Urban Exploration: Nezvaní návštěvníci

Publikováno: 05.04.2014 18:02 | Aktualizace: 11.11.2014 11:00 | Jiří Hofbauer

Je začátek jara, půl šesté večer. Čtyři postavy v maskáčích, kotníčkových botách a s batohy na zádech prochází zarostlou lesní cestou a podle GPS v mobilu chytají směr. Říkají jim městští archeologové, narušitelé, chuligáni, zloději, vykradači, nezvaní. Oni sami sebe považují za pouhé návštěvníky, kteří znovuobjevují opuštěná místa s tou nejvyšší mírou pokory a cílem zdokumentovat to, co zde zůstalo. Urban Exploration se poslední dobou stalo fenoménem a nyní má našlápnuto k masové zábavě. Každý kdo má digitální fotoaparát a černou mikinu s kapucí má neochvějný pocit, že se může vrhnout na UrbEx. Ale je to ale skutečně tak jednoduché?

Článek vznikl ve spolupráci se skupinou Nord Brno Urban Exploring.

urbex_18

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Co je vlastně Urban Exploration tedy UrbEx? Asi neexistuje jednotná definice. Tím, že urbex není oficiální, není tak ani něco, co by ho jasně definovalo. Můžeme ho ale vymezit. Urbex svým způsobem začíná už na prohlídce zříceniny hradu. Opačným extrémem jsou tzv. sběrači kovů, kteří do budov přichází kvůli několika korunám, které utrží za svůj sběr. Ten urbex, o kterém chci psát a kterému jsem propadl, se nachází zhruba někde v polovině mezi těmito hraničními body. Pokud byste tedy chtěli slyšet co urbex je, tak asi nejlepší popis (ne definice) je, že se jedná o znovu objevování opuštěných, často zapomenutých míst (případně věcí) vytvořených člověkem.

Nicméně tím, že se urbex věnuje několik skupin napříč kontinenty jsou věci, které je spojují, ale současně i rozdělují. Jen na Facebooku narazíte na spoustu českých i zahraničních skupin, které mají v názvu urbex nebo abandoned places. Málokteré se mu však věnují aktivně a mnohé pouze přejímají (v řeči sociálních sítí sdílejí) příspěvky jiných skupin. K jedné ze skupin, které urbex skutečně aktivně provozují, jsem se zhruba před rokem připojil i já.

Nelze říct, že jsem už zkušený urbexer, ale základy mám dobré. Původně jsem si myslel, že to bude jednorázová akce. Něco jako aktivita na sobotní odpoledne, z které si odnesu zážitek, a ten pak budeme vzpomínat večer u panáka. Absolutně mě nenapadlo, že se to stane mým skutečným zájmem.

urbex_19

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

K urbexu mě přivedl kamarád Kamil, v současnosti student medicíny. Je to takový jeden z těch bláznů, který se občas rád pohybuje na hraně, ale nikdy ji nepřekračuje. Ví, kam je ještě bezpečné zajít, kde začíná zvládnutelné riziko a co je hazard. Ostatně právě proto jsem se rozhodl urbex zkusit. Kdyby mi to nabídl kdokoliv jiný, hodně bych váhal. Ale v jeho případě vím, že on sám ví, co dělá.

Snažím si vybavit pocity před první akcí, ale popravdě vůbec nic mě nenapadá. Zpětně ani nevím jakou jsem tehdy měl představu. Prostě jsme se domluvili, že půjdeme na urbex a tak jsme šli. Ale myslím, že mezi těmi pocity musel být ten, který mám kdykoliv znovu natáhnu maskáče a utáhnu boty – chuť zažít něco nového.

