Trh mrch: It's OK to be Gay

Publikováno: 16.08.2015 21:20 | Jan Prchal

Taky jste na střední měli holku, po které všichni kluci toužili, ale žádnej pro ni nebyl dost dobrej? Ten nosil brýle, ten nosil pletený svetry, ten chtěl studovat biologii, ten měl předkus, ten měl mezeru mezi zubama, ten nosil kraťasy. Upřímně jsme byli zvědaví, koho si vybere. A věřili jsme, že až ji za deset let potkáme, bude mít vedle sebe Achilla. Uběhlo sedm let a já ji skutečně potkal ve frontě na kafe. Několik nezávislých vět a tom, jak se má, co dělá a kam pojede na dovolenou. A pak mi nabídla, že mě seznámí se svým přítelem, který na ni čekal u stolu. Koukal jsem na něj a neměl jsem slov. Byl ztělesněním všeho, kvůli čemu jsme na střední měli mindráky. Měl předkus, mastný vlasy, brýle, kostnatý kolena, potil se a ráčkoval. Bylo to potvrzené. Karma funguje. Jenže pak mi došlo, že si ta dotyčná proti sobě už možná poštvala tolik kluků, že žádný z těch, které by ona chtěla, už žádný z nich nestál.

tumblr_lrqh1fvAT01qd0i4eo1_500

Zdroj: Tumblr

Víte, jak Forrest Gump říkal, že život je jako bonboniéra. Myslím, že život je spíš jak ten pult s jídlem v hotelovém komplexu. Kdo přijde k večernímu bufetu mezi prvními, může si vybírat mezi sushi, smaženými krevetami, humřím koktejlem a argentinskými steaky. Na ty, co dorazí jako poslední, zůstanou jen suché špagety, bez pesta i sýra. Jsou lidé, kteří odmítnou takovou prohru. A tak si naberou plný talíř a porci sní jako největší delikatesu.

O tuhle historku ze života jsem se nutně musel podělit. A tak ve středu večer jsem se potkal s Milanem v Bugsy's baru. Bylo mi divný, že zatímco já jsem si teprve sedal na stoličku, on už měl v sobě jeden drink. „Znovu?“ ujistil se barman a Milan kývl.

S někým jsem se seznámil a chtěl bych ti ho představit,“ začal Milis a na jeho krku se objevila žíla. Jo, všiml jsem si jak znejistěl.

Páááni, konečně. Těším se! Kdy? Jak se jmenuje ta vyvolená?“ usmál jsem se a zatvářil se nadšeně.

To jsem netušil, že mě Milan šokuje: „Robin.“

Co řekl? Srkal jsem koktejl a doufal, že mi vydrží hoooodně dlouho. Držel jsem sklo skleničky mezi rty a doufal jsem, že až to vypiju vrátíme se do doby před tím, než to řekl. Když ve skleničce zbývala už jen kostka ledu, vrátil jsme ji na ubrousek. Najednou se z toho kluka, o kterém jsem věděl všechno, stal někdo, koho jsme neznal.

Nic neřekneš? Ani vtip? Narážku nebo menší odsouzení?“ vybízel mě Milan.

Víte, já vážně chtěl. V pravidelných intervalech jsem jak kapr otvíral pusu a chytal otázky. Ale nešlo mi to. Vlastně všechny moje myšlenky, co jsem v ten moment měl v hlavě, se najednou otočily zády k mozku a doufaly, že na ně nepřijde řada.

Ne, nesoudím tě. I kdyby sis přivedl...mývala. Je to tvůj život.“

A ty na něj nemáš názor? To by bylo poprvé v životě.“

Nerozumím těmhle vztahům,“ řekl jsem se zvláštním důrazem na slovo těmhle.

Jakým, Honzo? Jaký to je vztah?“

O mnoho panáků, kocovinu a o dva dny později jsme se sešli znovu. Na večeři. Tentokrát v plné palbě. Já, můj nejlepší kamarád a jeho...

