Trh mrch: Teorie velkého plesku

Publikováno: 21.06.2015 22:09 | Jan Prchal

Znáte tu úvodní scénu z filmu Na dotek? Kdy Natalie Portman a Jude Law se střetnou pohledem, okamžitě se do sebe zamilují a... ji pak sundá auto? Tohle jsem zažil. Jen to nebylo tak romantické, ale spíš ve stylu „hele, vole, čum na cestu“ a místo výronu semene následoval výron kotníku. Ve čtvrtek jsem pospíchal na oběd s Matějem. A v tom horkem zmořeném davu jsme ji uviděl. Pila limonádu z lahve, vlasy se jí stáčely do výstřihu a průsvitné bílé šaty napovídaly, že si pod ně vzala krajkové prádlo. Konsternovanej její vílím zjevem jsem nedal pozor na chybějící kostku a šel k zemi.

Co to děláš, cizinče?“ zeptala se mě a já ani nemohl odpovědět, jak jsem s otevřenou hubou na ni koukal v té její nádherné výšce. Zvedl jsem se a snažil si zachovat poslední pozůstatky elegance. Vlasy se jí leskly a ostružinová limonáda jí zbarvila rty do hříšnýho odstínu. Vlastně ani nevím co jsme si řekli. Nic. Všechno. Jo, léto je definitivně tady.

Nevím jestli je to těma vysokýma teplotama nebo tím, že už jsem dospěl do jistýho věku, ale už třetí kámoš se bude ženit. Kdybyste potřebovali číslo na chlápka s holubicema nebo firmu co umí udělat ledovou verzi hradu z Her o trůny s příkopem plným vodky, obraťte se na mě. Fakt, jsem expert. A všichni říkají: Sice jsme se vzali, ale jen tím chceme dát světu najevo jak moc se miluje. Budeme úplně jiní jak ty zástupy uštvaných manželských párů. Duchem zůstáváme svobodní. Vždycky se musím usmát, když mi někdo řekne, že vztahy staví na volnosti. Vážně. Tak vyraž na moře, Robinsone. Vztahy přece nejsou o volnosti, ale o tom, že se k někomu přivážete. A je jedno jestli se jedná o vztah v rodině, kamarádský, pracovní nebo partnerský. Smyslem vztahu je, že říkáte ano společnému životu s daným člověkem. Pokud spadneš přes palubu, půjdu ke dnu s tebou.

10154507_534114710066905_6965810594082179856_n

Zdroj: tumblr

Kde ses válel,“ zeptal se mě Matěj, který seděl nezvykle uvolněně v křesle a upíjel pivo. Pivo! Ve středu o půl jedné odpoledne. Na sobě měl šortky a puntíkovanou košili. Ostatní uštvaní manažeři v oblecích kolem nás rychle hltali jídlo a sledovali čas na hodinkách.

Potkal jsem Markétku,“ začal jsem. „A pozval ji na tvou rozlučku.“

Jasně, proto vypadáš, jak kdybys se země sbíral drobný. A Markétku? Já myslel, že už bylo, už se stalo?“ připomněl mi Matěj. „Navíc – nechodí tím s pitomcem přes investiční fondy... Gajdošem?“

Jo chodí, ale my jsme zůstali kamarádi,“ řekl jsem a zatvářil jsem se hrozně nad věcí. „Hele, ten tvůj tatíkovskej pohled si nech. Nic to neznamená. Je to už milion let, co jsme se rozešli.“

Je to přesně rok a půl. A předtím jste spolu chodili tři roky na vysoké. Byl to vztah.“

Fakt byl, že mi chyběla. Vážně. Byl to jeden z těch rozchodů, který všichni čekají. A my ho odkládali. Kvůli společným přátelům. Kvůli narozeninám její mámy. Kvůli státnicím. Zatímco na akademické půdě jsme byli bakaláři, ve vztahu jsme měli definitivu. Jenže po vysoké přišla volnost. Najednou všem bylo jedno, co s námi bude. A svým způsobem hlavně nám.