Urbex je vlastně znovuobjevování míst, kam se už hodně dlouho nikdo nepodíval. Nebo možná ano. Ale byl tak jemný, že jeho průchod nezanechal žádné následky. Škola, márnice, nemocnice, LDNka, kostel, továrna, ale třeba i jen mechem porostlý posed, jehož dřevo si znovu podmanila příroda. To všechno dřív patřilo lidem. Dnes jsou tahle místa prázdná a v temnotě vyčkávají až je někdo objeví.

urbex_12

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Každá skupina má svoje zásady. Nepsané zásady, na kterých se její členové dohodli, že budou dodržovat. Naše skupina patří k těm, které dělají urbex bez toho, aniž by porušovala zákon. Tudíž nejdeme přes mrtvoly. V tom smyslu, že neštípáme ploty, nevykopáváme dveře, nevybíjíme okna, nedemolujeme ten prostor. Snažíme se zanechat maximálně stopy na podlaze. A hlavně nic neodnášíme! To je velký problém řady skupin, že pořádají doslova nájezdy na tyhle opuštěné stavby a berou co jim přijde pod ruku. Od drobných předmětů jako příbory, ale jsou schopny odnést i nábytek. To už ale hraničí s vandalství a k pravému, ryzímu urbex to má hodně daleko. Současně při akci platí i řada bezpečnostních pravidel a zásad. Zdaleka nestačí si vzít obnošené džíny, starou mikinu a vydat se do terénu. To je naivita říznutá bláhovostí, ne hon za dobrodružstvím. Před první výpravou jsem utratil patnáct set korun za maskáče s chrániči kolen. Další tisícovku spolkla baterka. Nejnutnější minimum. Ale absolutně nelituji, protože pokud lezete po kolenech chodbou o rozměrech šedesát na šedesát centimetrů tak je to nejlepší investice vašeho života.

urbex_4

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Jdeme urbit. Zní to jednoduše. Ještě tak před rokem jsem si myslel, že skutečně to je jen procházení starých opuštěných domů. Teprve teď vím, co to skutečně znamená. Je to sice jistá forma volnočasové aktivity, ale rozhodně není pro všechny. Kamil, vedoucí naší skupiny, mi před mým historicky první výjezdem dal docela jasné instrukce, které musí ctít každý, kdo se chce akce zúčastnit.

OBLEČENÍ Nejsme turisti na Staromáku. Takže nenápadně. Nejlíp tmavý, ne úplně černý, hlavně nevýrazný hadry, jako ideál maskáče. Kdyby někdo šel, skočíš do křoví a nejsi vidět. V přírodě se černá barva běžně nevyskytuje. Ta je lepší až půjdeme na noční akci. Opovaž se vzít džíny. Zůstaneš venku a budeš čekovat záškodníky. Super jsou věci, co mají hodně uzavíratelných kapes. Když budeš vypadat jak adventní kalendář, tak nejvíc. Počítej s tím, že nejdem na kolonádu. Takže asi se o něco otřeš, jako fakt to není úplně čistá práce. Sváteční tesilky nech doma. Včetně toho tvýho slamáku ve stylu Velkýho Gatsbyho.

BOTY Pevný a vysoký, s dobrou podrážkou. Ideál kanady. Šlapeš po skle, nerovných, kluzkých plochách, kamenech, občas voda, bláto, sníh, led. Možná dupneš do hovna. Nechci tě děsit, ale nevíš, kde jaká fetka hodí jehlu.

BATERKA Tím myslím výkonou svítilnu. Žádná dětská diodka z klíčů od auta, ale fakt dělo. Když bude pogumovaná, aby ses do ní mohl třeba zakousnout tím líp (pak vysvětlím). Jako ani čelovka není marná. V nejhorším případě ti něco půjčím. Jako s hovno baterkou uděláš i hovno fotky.

RUKAVICE Ideál jsou takový ty echt pracovní. Tatík je bude mít určitě v garáži. Ale je to fuck. Něco si na tlapy ale rozhodně vem. Septonex beru, ale nebudu ti foukat každý škrábnutí. Nejsem posraná Matka Tereza abych spasil celej svět.

FOŤÁK O tom to všechno vlastně je – take only pictures. Fotky jsou to jediné, co je povolenou odnášet. Nehrajeme si fotoateliér. Zapomeň na stativy a podobný srance. Ideál je foťák, kterej strčíš do kapsy. Nic proti zrcadlovkám, ale nechci řešit že se ti ten krám namočil nebo si ho někde ťuknul. Já mám malej digitál a dělá exkluzivní fotky.