Robin,“ usmál se a podal mi ruku. Byl to... obyčejnej kluk. A to myslím v tom nejlepší možným slova smylu. Měl na sobě bílou košili a tmavý kalhoty. Jo, přiznám, čekal jsem růžový polo a debatu o tom, která deska Beyoncé byla ta nejlepší. Místo toho se řešil americkej fotbal, kterej Robin hrál, a že hodinky jsou lepší investice než mincovní zlato. A žádnej kosmopolitan ve skleničce na stopce, ale točená plzeň. Asi třetí pivo mi dovolilo se zeptat: „Tak jak jste se seznámili?“

Na Extreme Race,“ řekli oba současně. Tak jo...

Vztahy jsou pro mě tak trochu věda. Velice exaktní a náročná, odehrávající se v jistých maticích a vzorcích, s kódy uzamčených v komplikovaných šroubovicích, a vždycky jsou nepředvídatelné jako evoluce. A tenhle vztah mi přišel ještě spletenější. Nevnímal jsem totiž Milana a Robina jako pár, ale jako kamarády.

Když jsem pak večer ležel v posteli, přemýšlel jsem, jak kluk, co na střední vojel každou holku, si na večeři přivede kluka. Mohl za to nějaký bod zlomu? Milan zažil hodně vztahů a pár z nich opravdu hnusných. Znal jsme všechny ty jeho Lucky, Nely, Silvy, Moniky... Nedivil bych se, kdyby tohle byl nějaký jeho způsob cíleného vzdoru, aby všem těm courám dokázal, že má i jiné možnosti.

V neděli ráno jsme se sešli na hrnek kafe. Ne, vůbec nevypadalo teple, když jsme s capuccinnem v ruce seděli na lavičkách před pekařstvím.

Lhal jsem,“ přiznal jsem. „Soudil jsme tě. Popravdě... v tom baru jsme ti chtěl říct... že si myslím, že je to jen nějakej tvůj blbej vzdor. Jako když sis v osmnácti nechal odbarvit vlasy na bílo.

Chápu,“ pokýval hlavou Milan.

Ale myslím, že váš vztah je asi ten nejupřímnější, jaký jsi kdy měl,“ uznal jsem. „Jen prosím měj trpělivost, než se tě zeptám na to, co budete dělat o víkendu.“

Později mi došlo, že ten den neudělal coming out jen Milan ale i já. Vzpomněl jsem si na všechny ty okamžiky, kdy jsem za Milanem stál. Když jsme mu dovolil opisovat při písemce z latiny, když podváděl Veroniku a já ho kryl, když pil a pak řídil. Ve všech těchle případech měla zafungovat moje morálka a měl jsem říct ne. Ve všech těchle případech jsem ho mohl soudit, mohl jsem na něj házet zlej pohled a vézt mentorský řeči. Jak ale můžeme rozdávat rady a hodnotit něco, čemu sami nerozumíme? Přesně tohle jsou případy, kdy řešením není odvracet pohled a mlčení, ale naopak – měli bychom zvednout oči, ptát se a snažit pochopit.

Poznámka autora: Ilustrační fotografie je vybrána v komplexním souladu s dějovým a myšlenkovým obsahem textu. Nemusí nutně odrážet konkrétní výjevy uvedené v textu. Jména osob a míst jsou cíleně změněna.

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o kvalitní kožené boty Jak pečovat o kvalitní kožené boty Milujeme kvalitu. Milujeme tradici. Milujeme, když cena odpovídá užitku. Obzvlášť se tyto vlastnosti snoubí v případě rámových bot.... Předchozí článek Blogeřina těžká dřina: Everyday Runway Blogeřina těžká dřina: Everyday Runway Velice vytříbený styl zakládající se na černo-bílé kombinaci reprezentuje Oliwyi Soukupovou, podnikatelku a autorku blogu Everyday Runway,... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!