Za rouškou svobodného zednářství

Publikováno: 24.10.2013 10:34 | Jiří Hofbauer

O svobodných zednářích slyšel docela jistě každý. A každý viděl film nebo četl knihu kde vystupovali členové lóže. Sherlock Holmes pátral po bratrovi lóže, který vraždil. Film Z pekla vysvětlil proč vraždil Jack Rozparovač a opět za tím stála lóže, která tak chránila britskou královskou rodinu. Senzaceštváč Dan Brown v knize Ztracený symbol ze zednářů udělal úplatnou instituci, kterou je nutné rozložit. Z českých autorů se zednářům asi nejvíce věnuje spisovatel Arnošt Vašíček. Je ale jako první z autorů, který respektuje jejich soukromí a nehledá senzaci tam kde není. Nebo je?

Freemasonry_Symbols_by_sandokanmx

Zdroj: Tumblr

Svobodní zednáři jsou často osočováni z toho, že jsou uzavřený klub. Jsou. Ale který z privátních, soukromých klubů není uzavřený. Do spolku válečných veteránů taky nemůžete vstoupit pokud jste nehájili vlast na frontě. Golf na prvotřídním greenu si taky nezahrajete pokud neuhradíte členský poplatek. Jen si vzpomeňte, že i v dětství jste si dělávali party. Taky jste tam nevzali každého. A na střední. Stát se populární na střední se rovná zázraku chození po vodě. Tak proč se divíme, že zednáři nechtějí dělat dny otevřených dveří s jednohubkami, drinky, reklamními tužkami a na cestu vám nedají letáček a přihlášku pro každého koho potkáte? Každý klub má svoje pravidla. Jen některé organizace se nepotřebují ukazovat na veřejnosti. Proč? Protože lidé se domnívají, že na otázky kolem svobodných zednářů si nejlépe odpoví oni sami. Odpovědi hledají ve fantaskních dokumentech a líbivých příbězích. Možná skutečně přišel čas vyvést zednáře z fikční temnoty na realistické světlo.

Stál jsem na náměstí Republiky a čekal kdo přijde. A jak ho poznám. Vyměnili jsme si jen pár mailů. Se setkáním souhlasil. Nevím vlastně proč. Měl jen jedinou podmínku – výsledný text chtěl číst jako první. Teprve poté ho můžu postoupit dál. Točím se dokola na dlažbě a pro případného ostřelovače jsem snadná oběť. Nevím ani koho mám čekat. Zničeho nic se proti mně jde mladý muž. Nikdy jsem ho neviděl, ale jeho výraz mi napověděl, že je to on.

Potřese mi rukou a odzbrojí mě svou civilností. Tím, že jsem neměl žádnou představu o tom kdo to je nebo jak vypadá nebyl jsem ani nadšený ani zklamaný. Pravdou je, že jsem si představoval někoho, kdo bude nějak jiný. Jakkoliv vyčnívat z davu. Rozhodně ne mladého muže v temně modrém obleku s iPhonem v ruce. Vešli jsme do bistra, pár metrů od Republiky. Obsluha restaurace ho zná a usazuje nás k jeho obvyklému stolu. Sotva dosedneme zvoní mu telefon a řeší něco ohledně burzy.

Chystám se na první otázku. Znovu zvoní telefon. S přítelkyní plánuje víkend v Chateau Mcely. Přiznám se, že je mi najednou hloupé na něj vybalit jakoukoliv z těch otázek, které jsem si připravil.

thumb

Zdroj: Tumblr

Četl jsi Šifru mistra Leonarda?

Dana Browna považuji za novodobého Andersena. Jako věřící člověk mi tahle teorie kolem případného potomka Ježíše Krista přijde neskutečně absurdní. Stejně jako ta možnost, že zednář na 33.stupni je vrah. Je to taková... frivolní literatura. Zábavná, to nepopřu. Možná to má i kvality, ale faktická stránka je na velice nízké úrovni.

Teď mě napadlo, že jak může křesťan, člověk, který věří v Boha být zednář? Vždyť zednáři mají vlastního boha – Velkého architekta Všehomíra.

Ano, takhle se bůh označuje v lóži. Vidíš, to je přesně rozdíl mezi náboženskou vírou ať už je jakákoliv a zednářským řádem. Ano, jsem věřící. Ale nevěřím v ty papaláše na svatých stolcích co si hrají, že jsou pravá ruka boží. Já věřím v Boha. V jeho sílu a přítomnost. Zatímco náboženství ti jasně určuje komu se máš klanět a nazývá ho jasným jménem... Alláh, Jahve nebo právě Bůh Otec tak u zednářů tohle všechno dokáže pojmout Velký architekt Všehomíra. Proto jsou v lóži katolíci, křestané, pravoslavní, Židé, muslimové.

Takže se snažíte druhé pochopit a současně akceptovat a ne je převrátit na tu svou víru? Nebo vytvořit další směr víry?

Přesně tak. Rozhodně se nesnažíme vytvořit nějaké další náboženství. Nějaký koktejl z trochy toho, špetky onoho náboženství. Smyslem je ten projev tolerance. Protože pokud si odmyslíš konkrétní označení boha u jednotlivých náboženství dostaneš vždy stejný výsledek a to, že musíš dodržovat určité zásady nějakého života. A jestli ten bůh má ve znaku kříž, šesticípou hvězdu nebo půlměsíc je ve finále jedno. Právě i pro tuhle různorodost a případně i možný konflikt zájmů jsou náboženství a politika jsou jediné dvě věci, o kterých se v lóžích nesmí mluvit. Najednou se role obrátí. Ty věříš v boha?

