Trh Mrch: Nový start

Publikováno: 22.09.2017 10:00 | Adrian Myers

Po dvou měsících, které jsem strávil na výletní lodi, jsem se už nemohl dočkat Města. Nebylo to špatné léto. Práce barmana nebyla náročná a byla taky dobře placená. Jediná nevýhoda byla, že kromě neděle, jsem za tím barem musel stát každý den dvanáct hodin. 

1 (2)

Zdroj: Pinterest

Sudé dny jsem tam trávil za barem s padesátníkem, který byl psychicky na dně, protože ho opustila žena. On se teď musel plavit 2 měsíce po moři, aby si něco vydělal a mohl ji vyplatit z bytu. Ovšem se mu to moc nedařilo. Polovinu měsíční výplaty dokázal utratit za jedinou noc v přístavu. I ve svém pokročilejším věku to byl totiž obrovský milovník žen. Milovník, který si za lásku dokázal připlatit. A pokud chtěl lásku na celou noc v blonďatém a zrzavém provedení, tak se to jeho dostaveníčko pěkně prodražilo. Jeho neukojitelná touha po nevěře byla hlavním důvodem proč ho opustila jeho žena. 

Zbylé dny mi za barem zpříjemňovala Marie. Byla okouzlující. Měla obrovské hnědé oči, které na mě pokaždé laškovně mrkaly, když se blížil konec směny. Měla překrásné rty, do kterých se kousala schválně, když jsem se na ně díval. Vzrůstem byla spíš nižší, což její roztomilost vystřelovalo to závratných výšin. Byl jsem do ní blázen. Když se blížil konec léta, slíbili jsme si, že se ve Městě uvidíme. To bylo to poslední, co jsme si řekli. Potom už jsme se neviděli. 

Po příjezdu jsem musel rychle vystřízlivět. Můj problém spočíval v tom, že jsem se dokázal během pár vteřin zamilovat do každé ženy, která mě přitahovala. Po pár měsících však prvotní zamilovanost opadla a my jsme šli vždy od sebe. Mnohdy jsem se sám sebe ptal, zdá ještě existuje ta pravá láska na první pohled, kterou vídáme v amerických filmech. Poznám ji vůbec, když to bude ona? Tyto otázky byly mojí porozchodovou rutinou. 

V sobotu dopoledne jsem si zašel na snídani s mým dlouholetým kamarádem Martinem. Neviděli jsme se skoro půl roku a já věděl, že tomu tak bude i po téhle schůzce. Nevadilo nám to. Vždy jsme si dokázali říct to nejdůležitější během pár hodin. Když jsme byli mladší, tak jsme se vídali každý den. Ovšem tu mu bylo devatenáct a mě šestnáct. Jediná věc, co jsme v té době řešili bylo, kde půjdeme v pátek večer a koho tam sbalíme. Ne, že teď bychom toho řešili víc, ale pár drobnosti se změnilo. Našli jsme si oba práci, já se přestěhoval, on se přestěhoval, já do toho začal studovat, on začal více pracovat. Najednou jsme si uvědomili, že můžeme být vděční za to, že se vidíme jednou za půl roku. 

Předtím, než jsem do sebe začal cpát míchaná vajíčka, mořské plody, pomerančový džus a kafé v tomto pořadí, jsem Martinovi vylíčil moje léto s Marií. Martin se zapřel svým mohutným tělem do židle naproti mně, podíval se na mě tím svým pohledem učitele národu a spustil.

„Adriane, je ti dvacet dva let.“ 

To pro mě zatím nebylo nic, co bych sám nevěděl. 

„Jak můžeš v tomto věku hledat lásku na celý život?“ pokračoval. 

„Nehledě na to, kolikrát už ses spálil. Nemůžeš chtít po dvacetileté holce, aby se k tobě nastěhovala po třech týdnech, co spolu randíte. Ne v této době. Všechno jde rychle kupředu, ale vztahy to nejsou. Na vztah musíš pomalu. A pokud se rozhodneš do někoho investovat svůj čas, své city, tak si musíš být jistý, že to nebude zbytečně. Ne, že ti uteče k jinému fondu, kde bude mít lepší výnosnost.“ naklonil se Martin a usmál se nad tím, jak dokonale zakomponoval ekonomický slovník do naší debaty.   

„Dej si na chvíli oraz. Užij si to, že jsi zpátky ve Městě a nepřemýšlej nad tím, co je to pravá láska. Nad tím můžeš uvažovat ve třiceti“ ukončil Martin.

Pokud mě někdo mohl poučovat o vztazích, tak to byl právě on. Během svého života zažil s ženami toho víc než jakýkoliv seladon ve středním věku. 

Po cestě domů jsem přemýšlel nad tím, co mi během snídaně řekl. Asi vážně bych si měl dát na chvíli pauzu od hledání životní lásky a naučit se využívat toho, že jsem stále ještě mladý.  

Mezi mužem a ženou existují vztahy milostné nebo přátelské. To však nejsou jediné vztahy, které mezi námi existují. Dokonce by byla obrovská chyba takhle škatulkovat každý vztah. Na světě existuje tolik vztahů, kolik je na světě osob. S každým člověkem máme nějaký typický vztah a je jen na nás, jakým směrem ho nasměřujeme.




Připojte se k nám!

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!