Trh mrch: Holky z internetu

Publikováno: 13.05.2014 22:13 | Jan Prchal

V pátek večer Aleš a Soňa zasedli na polštáře před televizi a rozhodli si užít nefalšovanou romantiku. Pikantní smažené nudle, japonské pivo a Keanu Reevese ve filmu 47 róninů. Asi v polovině třetího sousta přestal Aleš žvýkat a hluboce se zamyslel. „Ty nudle jsou dnes....“ Soňa napjatě čekalo na to slovo „nejlepší co jsi kdy udělala.“ Najednou jí proběhl hlavou celý proces přípravy. Jak seběhla do bistra Zlatý lotus a tam si do krabiček nechala zabalit čtyři porce čísla 47. Doma je jen naservíroval na elegantní misky a posypala jarní cibulkou. Aleš tam teď seděl a miloval ji za to, že byla ochotná mu udělat smažený studený nudle. Nejednou měla pocit, že mu musí něco říct.

Lásko,“ řekla a přidala pohlazení po ruce. „Chtěl jsem ti říct, že...“ Zatímco se Patrikovi z pusy houpala nudle Soňa bleskově přemýšlela. Čeho tím přiznání dosáhne. Zkazí páteční večer, zkazí Patrikovi apetit a pravděpodobně celý další týden spolu nebudou mluvit. A tak tu myšlenku na přiznání raději spolkla se soustem nudlí.

Zdá se, že dříve ženy předstíraly jen orgasmus. Teď předstírají i asijské nudle.

Sociální sítě před časem zasáhla mánie přiznání. Pár měsíců se tyhle skupiny držely velké oblibě. Město, studenti, blondýny, muži, ženy, gayové, policisté, fotbalisti, huliči, elfové ti všichni měli potřebu se k něčemu, ke všemu přiznat. Nejprve se to zdálo jako dobrý nápad. Jenže když se množství přiznání nakupilo, začali se v něm lidé navzájem poznávat a především poznávat sami sebe. Nejen že se se s některými začali ztotožňovat, ale zjistili, že oni sami jsou často objektem přiznání. A najednou to taková legrace nebyla.

TM_134_1

Zdroj: Nicola Casini for GQ

Zatímco Aleš a Soňa si užívali partnerské romantiky na jedné straně města, v bytě na druhé straně řeky Petr brouzdal na netu. Na webové stránce allnastycunts.com ho zaujala fotogalerie nazvaná Red Sonja. U první fotografie mu byla povědomá, u druhé měl tušení, u třetí fotografie neměl pochyb a následné video mu to jen potvrdilo. Nebylo co řešit. Alešova Soňa, světu známá jako Red Sonja, měla hodnocení devět a půl z deseti možných hvězdiček.

Jo, je to ona,“ potvrdil jsem Petrovi do telefonu a nevěřícně koukal na displej laptopu. Bylo to... prostě hrůza. Holka, která před týdnem u oběda seděla naproti mně a jedla šlehačku, teď lízala šlehačku sama ze sebe.

O dva dny později jsme se sešli všichni tři na obědě. Je to dilema – přiznat nebo zatloukat? Je zvláštní jak některé věci umí potichu, neviditelně neexistovat. A v dalším momentu je jich všude plno a jsou hrozně nahlas. Na jednu stranu jsme to neměli vědět a hlavně nechtěli vědět. Nicméně my to věděli. Ne zcela dobrovolně. Není tedy naše morální... přátelská povinnost být k sobě upřímní tak moc jak jen to půjde? Není dobré znát nejen hodnotu jedné strany mince ale i cenu její druhé strany?

Aleš zíral na webovou stránku. Pak s klidem vrátil tablet Petrovi a jen řekl: „Vím to dávno. A... jsem s tím vpohodě.“

Tys' o tom věděl. Proč jsi to neřekl?“ zeptal se ho nešťastně Petr.

A co jsem měl říct? Že každý kdo si zaplatí tři eura se může podívat na mou holku? No promiň, ale nevím, kterej kluk by se tím chlubil,“ okřikl ho Aleš.

Proč se na mě zlobíš? Já ty fotky nenafotil!“ hájil se Petr.

Je to tvoje vina. Kdys sis nehledal děvky na netu, tak by teď všechno bylo v pořádku!“ vyčetl mu celou záležitost Aleš a rychle odešel z bistra.

Zdálo by se, že před problémem zavřel oči a utekl. Ve skutečnosti utíkal k jeho epicentru a potřeboval se mu podívat do očí. Soňa nezapírala. Fotky nafotila. V druháku na vysoké, kdy nemohla sehna žádnou brigádu nebo práci na částečný úvazek. A tohle byly nejrychleji vydělaný peníze.

Chtěl jsem. A pořád chci... moc chci to přejít a už se k tomu nevracet ale... nějak mi to nejde,“ přiznal mi Aleš nad panákem. „Jsem hnusnej?“

Ten večer Aleš přemýšlel o karmě. Jak takovouhle situaci může dopustit tolik vyzdvihovaná karma? Kde je nějaká spravedlnost? Pokud nám svět oplácí stejnou kartou jak je možné, že se špatné věci stávají i dobrý lidem? A pak mu došlo, že možná i jeho přítelkyně se ocitla na podobně karmicky spletité křižovatce. Jak víme, že čím více možností, tím hůř se vybírá. A v okouzlení lákavou možností úplně přestaneme vnímat její následky. Ať už jsou jakékoliv.

Říká se, že přiznáním se nám uleví. Ano. Ulevíme svému svědomí, ale ten koho potrestáme nejsme my. Ze zásady to bývá ten druhý. Zcela nesmyslně mu tak zcela zničíme jeho svět. Následky našeho rozhodnutí tak zraní někoho, kdo si to nezaslouží. Není pak lepší držet hubu a dál vnitřně trpět než nesmyslnou bolest šířit dál?

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!