BATOH Pokud věci nerozložíš do kapes, tak si vem batoh. Žádný somradla ani vaky. Baterku, boxera a rukavice nést v ruce a myslet si, že jsi nenápadnej je pitomost. První nácek, kterej půjde kolem, ti pravačkou rozdělí ret.

POO aka Prostředek Osobní Ochrany Pod tímhle strašlivým pojmem se ukrývá cokoliv, co se dá považovat za potencionální zbraň – kudla, boxer, taser (paralizér), obušek atd. Pepřáky ne! Stříkneš v uzavřeným prostoru a všichni budem mít oči jak slepí angoráci. Jako není důvod se bát, ale... je zkrátka potřeba myslet na vše. Někdy nejsi sám, i když to tak vypadá.

urbex_9

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Co mě na první setkání překvapilo asi nejvíc, že Kamil se vyzbrojil jako člen jednotky rychlého nasazení. Na jednu stranu mě to lehce vyděsilo. Nenapadlo mě, kolik věcí se může stát. To je přesně ono. Pokud to nezažijete na vlastní kůži, tak vás řada věcí ani nenapadne. Na druhou stranu mě jeho připravenost uklidnila. Kamil s sebou pokaždé bere batoh plný tlakových obvazů, septonexu a náhradní baterek do svítilen, i včetně takových podružných věcí jako jsou třeba oříškové tyčinky nebo krabičky na nedopalky od cigaret. To je i důvod proč jsme s ním do urbexu šel. Funguje tam jistá důvěra a pocit, že se na něj můžu spolehnout. Lidé co jdou spolu urbit musí se jako tým chovat a po čas akce i tak fungovat.

urbex_16

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Popravdě ze svého úplně prvního urbexu si moc nepamatuji. Na druhou stranu si pamatuji úplně všechno. Zní to divně, ale nevím jak lépe to popsat. Není to jako když sledujete horor na HBO v HD kvalitě. Není vám zima, necítíte pachy, nesnažíte se správně šlápnout, abyste nedělali hluk a kamera vám neukáže, kam přesně se máte dívat, abyste věděli odkud přijde nebezpečí. Tady tohle není. Musíte spoléhat jen na sebe a na druhé lidi v týmu.

Postup je vždy stejný. Objekt se nejprve celý projde od přízemí do posledního patra. Nás tehdy čekala tři smutná patra poměrně rozsáhlého hotelu. Nikdy nezapomenu na ten pocit marnosti, kdy jsme procházeli třeba bývalou společenskou místností nebo kuchyní. Vidíte tam předměty, které jakoby někdo odložil v prostředku činnosti, ale ty věci pořád čekaly, že se k nim ten člověk vrátí. A to je přesně ten moment, kdy přestanete šlapat po skle a zamyslíte se. Logicky by ten zvuk kroků měl utichnout. Jenže ve tmě na konci haly ten zvuk pokračuje, zrychluje se a pak zmizí v denním světle. A vám dojde, že jste tam nebyli sami.

Skutečně jsme tam tehdy někoho vyrušili. Jeden z pokojů ve druhém patře minimálně jeden člověk obýval. Na stolku mezi feťáckým nádobíčkem byl z konzervy od tuňáka udělaný provizorní popelník, v kterém doutnala cigareta. To si znovu a možná poprvé naplno uvědomíte, že jste někde, kam vás nikdo nezval. Současně ten někdo z vás má strach, protože neví za jakým účelem jste tam přišli vy. A tak se raději stáhne. Ano, přiznávám, tehdy jsme měli neskutečné štěstí.

Moment, který mám na urbexu hodně rád, a je pro mě neodmyslitelnou součástí, je když ta akční část skončí a jdeme do hospody na pivo. To první je vždycky na žízeň ale současně zpětně na kuráž. Je docela lidské a myslím, že i logické, že máte potřebu se o to všechno podělit s ostatními. Během akce se moc nemluví, ale teď to všechno musí ven.

urbex_kamil

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Kamil souhlasil i s rozhovorem. Samozřejmě pod podmínkou, že zůstane utajená jeho pravá identita.