Konečně to zase bylo tady. To parné léto. Sedl jsem si na svůj pidi balkon, hodil nohy na zábradlí, cucal víno a koukal do posledního čísla časopisu Podnikatel, kde byl rozhovor s Pavlem Gajdošem. „Skutečnou hodnotu peněz doceníte až tehdy, když najdete člověka, pro kterého byste byli ochotni všechno obětovat,“ říká osmadvacetiletý podnikatel. Četl jsem v časopise. Nešlo mu upřít, že i když text způsoboval cukrovku, měl v něčem pravdu. Do toho telefon. Volala mi Hanka, Matějova nastávající. Trvalo mi dobrých pět minut a osm cože, než jsem pochopil, co se mi snaží říct. Matěj odešel z práce. Byl to klasický případ se džbánem a uchem. Jen v tomhle případě Matěj to zvládl dřív, než se psychicky složil.

V pátek dopoledne jsem Matějovi pomáhal skládat stolky a židle na večerní akci. Tvářil se jakoby nic. Jakoby se vůbec nic nedělo. Vlastně... Pořád měl ten výraz. Všichni ostatní v tom viděli nadšení ženicha, ale já tušil, že ten výraz má jiný původ. Já měl v hlavě kolotoč otázek, který se točil a plival na mě jednu pecku za druhou.

Proč jsi mi ty neřekl, že jsi odešel z práce?“ vypálil jsme přímou kulku. Cíl zasažen. Matěj se na mě zadíval pohledem, který nic neříkal. Byl plochý. Úsměv opadl. Sakra. Že bych to posral?

Jak jsem ti měl říct, že jsem přišel o všechno, na čem jsem dva roky makal... Nechci to pořád ještě připustit ani sobě, natož, abych to řekl někomu dalšímu. Speciálně tobě, kterýmu se daří na co sáhne.“

Najednou začalo pršet. A pršelo tak dlouho, dokud jsme mluvili. Jako by něco nebo někdo chtěl, abychom jsme si řekli všechno.

Sama Hanka to zjistila to tak, že mě našla, jak brečím na hajzlu,“ přiznal Matěj. „Víš, udělal jsem dobře. Svým způsobem se mi ulevilo.“

Asi to nebudeš chtít slyšet, ale myslím, že jsi tam měl vydržet.“ Takovej jsem já. Upřímnej.

Počkej, to myslíš vážně? To mi říkáš ty, kterej utíká ze vztahu po první hádce?“ Ok, tak je to 1:1.

Vztah a práce není to stejné.“

Jasně, ve vztahu je místo vánočních prémií hodina nevázanýho sexu podle vlastního výběru, ale než ti holka kývne, tak se dost nadřeš.“ Tohle je přesně důvod, proč se Mates žení a já jen nesu prstýnky. Umím zorganizovat setkání dvou lidí z odlišných konců světa na Skype. Zvládnu pracovat do čtyř hodin ráno, v šest jít běhat a v osm mít prezentaci. Jsem schopen napsat srdcervoucí PR text o novém antiperspirantu. Ale druhá schůzka... společný výběr ručníků... víkend u rodičů..? Možná na to nemám geny.

O několik hodin později jsme se všichni potkali na dvorku jednoho z činžáků. Všude byly svíčky, všichni byli v bílém a seděli u rozkládacích stolků a na rozvrzaných stoličkách, z kterých trčely třísky. A já ve své fashion kombinaci saka a šortkách jsem si připadal jako školák. A v momentu, kdy jsem si klek, abych si zavázal botu, jsem ji uviděl. Zase stála nade mnou a připomínala bohyni.

Vždycky když tě vidím, tak klečíš na kolenu,“ zasmála se. Nesmíš. NEMSÍŠ!

Seděli jsme u stolu, jedli jednohubky a doháněli poslední měsíce. Bylo to jako by neuplynul žádný čas. Bavili jsme se jako na vysoké. A pak nastal pohled. Sklonila hlavy a vlasy se jí koketně svalily z ramene do výstřihu.

Honzo, jak je možný nikoho nemáš?“ Tohle jsem nečekal. Kecám. Divím se, že se mě na to lidi neptaj denně.

