Trh mrch: Oslnění

Publikováno: 09.02.2014 21:21 | Alex Lenoir

Je to pár dní co jsem se odvážil do té Café Savoy. Poprvé od doby co jsem tam byl naposledy s Ní. Sedl jsem si ke stejnému stolu a objednal jsem si to stejné jídlo. Cafè au lait a francouzský toast. Na to, že nejsem zrovna fanoušek sladkých snídaní (v energetické hodnotě jídla na celý den) docela výkon. Bohužel ani kupa cukru, javorový sirup a čerstvé jahody nedokázaly přehlušit tu hořkou pachuť, která mi vyskakovala na jazyku a jako virus se táhla do celého mého těla. Ani káva nedokázala mlékem naředit to vnitřní hořko na hořkosladko. A dokonce ani komentář Jindřicha Šídla v Hospodářských novinách mě nedokázala pobavit (a to je co říct!).

Nechutná vám? Neměl byste u jiného stolu lepší světlo,“ zeptala se mě servírka.

Nejdříve jsem si myslel, že mě opustila chuť. Není náhodou prvotním příznakem infarktu nechuť až pachuť v ústech a ztráta citlivosti. Pak mi ale došlo, že to, o co jsem přišel a postrádal je právě to světlo. Její světlo.

Když se vám spálí žárovka, zajdete si do obchodu pro kutily, tam dotyčnou žárovku ukážete školenému odborníkovi a on vám ze záplavy krabiček vybere tu pravou. Tu, která se hodí přesně pro vás. Pokud je každý člověk nahraditelný, proč když odchází nám nenechá kontakt na někoho, kdo by mohl zastoupit? Žít ve tmě totiž není legrace.

416293884_toc1_1260

Zdroj: Anja Rubik by Mario Testino for Vogue

Michal si užil týden plný adrenalinu na horách. Kromě peněz ale zaplatil i zdravím. A v pondělí ráno neměl ani sílu vstát a uvázat si kravatu natož se v autě hnát přes celé město do práce a tam se dvanáct hodin tvářit hrozně kreativně. Zůstal ležet v posteli a sledoval Studio ČT24. Takhle marný den už dlouho nezažil. Co ho nejevíc štvalo byla skutečnost, že musí zrušit večeři s přítelkyní Helenou, s kterou se celý týden neviděl. Jenže přítelkyně jsou jako mámy. Jen v bleděmodré. Mají vždycky pravdu a vždycky to s námi myslí nejlépe. Úderem sedmé v zámku zarachotily rezervní klíče a do bytu vešla Helena s třemi kily pomerančů a večeří, kterou po cestě vyzvedla v brasserii La Gare. Ochotně si za ním sedla do postele a krmila ho rybí polévkou. Neodradil ji ani fakt, že Michal vydával zvuky jako továrna na hlen. Asi někdy kolem druhé hodiny se Michal probudil se zvláštním pocitem. Helena ležela vedle něj a spala. Bylo to snad poprvé, co měl v bytě holku a ne za účelem sexu. Nepřišla si pro orgasmus. Ale byla tam kvůli němu samotnému. Tenhle fakt ho dokázal z postele vyhnat na záchod, kde dalších dvacet minut nejprve zvracel a pak se dalších deset minut křečovitě dávil.

Viděla mě jak bliju,“ postěžoval si mi ráno do telefonu.

Michale, popravdě, viděla tě i jak bliješ před Jamesem Deanem a o dva dny později jste šli na rande. Pokud tě miluje, tak ji ani tenhle fakt neodradí.“

Jenže tehdy jsem vypil flašku vodky a jako největší manekýn světa odjel v 911. Teď dělám děvku pasákovi jménem angína. A solidně se mnou vyjebává. Působím jako slaboch.“

Nejsi slaboch. Jsi nemocnej.“

Bejt nemocnej není sexy!“ Vážně? Budeme raději sexy než zdraví? Bohatí než šťastní? Pokud generace Y spěje k lepším hodnotám proč pořád vyznáváme tahle klišé? Michal měl pocit, že pozbyl všechen svůj lesk. Auru, kterou si pečlivě pěstoval a roky utvářel, zhasla jako neonová vývěska. And All That Jazz...

Nicméně Helena ho viděla ve stále stejném světle. V úterý přišla zase. A ve středu znovu. A vždycky zůstala až do rána. Michal se začal obávat toho, že jeho nemoc ze sexy páru, který prožíval žhavý románek v centru města, udělala jednu z těch dvojic, které sice spolu žijí, ale rozhodně nejsou žhavé a především trpí nedostatkem sexu. Michal nikdy neměl spolubydlící. Na vysoké si raději vzal další směnu v Kauflandu a platil celý nájem sám, než aby se o byt dělil s někým, kdo po postelí bude pěstovat marihuanu a po nocích se vyžívat v online pornu. Souhlasit se spolubydlícím, je otázka tolerance a přizpůsobení. Nastěhovat si k sobě ženu svého života je souhlas ke změně životního stylu.

Najednou spolu bydlíme, ani nevím jak k tomu došlo. Když si ji tady nechám, kam se posunou moje hodnoty? Nechci slevovat ze svých zásad!“

Nenapadlo tě, že si svoje hodnoty můžeš definovat ty sám?“ připomněl jsem mu.

Když se v neděli ráno Michal probudil konečně za několik dní se necítil, jako by měl kocovinu říznutou pořádnou špičkou. Bylo mu dobře. Díval se do stropu a na jasné světlo, které pronikalo zvenčí. A pak se otočil nalevo. A uviděl ji. Jak tam leží. Bez laku ve vlasech, lesku na rtech, bez oparu těžkého parfému. Byla nahá víc než kdy dřív. Ležela vedle něj jen ve v miniaturních kalhotkách, mikině s nápisem AWESOME a pletených ponožkách z Outdoor World. A tak se Michal utápěl v jejím světle. A poprvé se přestal bát, že by mohla zářit víc než on. Že by vedle ní mohl být neviditelný. Protože Helena jej podle všeho viděla.

Proč se bojíme, že když ten druhý nás uvidí v reálném světle, tak ztratí zájem? A jak se vlastně vidíme my sami? Možná jsme natolik okouzleni září toho druhého, že si nedokážeme uvědomit jak vzácnou auru kolem sebe máme. Kdy se ze zářných vztahů stala soutěž? Co když pro samotnou zář vlastně ani nevidíme na cestu? Pokud jedno světlo zhasne, musíme si najít jiné, které nám bude svítit na cestu. Protože se nedá žít ve tmě. Na druhou stranu to, že nevíme kam jdete neznamená, že nedojdeme k něčemu báječnému co nás dokáže v záři všeho ostatního oslnit.

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!