Kdy ses dostal k urbexu?

Ještě někdy na střední. To je rok 2007. Jenže tehdy jsem pojem urbex neznal. Ale kámoš věděl o super opuštěné továrně a přišel s tím, jestli bych to nešel s ním okouknout. A mně opuštěný místa přitahovaly už od mala. Jen jsem netušil, že tuhle zálibu někdo definoval a provozuje. Neuměl jsem to pojmenovat. My jsme šli na průzkum továrny. Nešli jsme urbit.

Ty zásady, který jsi třeba naučil mě jsi tedy získal kde?

Já si na ně přišel sám. Jako je to metoda pokus-omyl, ale je to to nejlepší. Tím, že jsem v kontaktu i s dalšíma skupinama z republiky, tak si nějaký mírný know-how předáváme. Ale tohle jsou naše zásady, který jsme si stanovili my. To není univerzální mustr. Když se zeptáš lidí z Jihlavy, Plzně nebo Berlína, tak každá skupina má vlastní postupy.

Máš někdy strach?

To není strach, že bych byl z něčeho posranej. Mám respekt. To je mnohem lepší slovo. Mám respekt k tomu místu. Já vím, že tam nemáme co dělat. A to místo to ví taky. Takže pokud někam zapadneš „dobře, ti tak, vole“. To se nedá ničím omluvit. Nemůžeš to předvídat, ale buď připravenej reagovat. Pokud mám z něčeho strach, tak leda z toho, že já sám nestihnu dost rychle reagovat.

urbex_26

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Stalo se, že jste narazili na jinou skupinu?

Tak občas se to stane. Je to hlavně problém u míst, který jsou fakt hodně profláknutý. Tam to kolikrát vypadá jak na turistické stezce. Že se ti lidi míjí ve dveřích. To je ale fakt hovno atmosféra. Asi před rokem se nám stalo, že jsme byli v jedné LDNce a nebylo tam jak vlézt. Ale podařilo se nám uvolnit mříž na okně. A prošli jsme to, pohoda a když jsme odcházeli tak prostě se odkudsi z vnitřku objektu vyběhli tři Slováci. Vlezli tam po nás. Průser by byl, kdybychom nasadili tu mříž zpátky. Ta mříž byla ukotvená zvenku. Nedokážu si představit co by dělali.

Ale další urbexeři nejsou jediní na koho můžeš narazit.

Zdaleka ne. Další průzkumníci jsou to nejmenší zlo. Maximálně přijdeš o to atmosféru a budeš nasranej. Pokud se tam nahrne víc jak pět šest lidí tak je to zabitý. To ale sám znáš. Skutečnej problém jsou bezďáci, fetky, všechny tyhle divný existence, který tam můžou být. Klasickej boverák tě nechá bejt. Maximálně na tobě vysomruje nějakou korunu na chlast. Ale fetky... Já, jako budoucí zdravotník, vím, co drogy s lidským myšlením dělají. A ty nevíš co bere, v jaký kvalitě, s čím to míchá, jak dlouho a v jaké intenzitě. To je taky ten risk. Ale s tím do toho vědomě jdu.

urbex_11

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Má UrbEx budoucnost?

UrbEx má svou zlatou éru za sebou. Teď urbex se blíží do fáze soumraku. A je to z velké části právě kvůli amatérům. Tím nechci nikoho omezovat, ale prostě, znáš to sám. Když někam jdeme, parkujeme bokem, nevcházíme hlavním vchodem, neděláme rachot, nikdo o nás neví. Jsou skupiny, který jedou čtyřma autama, zaparkujou přímo před vchodem a teď řeší jak se tam dostat. Právě díky těmhle posraným organizovaným výletům se už teď nedá dostat do čtyř luxusních továren, dvou nemocni a jednomu hotelu. Město to znovu obehnalo, plotem, všude hodili cedule Zákaz vstupu! Soukromý pozemek a přes to nejdeme. Kdybys takovou překážku přelezl v Améru, tak tě můžou na místě zastřelit.

urbex_27

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Je to i důvod proč se občas kvůli UrbExu jezdí Američani?

