Viktor Tauš: Dnes už vím, že na chuť se neumírá

Publikováno: 22.04.2015 16:54 | Dita Brančíková

Filmový režisér Viktor Tauš se pustil do svého divadelního debutu. V pražském divadle La Fabrika nazkoušel hru amerického autora Matthewa Lombarda High – Lety peklem, kde se prolíná divadelní příběh s jeho životním… 

High_LaFab33x

Zdroj: Mia Production


Kdy vás poprvé napadlo, že byste se vy, milovník filmu, mohl pustit do režie divadla?

Napadlo mě to už dávno, před mnoha lety, už když jsem jako student trávil volný čas v divadle GAG Borise Hybnera. Bylo to pro mě dost zásadní období, které mě formovalo. Kolem divadla se točí i můj poslední film Klauni, ale odvahu pustit se do divadelní režie jsem našel až teď. 

Liší se ve vašem případě režie filmová od té divadelní? Využil jste i něco z filmové branže, pomohlo vám něco v tom divadelním světě?
Ke každé věci, do které se pouštím, se snažím přistupovat jako bych ji dělal poprvé. S odvahou ke změně, navzdory strachu z neúspěchu. Je pro mě důležité nehrát na jistotu. Snažím se zůstat v kontaktu s hravostí a svobodou prvotin oproštěnou od předchozích zkušeností a takzvaných pravidel. V jistém smyslu tak s některými projekty začínám stále znovu, ale bohatší o životní zkušenosti. Tady mě proto fascinovaly prostředky, se kterými se u filmu pracovat nedá. Jako nechat herce celou dobu na scéně, byť právě nehrají, nechat je přecházet z jedné scény do druhé „bez střihu“, sledovat jejich emotivní proměnu. Nejzajímavější zkušeností pro mě byla společná práce s nimi. Všichni jsme hráli i režírovali. Byla to společná výprava. Film, přestože na něm pracuje daleko více lidí, je paradoxně prací daleko osamělejší.

High_LaFab01x

Zdroj: Mia Production

Vaše projekty, včetně této hry, nejsou zrovna komediální, vždy řeší poměrně závažná témata, která nutí diváky přemýšlet, proč tahle cesta?
Není to vědomé rozhodnutí, ale řekněme, že jak v životě, tak v umění souzním se solitérními postavami. A ty se často ocitají v extrémnějších situacích než ostatní. A mě zajímá, jak se ten pocit osamělosti odrážejí v lidské povaze. Všichni takové chvíle prožíváme a někteří tak prožijí i podstatnou část svého života. Ale jsou lidé, kteří dokážou do takového světa vstoupit a postavy rozesmát. Já je zatím umím jen pohladit. A tak to dělám. Ve svém prvním filmu Eleanor Rigby z Malé strany, v Kanárkovi, Klaunech i teď v High se tak často dotýkám sentimentu, který potřebuju v životě i v umění. Zajímá mě jako ryzí emoce a projev empatie.

Vzpomenete si na primární pocit, když jste si hru Matthewa Lombarda poprvé přečetl?
Zasáhla mě její pravdivost. Emotivní i analytická. Je to hra psaná pohledem zevnitř. A já mám takové texty rád. Když kromě příběhu a žánru je text i zprávou z konkrétního světa. Nechtěl jsem sice už do tohoto konkrétního světa znovu vstupovat, protože jsem o něm už vyprávěl vlastní příběh ve filmu Kanárek, ale text Matthewa Lombarda to změnil, a já jsem cítil potřebu vydat se tam znovu, s odstupem.

High_LaFab3

Zdroj: Mia Production

Skrze závislost na drogách se ve hře řeší zásadní témata, životní hodnoty, postoje, pocity, našel jste nějaké styčné body mezi vámi a autorem textu?
Tématem hry je vina a hanba. To, jak člověka život s pocitem viny deformuje a brání mu se změnit. Drogy jsou zde jen prostředkem, ale stejně jako Matthew Lombardo vím, že ono pověstné dno neexistuje, protože člověk na tom není nikdy tak zle, aby si nemohl ublížit ještě víc. Oba ale taky věříme v možnost změny a v odpuštění.

