Tři dny gastronomie na Špilberku

Publikováno: 14.05.2013 00:05 | Jiří Hofbauer, Michal Novák

Na tři dny obsadili hradby brněnského hradu Špilberk ti nejlepší kuchaři z Brna s blízkého okolí aby svedli nelítostný boj o pozornost chuťových buněk návštěvníků. Druhého ročníku Špilberk Food Festivalu se zúčastnilo celkem patnáct restaurací, které ne zrovna příznivému počasí navzdory servírovaly jednu gastronomickou pecku za druhou.

Mistři kuchařského umění, baristé, cukráři, vinaři rozbili svoje gastronomické stany na malém a velkým nádvoří i na majestátních hradbách. Malé nádvoří nabízelo džusový bar, stan s kávou a čajem a také stánek s velkým výběrem vín VOC Znojmo. Menu všech restaurací však bylo doplněno i o vína, která s pokrmy nejvíce ladila, takže jste kvůli sklence vína nemuseli obíhat přes celý areál.

To hlavní se ale odehrávalo na velkém nádvoří. Připravený doprovodný program skýtal řadu cooking show jako třeba italského kuchaře Riccarda Lucqueho, Petra Koukolíčka a jeho molekulární kuchyni nebo Zdeňka Pohlreicha.

My program vnímali do té doby než jsme z nabídky ristorante Rialto ochutnali domácí ravioli plněné fáší z mušlí a krevet přelité šalvějovým máslem. A u hlavního taháku ristorante – jeleního hřbetu na hříbkovém ragú nám došla slova úplně.

Na italské vlně jsme zůstali a zakotvili u břehů Il Mercato. Na zahřátí jsme si dali hovězí vývar s parmezánovou pěnou a tagliatelle s hovězím ragú. Skvěle se tu potvrdilo, že síla italské kuchyně je právě v její jednoduchosti. Na co si do Il Mercato někdy ještě určitě zajdeme jsou grilované plátky hovězí veverky. Jedná se pro běžného smrtelníka prakticky nesehnatelný kus masa z páteřní části zvířete. Restaurace, která je vyhlášená pro svou italskou kuchyni tak strčila do kapsy i kdejaký steak house. Co nešlo vynechat byl dezert od šéfcukráře Martina Beránka, který se zase překonal. Čokoládový mousse byl už napohled úžasný a taky že na talíři dlouho nezůstal.

Koishi, které je považováno za brněnskou špičku a loni ostatně už podruhé vyhrálo Maurerův Grand Restaurant, nás zaujalo curry polévkou s tuňákovým tartarem, který se v horké polévce lehce zatáhl, ale uvnitř si zachoval syrovost. Především jsme museli ochutnat ústřice. Ústřice se nejčastěji srkají s kapkou citrónu, chilli nebo případně s trochou lehce nakyslé, cibulové marinády. V Koishi je však doporučují zalít slzou ryzlinku, nechat ústřici tak deset sekund opít a teprve poté konzumovat. Kombinace mořské vody a nakyslého vína spolu skvěle funguje a ústřici dává nový chuťový rozměr.

U stánku Leporelo bylo dobré odhodit předsudky. To co tam tak krásně vonělo byli cvrčci restovaní na másle. My jsme si dali. Zapomeňte na všechny ty hloupé řeči typu „úplně jsem cítil jejich krovky mezi zubama.“ Nic takového. Cvrčci byly krásně křupaví a díky máslu se dostali do fáze, kdy připomínali hodně křehký bramborový lupínek.

Co ani loni ani letos Špilberk Food Festivalu nepřálo bylo počasí. Což je velká škoda. Všude připravené sezení a vychutnat si skleničku vína s výhledem na město by bylo mnohem lepší než se tísnit ve stanu. Restaurace však dokázaly vytvořit skvělou atmosféru, předvedly perfektní servis a vysokou gastronomii a svou osobitostí tak dohnaly nepřízeň počasí.

Druhý ročník ŠFF se povedl. Organizačně ještě o trochu lepší než minule. Po 14 chodech přišel vhod i ten zdánlivě zbytečný festivalový most. Pro mě osobně (Michal) je nekorunovanou královnou brněnských restaurací Il Mercato. Ať jste si u jejich stánku dali cokoliv, bylo to jednoduché, ale vždy do detailu domyšlené a precizně připravené. Objevem roku byla rozhodně restaurace Valoria. Ve Valorii vědí, co umí a to dělají. A jsou v tom dobří. Hodně dobří. Jejich domácí paštiky z husích jatýrek s portským bych chtěl mít plnou lednici..Za zmínku stojí ještě jeden nováček - restaurant a steak house Monte Bú. Má vlastní zrárnu, řezníky a k masu se chová tak, jak si krávy s aristokratickým rodokmenem zaslouží.

Nějak nám to nedá a odbočíme od bezchybné gastronomie a věnujeme pár slov dress codu, který nebyl. Každý tak mohl přijít prakticky v čem chtěl. Bylo velice zvláštní pozorovat kontrast mezi managerem restaurace, který v dokonale padnoucím obleku, bílé košile s vysokým límcem a italských polobotkách prezentoval víno muži s batohem na zádech, botami s vysokým vodním sloupcem a kalhotami s posíleným sedem. Jasně, pršelo, chvílemi i velmi silně, ale tohle na dlážděném nádvoří v centru města opravdu není nutné. Ještě asi bude chvíli trvat než lidé pochopí, že se už nemusí řídit heslem Vždy připraven! a brát venkovní společenské události jako braná cvičení.

247651_502361166484091_1653243959_n

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

253299_502361146484093_1228323919_n

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

321379_501453229908218_1422135808_n

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

942724_502361236484084_565083270_n

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

946776_501783493208525_296601096_n

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

946795_501452879908253_1293583813_n

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

IMG_0640

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

IMG_1107

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

IMG_1377

Zdroj: Alexandr Štěrba, DVF s.r.o.

IMG_0402
IMG_0406
IMG_0407
IMG_0409
IMG_0411
IMG_0414
IMG_0403
IMG_0408
IMG_0410
IMG_0415
IMG_0416
Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!