náhodou.

„Jakože na vztah?“ zeptám se a snažím se potlačit tu hořkost, která se mi z krku tlačí do pusy.

„Jakože na vztah,“ odpoví s klidem.

„A jaký máš požadavky?“ Ano, to bylo jediné, co jsem byl schopen vymyslet. Mluvil jsem tak, jakoby mi to bylo úplně jedno. Jako bych ani nečekal nic víc. Jako bych nečekal nic.

„Asi... hlavně ať to není debil,“ řekla klidně a pak dodala: „V kolik chceš jít ráno na snídani?“

Co mě na tom zabolelo nejvíc? Ne, že jsem neprošel sítem, ale že jsem se do něj ani nedostal.

Slíbil jsem si, že se nezamiluju. Že se znovu nezamiluju. A znovu se to stalo. Znovu tak na seznam přibyde další bistro, kam už nepůjdu. V dohledné době ani nebudu jíst hůlkama, kterýma jsme se krmili. Nebudu poslouchat ATMO a patrně nikdy se už nebudu dívat na Ďábel nosí Pradu. Z míchaných vajíček se mi stahuje krk a najednou chápu rytíře des Grieux, který obětoval svůj život nevěrné Manon Lescaut. Láska je kurva a ona taky. A já jsem vůl.

aeeb44e65bcdac234db240e890cbee4a

Zdroj: Tumblr

Když je léto a horko, takové horko, kdy vám horko nedá spát. Vylezu na střechu baráku. Všichni maj otevřený okna a s nadějí, že se alespoň trochu zchladí tmou. Koukám se na ten betonovej prales kolem. Jsem krok od toho natáhnout se pro nejbližší liánu a proplétat se mezi těmito ertefakty minulé éry.

Čím se víc blíží půlnoc, zhasínaj lidi světla a jdou spát. Někdy si myslím, že i oni vidí mě. Tak zvednu ruku a mávnu na ně. Někdy mi odpoví. Někteří se ohlídnou za sebe, jakoby čekali, že za nimi někdo bude stát. To jako vážně mává na mě? Jindy bez reakce zhasnou. Nechtěli mi odpovědět, nebo mě jen neviděli? V bytě přímo naproti mě bydlí voják. Bydlí sám. Odchází kolem páté ráno a vrací se večer. Až za tmy. Vždycky se svlíkne do trenek a na dvouplotýnkovým vařiči si ohřeje konzervu. Občas si donese něco zabalenýho v alobalu. Pak chvíli cvičí a nakonec usne na matraci, na zemi. Televize pak dlouho do noci problikává potemnělým pokojem. Někdy až do rána. A já tam sedim na štřeše jako dozorce, piju víno, někdy kouřím cigarety a poslouchám El Condor Pasa od Simona a Garfunkela. Zvuky indiánské flétny se odráží od vyhřátýho betonu a struny kytary alespoň trochu rozvybrují stojatý horký vzduch, který všichni dýcháme.

Na balkoně v posledním patře často vídám mladou holku. Nemůže ji bejt víc jak dvacet. Některý dny prosedí v lodžii (jak tomu říkaj realitní makléři), nohy na zábradlí, čte Prousta a kouří jednu malborku za druhou. Nejčastěji ale vstává kolem sedmé večer. Dá si sprchu, obleče si koktejlky a nejpozději v děvet před vchodem zastaví taxík. Nastoupí do něj a vrátí až ráno. V pět, někdy až v poledne. Pak spí. Rád si vymýšlím scénáře, jak by to vypadalo, kdyby se tihle dva setkali. Myslím, že o sobě ani neví. Ani netuší, že bydlí ve stejném domě. Ani netuší, že ten druhý existuje.

V noci rád pozoruju flamendry, kteří se vrací z tahu noční linkou. Autobus nejprve přibrzdí, ztěžka vydechne, otevřou se dveře a z nich se vypotácí ti, kteří ráno nemusí vstávat. Každé jejich slovo je v tom tichu hrozně slyšet. „Nejsi debil, to vona byla kráva.“ Jeden z těch, kdo z autobusu vystupuje, jsem i já. Jdu po chodníku k domu, kde bydlím. Na u protějšího vchodu zastaví taxík a z něj vyklopýtá blondýnka v šatech na ramínka. Docupitá ke dveřím, otevře kabelku a začne hledat klíče. Dveře se otevřou v nich voják. Ani se na něj nepodívá a vklouzne dovnitř. Ještě než se dveře zavřou, on se stihne otočit a zahlídne její pohled. Nemůžu na tebe přestat myslet.

Někdy vyjdu na střechu ve dne. I přes podrážku bot jsem cítil, jak byla střecha rozpálená a asfalt příjemně měkkej. Zatímco v noci jsem si lehnu a užívám si jak hřeje, teď bych se spálil. Tak se alespoň dívám dolů. Na to mraveniště. Někdy tam vidím sebe. Pozoruji jak jdu po ulici. Jak hledám klíče. Jak fascinovaně pozoruju mraky. No tak, podívej se sem, sem na střechu. Jsem to ale já? Moje současné já? Nebo moje minulost, nebo budoucnost? Říká se, že sny jsou odrazem minulosti nebo předzvěstí budoucnosti. Pokud se vám zdá o místě, na kterém jste už byli, je to sen o minulosti. Pokud v těch nočním halucinacích vidíte místa, na kterých jste nikdy nebyli, je to sen o budoucnosti. Ale tohle? Je to vize budoucnosti nebo známka schizofrenie?

Myslím... Ne, jsem si jistý, že některým lidem je souzeno, aby se nepotkali. A když se potkají, končí to fiaskem. Já si třeba myslel, že já o Ona jsme si souzeni. Že jednou se ten úžasný sex překlene ve výjimečný vztah. Ne. Jestli mi chybí? Chybí. Ale ne ten sex. Postrádám to, co to znamenalo. Že jsme oba páchali něco společně. Jen... Co když čekala, že něco udělám? Co když chtěla, abych řekl něco jako: „Už nemusíš hledat, jsem tady já.“ Zavolejte na linku 906 92 82 30. Jsem tu jen pro vás.

Poznámka autora: Ilustrační fotografie je vybrána v komplexním souladu s dějovým a myšlenkovým obsahem textu. Nemusí nutně odrážet konkrétní výjevy uvedené v textu. Popis osob a míst může, ale nemusí souhlasit se skutečností.

Hodnocení článku:



Komentáře

Back to black: černá jako životní princip Back to black: černá jako životní princip Černá je taková barva, kterou člověk vnímá, když z daného směru neproudí žádné světlo. Ha. Webová definice ale opomíná ten... Předchozí článek Přijďte si do Starbucks pro nové frappuccino S’mores Přijďte si do Starbucks pro nové frappuccino S’mores Potřebujete letní osvěžení? Starbucks právě nyní představuje dvě nové frappuccinové příchutě, které vycházejí z legendární... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!