Jo. Ve Státech je urbex trestej čin. Stejně jako v Německu nebo třeba Švédsku. Jasně, že to dělají. Právě když tady byl jeden Amík, tak byl podělanej z toho, aby na žádné fotce nebyl vidět jeho obličej. Takovej měl strach z federálů.

A co čeští policajti?

Je to hodně o lidech. Stane se, že nějakej dobrodinec zavolá policajty s tím, že viděl jak někam lezeš. A tak policajti dojedou a maximálně tě vyvedou. Proto chodíme dírou v plotě, kde není označení zákazu vstupu. Protože jim řekneš, že jsi tam žádný omezení neviděl. Jinak bys tam samozřejmě nevlezl. Vím, že jiná skupina, co jela do Německa, tak je tam chytli fízli, protože si je spletli s nějakýma překupníkama a prohledávali jim auto a všechny osobní věci. A udělili jim pokutu a možná budou muset před soud.

urbex_6

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Jsou tedy ještě vůbec místa, která tě překvapí?

Jasně, že jsou. Jen... se musí víc hledat, ale to mě na tom vlastně baví. Ale ono tě dokáže překvapit i místo, který znáš. Vidím jak se ty místa mění. Zvlášť tyhle propálený místa jako Hotel, Vila, Bunkr. Každej tam lze a to místo na to doplácí. Ale občas narazíme na klenot, a to je síla.

Lze tomu nějak zabránit?

Chce to skutečně utvářet komunitní skupiny. Ne prostě každýmu vykládat, kde a s kým jsi byl. Proto nikdy k fotkám nepřidáváme přesný popis, souřadnice, mapku, hodnocení a nejbližší občerstvení. Nejsme průvodce. Když už to chceš označit tak tam napíšeš Opuštěný hotel. Ne prostě Hotel Zátiší u Hoštic. Proto se ani na fotkách z akcí na Facebooku nikdy neoznačujeme. Když chceme přibrat do skupiny někoho novýho, tak jako první se jde na tyhle profláklý místa. Ty, který zná každej. A pokud tam obstojí, tak ho vezmeme na skutečně pecka místa.

Je pravda, že některý místa berou energii?

Nejsem senzibil, neumím najít vodu pomocí virgule, ale na místa co berou energii, věřím. Letos v létě jsem v Řecku a dostal jsem se na opuštěnou plovárnu, která je zavřená od roku... 1994. V tom areálu jsem strávil hodinu, možná 70 minut. Nebylo to nic fyzicky náročnýho. Prostě jsem jen chodil kolem bazénů, ale sotva jsem se dostal ven, musel jsem si sednout na chodník. Ne, že bych omdlíval, ale bylo mi slabo. Osobně mám takovou teorii, že místa, který byly zvyklý na přítomnost lidí, si ten energetickej absťák kompenzují kdykoliv mají možnost.

Kdyby někdo chtěl začít s UrbExem. Co má pro to udělat?

Začít s urbexem není jak koupit si permanentnku do fitka. Není to jen blbý procházení opuštěných baráků. Urbex není násilnej nájezd na opuštěnou bezbrannou budovu. Musíš se fakt v tom najít. Musíš mít zájem, touhu, úctu. Vytvořit si k tomu vztah. UNESCO chrání památky, ale objekty vhodný k UrbExu stát ani další žádná organizace ochránit nemůže. Jasně, obeženou je plotem, aby je ochránili proti lidem jako jsme my. Ale pak je to v prdeli. Pořád jsme ti, kteří tam nemají co dělat. Nezvaní návštěvníci na místech, který vlastně už ani neexistují.

Článek vznikl ve spolupráci se skupinou Nord Brno Urban Exploring.

DSCF1262

Zdroj: Nord Brno Urban Exploring / Facebook

Hodnocení článku:



Komentáře

Ranní rituály novodobých gladiátorů Ranní rituály novodobých gladiátorů V průběhu věků se bojovníci vždy připravovali na bitvy rozličnými rituály. Mezi samuraji meditace, ve Tróje vzdávání obětí Bohům,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!