Asi nejsem typ na vztahy. Spíš na epizody. Podle mě vznikají ty nekonečný seriály, u kterých všichni brečí. Možná proto, že si vybírám vztahy, který od samýho počátku nemaj budoucnost. Tak se ani nikdy nemají šanci někam posunout a vyvinout jakýmkoliv směrem. A tak chvíli jsou a pak zaniknou. Ze začátku jsem se tak chtěl vyhnout problémům. Neřešit to. Ale s postupem času pozoruju, že hrozně dlouhá trvá než vztah rozšlápnete. Je to divná doba. Plná nadějí ale i nejistoty. A když vztah končí, tak jste na tom stejně. Je ta jako byste měli v břichu hřebík a někdo s ní pořád hejbal.

Zkus ke vztahu přistupovat jako k práci. Vzdal bys někdy projekt v polovině?“ zeptala se mě přímo Markétka.

Jasně že ne.“

Teď sis sám dal návod,“ usmála se. „Víš...“ začala Markétka a já okamžitě poznal, že bude následovat něco, co nebudu chtít slyšet. Nebo co mi v hlavě vytvoří blok, který mi nedovolí myslet na nic jiného. „Všechny naše vztahy mají něco společnýho. Nás. Možná jsme tou chybou my sami.“ Tehdy to poprvé zaznělo naplno.

Vztahy jsou jediná věc, kterou člověk nemůže ovládat sám. Protože nejsou o jednom člověku. Současně je to výhoda. Pokud zatoužíte strhnout volat do příkopu, vždycky je tu někdo, kdo vás udrží dál od krajnice. Vztahy jsou závazek. Jeho pevnost není součástí výhodného balíčku. Ani ten blbej prstýnek a dokud nás smrt nerozdělí nezaručí, že se něco neposere.

Když někdo tvrdí, že žije ve volném vztahu, tak lže sám sobě. Třeba i ten pověstnej nevázanej sex. Pokud víte, že k něčemu večer dojde, tak si ho prostě nevyhoníte s rizikem, že pak vyměknete. Když jdete na večeři, tak se taky nenacpete předem. A i když víte, že můžete čekat francouzáka na zadním sedadle taxíku, tak si vyčistíte zuby a vezmete orbitku. Otázkou je, jestli umíme žít ve volném vztahu sami se sebou? Pokud nebereme vztah vážně, nesmíme brát vážně ani sex. Ani polibky. A hlavně ani svou účast v něm.

Romantiku jsme se učili od Puškina, o vztazích jsme si četli v rubrice Láska, sex a něžnosti a o v praxi nefungující teorii sexu se inspirujeme na Pornhub. Jenže kde si vzít inspiraci pro skutečné vztahy dnešní doby? Ne, Dan Bilzerian není odpověď. Sydney Pollack měl v něčem pravdu. Jsou vztahy, které mají všechny předpoklady pro to, aby fungovaly. Ale stejně to nefunguje. A čím víc chceme, čím víc se snažíme, tím víc se to sere.

Všichni se něčeho bojíme. Někdo přijímat nové zvyky a jiný upouštět od těch starých. Nejen svatba ale celý život je o zvycích. Potřebuje staré zkušenosti, nové horizonty, půjčené věty, kterým všem zalepíte pusu, a čistě modré nebe, abychom jsme se měli kam zahledět a vytvořit si vlastní sny. Výhodou snů je, že se probudíte a nemusíte řešit následky. Ale realita má vždy pokračování.



Poznámka autora: Ilustrační fotografie je vybrána v komplexním souladu s dějovým a myšlenkovým obsahem textu. Nemusí nutně odrážet konkrétní výjevy uvedené v textu. Jména osob a míst jsou cíleně změněna.

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o kvalitní kožené boty Jak pečovat o kvalitní kožené boty Milujeme kvalitu. Milujeme tradici. Milujeme, když cena odpovídá užitku. Obzvlášť se tyto vlastnosti snoubí v případě rámových bot.... Předchozí článek Praha zažila návrat 80. let v přeplněné aréně Praha zažila návrat 80. let v přeplněné aréně Zpěvák a skladatel Michal David proslul zejména v 80. letech, kdy se přidal ke skupině Kroky Františka Janečka. Ale nechybělo málo a... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!