Trh mrch: Velký kecy

Publikováno: 05.10.2014 21:36 | Jan Prchal

Jakub mě vytáhl na oběd do nového bistra La Bottega s tím, že mi musel něco ukázat. To něco byl rozhovor v časopise Success s naším bývalým spolužákem z vysoké, Robinem. Rozhovor totálně o ničem. Jen kvanta řečí o poctivé práci, potřeby něčeho dosáhnout, úcty k tradicím a obdivu k otci. Jeho táta totiž kandidoval za jistou městkou část v komunálních volbách. Já sám jsem si nikdy nepřipadal jako materiál pro rozhovor. A teď jsem před sebou měl stránkový rozhovor s klukem, který sice nic nedokázal, ale jednou by hodně chtěl, mohl všechno, ale nemusel nic.

Zajímalo by mě, kolik za to dali,“ nadhodil jsem.

Můžeš se ho zeptat, zrovna k nám jde.“ poznamenal Jakub. Zprava se k nám hrnul Robin. Měl na sobě bílou košili s vykasanými rukávy a kravatu v barvách české trikolóry. Slibuji věrnost vlajce České republiky.

No že se kurva někdy neozvete!“ Robin byl na naší alma mater legenda. Kristepane nikdy nevím co říct. Ne, neozval jsem se. Jaksi nebyl důvod. Víte co; dostanete diplom, rektor vás kopne do zadku a nejednou jste rádi, že jste rádi.

To je všechno?“ zeptal se Kuba, když jsme vyšli z bistra.

A co si s ním chceš říct víc?“

Kuba se dlouze zamyslel. A pak řekl: „Jak to šňupe?“ No, leda to.

Vždycky říkáme, jak se ten druhý změnil. U sebe ale ty změny často nevidíme. Vlastně nikdy. Ne, není to naše vina. Se sebou žijeme každý den. Každý den se dívám do zrcadla a víme náš odraz. Ne vždy se nám líbí. Ale zvykneme si na něj. A pokud ne, tak ho změníme. Je to jako když se moc zblízka díváte na konkrétní věc. Tak ztratíte přehled o tom, co se děje kolem.

Rendezvous-Kayla-Lewis-by-Neave-Bozorgi-1

Zdroj: Tumblr

S Robinem jsme svého času byli hodně dobří kámoši. Jakkoliv se to zdálo absurdní, on se upnul víc na mě, než já na něj. Teď mi vlastně retrospektivně dochází, že jsme byli trochu jako Nick Carraway a Jay Gatsby. Já moc nevěděl, kdo vlastně je, a on si mě drze narval do svého života a ochotně mi ho otevřel. Často měl potřebu mi dokazovat, jaký je. Že mu nedělá problém a vlastně ani starost celou noc pít a pak jet autem na přednášku ekonomie. Možná, že jsem ho svým laxním přístupem k tomu tak trochu hnal. Na rozdíl od jiných jsem ho neadoroval. Myslím, že se mu do jisté míry líbilo, to jak jsem byl nezkažený. Stejně jak rád dobýval holky, tak se mu líbilo přesvědčovat mě, že stojí za pozornost. Proč ne?

Už jsem vyrostl z toho, že pátek co pátek večer musím někde pít do soboty čtyř ráno. Vlastně když už někam jdu, tak si to chci užít. A především co nejvíc pamatovat. Daleko víc ocením talíř dobrých těstovin a skleničku vína než vodku s redbullem a pak hotdog pochybného původu.

V pátek večer s miskou nudlí v klíně a večerních zprávách v televizi jsem si užíval zasloužený klid po celém týdnu. Najednou mi volal Robin a zval mě na panáka. Jemu nejde říct ne. O půl hodiny později jsem stál před barem v centru. Zase byl rok 2008. Na sobě džíny a koženou bundu. Zase jsem byl ten kluk, který si myslel, že Porsche 911 je vrchol všeho a že jedině s IWC na zápěstí budu šťastný. Dnes se tomu směju. Na jednu stranu mě těší, že jsem dospěl. Na druhou stranu se musím ptát, jestli střet s realitou mi nesrazil moje sny na nulu.
Robin mě okamžitě uvedl ke stolu. I to bylo jako kdysi. Spoustu lidí a nikoho jsem neznal.

Víš, kam pojedeme,“ zeptal se mě nadšeně a zatvářil se skoro až zlověstně. Jak bych asi mohl vědět, co se mu v hlavě děje. A taky stylem brzda plyn a přes tři křižovatky projetých na červenou jsme stáli před klubem Misch Masch.

Jakto?“ nechápal Robin.

Je zavřenej už celou věčnost,“ vysvětlil jsem.

Jak dlouho?“

Asi dva roky.“

Ten večer jsem něco zjistil. Jak moc je pomíjivý čas. Z nejlepších přátel se stanou známí, z vyhlášeného podniku panoptikum chlastu. Nemůžeme se tak divit, že dva roky se změní na celou věčnost. Jako bychom sami sebe chytili do časové smyčky a žili v iluzi, která se nám líbí. Dodává nám pocit bezpečí. Jistoty. Že to co si pamatuje se kdysi skutečně stalo. Někdy. V minulosti.

Jeli jsme zpátky do centra. Bylo půl druhé ráno. Najednou Robin prudce přibrzdil, vyskočil z auta a zadíval nahoru.

Vidíš ten měsíc?!“ koukal na tu ohromnou zářící kouli a natahoval k ní ruku. Pak se vrátil k autu a ze schránky u spolujezdce vytáhl pakl trávy. „Dáš si prda?“ Zakroutil jsem hlavou. Pamatuju, když jsem mezi přednáška jezdili co centra na kafe a cestou hulili hašiš. Bylo nám devatenáct a byli jsme mladí vládci světa. Jak vysoká byla pro mě v hodně ohledech poprvé, tak byla i hodně naposled.

Prdíka. Každej den máme prdíka. Ani Honza už to nehulí,“ zasmál se Robin a dál to tlačil do hlavy. V tom dvakrát zahoukala siréna a u chodníku zastavilo policejní auto. „Vem to na sebe. Prosím. Vrátím ti to,“ špitl Robin.

Dobrý večer, pánové, tak co se tady děje,“ začal jeden z policajtů.

... vezu kámoše domů a jemu špatně,“ zalhal jsem.

Takže Vás poprosím o doklady a dýchneme si.“ A tak jsme si dýchli. Byli to dvě hodiny co jsem měl hlt martini než mě Robin odtáhl z baru. Nic. Díkybohu.

Dík, žes to vzal na sebe,“ utrousil Robin a odplivl si. „Mě by to mohlo zničit. Tobě nic nehrozí.“

Jak nehrozí? Řízení pod vlivem a držení drog? Nechci skončit se záznamem v rejstříku.“

Víš, rozdíl mezi mnou a tebou je, že tebe nikdo nezná. Každý mu jsi jedno. Ale mě a... tatíka by to mohlo zničit. Doufám, že o tom nenapíšeš do Trhu.“ Najednou mi došlo proč jsme se přestali bavit.

Sbohem Robine.“

Jo, nebyl jsem na kandidátce. Ani jsem nebyl na titulce Success. Ale nikdy jsem po nikom nešlapal. Snažil jsem se ho pochopit. Možná to bylo tím, že někteří z nás byli dětma jen hrozně krátkou dobu. A teď budou kurevsky dlouho přežívat a stárnout. V té své ulitě, kterou nosí až moc dlouho.

Poznámka autora: Ilustrační fotografie je vybrána v souladu s dějovým a myšlenkovým obsahem textu. Nemusí nutně odrážet konkrétní výjevy uvedené v textu

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!