Hra je poměrně komorní, jen pro tři herce, měl jste hned od začátku jasno v obsazení?
Mě herci zajímali hlavně jako lidé. Roli terapeutky Jamie rozpolcené mezi vírou v léčbu a vlastní minulostí hraje Eva Jeníčková, která se sama celý život pohybuje mezi dvěma světy, Českem a Amerikou, rozdílnými zkušenostmi… Mladého narkomana bez domova Codyho hraje Saša Borodin, který do Čech přišel se svou matkou z Ukrajiny, když mu byly čtyři. Jeho izolovaný život změnilo setkání se skupinou veselých dětí, které následoval do hereckého kroužku, a tak se dostal k herectví. Otce představeného pak hraje Martin Pechlát, člen bývalého divadla Komedie, dnes činohry Národního divadla, Dejvického divadla, Divadla Na zábradlí…

High_LaFab08x

Zdroj: Mia Production

Pomohla vám vaše zkušenost s životem v tomto prostředí s vedením herce, který ztvárňuje mladého narkomana?
Moje zkušenost nám pomohla nejen analyzovat text, ale taky nějakým způsobem formovat fyzické projevy jeho chování. Věděl jsem, jak se drogy odrážejí v nevědomém chování, dal jsem ze své zkušenosti Sašovi všechno. Bylo ale samozřejmě třeba nepodlehnout tomu fascinujícímu stavu těla a jít dál, definovat, co každou replikou způsobuje svým spoluhráčům.

Ve hře v jednu chvíli terapeutka odhaluje, že spouštěčem Codyho patologického chování je jeho rodina, problematická matka. Definoval jste si i vy ve svém životě svůj spouštěč?
Samozřejmě… Dnes už ale vím, že na chuť se neumírá a že vždycky přejde. A vím, slovy sestry Jamie, že pokud člověk podlehne pokušení, nemůže to skončit dobře. 

Máte toto svoje životní období dnes zpracované natolik, že vám nedělá problémy věnovat se právě takovýmto projektům, pohybovat se mezi lidmi, jejichž život ještě třeba nějaká závislost ovládá?
Vím o tom světě všechno podstatné, nemám tedy proč tam chodit. Vyprávět příběh z toho světa, zabývat se povahou člověka v něm spolu s herci je něco jiného.

High_LaFab029

Zdroj: Mia Production

Hra je zasazena do amerického prostředí, neuvažoval jste například o její úpravě, která by ji více přiblížila domácímu publiku?
Každou adaptací jakékoliv hry do jiného jazyka něco ztrácíte. V našem případě je to třeba práce s akcenty. Sestra Jamie má v originále výrazný irský akcent, který ji mezi ostatními postavami definuje. Pro tyto věci pak hledáte vypravěčský ekvivalent. Vše ostatní naopak chcete ponechat tak jak je. Téma, příběh i vztahy v něm jsou univerzální. Ponecháním originálního zasazení příběhu pak divákům zprostředkujete nějakou zprávu z konkrétního světa.

Pro koho je hra podle vás určena ať už věkově, sociálně, jakkoliv?
Zasazení příběhu do léčebny závislostí a “zlatá dávka humoru”, jak jsme si pro sebe pojmenovali humor hry, ji předurčuje především mladším divákům. Příběh a téma jsou ale určeny každému, kdo chce věřit v možnost změny a odpuštění. Takového člověka se hra dotkne.

Jak se hra dotýká vás, po dlouhém čase zkoušení, premiéře, reprízách… Dokážete si ji dnes užít pohledem běžného diváka, nebo se na ni stále díváte očima režiséra hledajícího, co by ještě šlo vylepšit?
V tom se divadlo odlišuje od filmu. Nikdy není hotové, je to věčně živoucí organismus. Snažím se proto být po představení schopen dát hercům připomínky. Diváckou katarzi jsem však s High prožil mnohokrát. Dotklo se mě to jako toho kluka, kterým jsem kdysi býval, i za ty, kteří to období nějak prožívali se mnou.

Hodnocení článku:



Komentáře

Jak pečovat o kvalitní kožené boty Jak pečovat o kvalitní kožené boty Milujeme kvalitu. Milujeme tradici. Milujeme, když cena odpovídá užitku. Obzvlášť se tyto vlastnosti snoubí v případě rámových bot.... Předchozí článek Porsche 911 Targa 4S: specialita z Holandska Porsche 911 Targa 4S: specialita z Holandska Jako milovníci Porsche sledujeme veškeré novinky kolem této značky. Nejnovější pecka je oficiální představení exkluzivní verze již... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!