Trh mrch: O ženách, které milujeme

Publikováno: 08.03.2016 21:03 | Jan Prchal

Možná je to připomenutí pro chlapy: koupit kytku, zamluvit na večer stůl v té nóbl restauraci a večer před sexem zapálit svíčku. Jednou za rok to přece člověk zvládne. Pánové! Opravdu máte dojem, že tím někoho ohromíte? Ale no tak... Jo, a nezapomeňte zavolat mámě!

landscape-1438714410-hbz-manservant-index (kopie) 2 (kopie)

Zdroj: Tumblr

Mezinárodní den žen jako svátek boje za rovnoprávnost ve svém prapůvodním smyslu pozbývá aktuálnosti. Alespoň ve vyspělých zemích světa. V současné době jsou totiž ženy uznávanými manažerkami, političkami, lékařkami, právničkami, podnikatelkami. Své místo mají v umění, ve sportu, ve vědě, zkrátka ve všech oborech lidské činnosti. Proč se tedy stále slaví MDŽ? Že by to byla ta květinářská lobby? Relikt komunismu? Nebo jen každoroční povinná resuscitace polomrtvých citů?

Spousta pseudovztahů funguje totiž jen ze setrvačnosti. A kvůli pohodlnosti obou zúčastněných stran. Jakmile se vytratí i poslední kapka hravosti, všechno jde do kytek. Svádění je totiž hra, stejně jako vše ostatní v životě. Je to neustálý souboj, bitva mezi egem ženy a egem muže. Všechny prostředky jsou dovoleny. Poté, co ona odrazí jeho útok, který chrabře vedl výběrem vhodného podniku, přejde do protiofenzivy pomocí svůdného úsměvu a – jak rafinované! – lehce stydlivého odvracení tváře. On se však rychle vzpamatuje a uniká nebezpečí obklíčení v údolí trapného ticha zapojením jednotek pohotového ostrovtipu...

No a najednou se stane, že místo nelítostného klání ucítíte nutkání postavit se na stejnou stranu bitevního pole. Přijde to jako blesk z čistého nebe, když se postupně dostaneme (nějakou prapodivnou náhodou) přes první dvě fáze známosti – sex a „zajdeme na večeři“. Cit. A muži světem protřelí ví, že jakmile se objeví cit na jevišti, koledují si o velký průšvih.

Hodit totiž ručník do ringu je obrovský risk. Najednou se muž objeví před ženou bez zbroje. Poprvé zranitelný. A co víc, zranitelný dobrovolně. Všechny karty jsou na stole a krupiér se taktně vzdálil. Ona vás bude chtít stejně, jako vy ji. Odhalí na oplátku svoji slabost. Nebo se na vás vrhne, rozsápe vás, na mrtvole zatančí čardáš a ze zbytků vašich pocitů si nechá ušít luxusní kabelku... Je to hop nebo trop.

Velcí pánové tvorstva. Rytíři v módních oblecích, táhnoucí na své každodenní křížové výpravy s otře nabroušeným telefonem. Mají pronikavý úsudek, všeobecné vzdělání a ničivý šarm. Neprůstřelným brněním sebejistoty neprojde vůbec nic. Jsou neporazitelní. Tohle je ale prostředek, jak je dostat na kolena. Smrtící koktejl. Ten, co způsobí, že třicátníci začínají z ničeho nic investovat do akcií a chodit na kurzy poznávání vína. Čtyřicátníci vyhledávají na internetu – pozor, ať to nezjistí sekretářka – víkendové zájezdy pro dva do Benátek. A padesátníci si začínají upravovat obočí a opouští rodiny. Jak že se tato substance připravuje? Smíchejte krásu, ambice, inteligenci, šarm a sebevědomí. Od všeho větší než malé množství... Ano, mluvím o těch ženách.

Mluvím o ženách, které uctíváme.

O ženách, se kterými soupeříme.

O ženách, které zraňujeme.

O ženách, které odpouští nám a hlavně sobě.

O ženách, jejichž pohled je motorem našich ambicí.

O ženách, na které myslíme, když šukáme jinou.

O ženách, které chtějí patřit do našeho života.

O ženách, které jsme nikdy neměli mít.

O těch ženách, které milujeme.

Právě jim patří tento den. I zbylých 364 dní každého roku.  

Hodnocení článku:



Komentáře

Back to black: černá jako životní princip Back to black: černá jako životní princip Černá je taková barva, kterou člověk vnímá, když z daného směru neproudí žádné světlo. Ha. Webová definice ale opomíná ten... Předchozí článek Ilustrátorka Zuzana Osako vystavuje v hotelu Emblem Ilustrátorka Zuzana Osako vystavuje v hotelu Emblem Zuzana Osako je známá jak na poli módy a komerční ilustrace, kde se proslavila spoluprací se známými osobnostmi a značkami , tak také... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!