Přiznám se, že to v co věřím neumím nějak pojmenovat. Věřím v něco co je nad námi. Co zatím nedokážeme pochopit. Nebo nedokážu pochopit. Primárně věřím v člověka a v stále ještě existující dobro. Že ta víra je v lidech. Asi opadu tak nějak naivně věřím v tom, že víra, pokud chceš bůh, je v lidech.

A o tomhle je zednářství. Je o člověku. Člověk je vším a zároveň ničím. Je to základní kámen, na kterém zednářství staví.

Jak se člověk stane zednářem?

Proč? Chceš snad přihlášku. Směje se Samozřejmě lze kontaktoval lóži. Ale působí to trochu až moc zapáleně. Jakoby to není nic proti ničemu. Členové lóže si pak následně toho, kdo se o vstup do řádu uchází prověří a případně ho pozvou. Běžnější ale bývá, že členové osloví vybraného člověka, s kterým mají už nějaký osobnější kontakt. Ale je to velice individuální.

A pak je nějaký přijímací pohovor nebo...?

Tím, že už tu nabídku dostaneš tak to je jakoby důkaz, že si tě prověřili a ví o tobě dost, aby o tobě jako o potenciálním bratrovi uvažovali. Ale ano, poté ještě následuje skutečně něco jako pohovor nebo... test kdy si tě podrobně prověří. Tvoje znalosti, názory, postoje. Chtějí si být jistí tím, koho mezi sebe vezmou.

Můžou tě pak i vyloučit?

Teoreticky ano, ale právě díky tomuhle masivnímu a důkladnému vstupnímu prověření se to děje jen ve výjimečných případech.

Lze zednáře nějak poznat?

Jasně, jsou tu taková ta klišé jako manžetové knoflíčky s lebkou, ale pak tu jsou jisté indicie, které však poznají jen členové řádu.

Třeba podání ruky?

Ty jsi se připravoval předem, že? Ano, třeba velice atypické podání ruky. Pokud u někoho zednář má podezření, že se setkal s dalším zednářem, funguje tohle podání ruky jako test. Jako poznávací znamení. Pokud na daný stisk ruky dotyčný reaguje je členem řádu.

Takže já bych zednářské podání ruky nepoznal?

Ne. řekne rezolutně Možná by ti to přišlo jako zvláštní podání ruky, ale rozhodně bys za tím nehledal, že tohle je to znamení. Právě proto zednáři svoji příslušnost k řádu většinou tají. Rychle by se z toho mohl stát... hon na čarodějnice.

Co se děje během zednářských prací?

Ty víš, že o tomhle se nemluví. Během vykonávání práce jsou dodržovány určité rituály, velice přísné zásady. Je nutno dodržet předepsaný oděv a řadu dalších náležitostí.

Nejde mi o přesný popis procesu Práce ale co se děje? Hledáte kámen mudrců, nebo se pronikáte do jiných dimenzí? Neptám se jak, ptám se co.

Moc Tě prosím, už nečti Dana Browna a jemu podobné. Směje se Řekněme, že... po úvodu následuje jakási přednáška, která tě nutí zamyslet se na sebou, nad tvým konáním, a přiměje tě abys o sobě uvažoval, jak se ještě můžeš zlepšit. Poté následuje nějaké diskuze, která současně slouží jako nějaké srovnání s dalšími členy lóže.

Slovem práce je tedy myšlena práce na sobě samotném?

V zásadě ano.

Ty si myslíš, že máš na sobě ještě co zlepšovat?

Jistě! To je smysl. Každé ráno se budím s vědomím mé nedokonalosti. Jak moc na sobě ještě musím změnit. A alespoň částečně pak můžu večer jít spát s pocitem, že jsem udělal něco pro to, abych se zlepšil.

Co jsi získal tím, že jsi se stal bratrem zednářského řádu?

Smysl života. A... nadechne se a dlouze přemýšlí Rodinu. Jsou mi skutečnou rodinou.

Často se tvrdí, že za všechno mohou zednáři. Děje se něco? Tak to určitě způsobili zednáři. Neděje se nic? Tak jsou za tím zednáři. Ze zednářů se stalo něco jako Franta Cimrman. Nikdo je nezná, nikdo o nich nic neví, ale každý si je rád bere do úst a ohání se jimi. Často zaznívá, že jsou to zednáři kdo hýbou společností, kulturou, ekonomikou, politikou, náboženstvím. Občas také zazní termín židozednáři. Dostávají se mezi ně jen ti nejbohatší a nejvlivnější. Proto za každým převratem vlády stojí zednáři. Dobře ale proč by to dělali? Co by z toho měli? Vždyť nastalý chaos je zcela proti jejich zásadám. Vyznávají harmonii a vývoj, ne stagnaci. A to je další věc – ano, v jejich řadách jsou lidé, kteří přinášejí obohacení. Ale nikoliv jen finanční, hmotné ale především duchovní.

Dnešní svět má tu (ne)výhodu, že si každý může napsat co chce. Je jedno jestli je to pravda nebo ne. Moc tištěného slova a virální pomluvy táhne světem tak silně, že překřičí pravdu a přepere realitu. Proč? Možná se lidé reality bojí. Protože rádi věří legendám. Nebo možná realita není tak zajímavá.

Zednáři nejsou Svědci Jehovovi, ani Amišové, ani jinak posedlí na odiv ukazující svou víru. Nepotřebují se svou duchovní náplní nijak chvástat. Ten nejsilnější projev jejich příslušnosti nosí v sobě. Proto se často neznají ani mezi sebou. Pouze v rámci lóží. Většinou.

Nenosí cíleně žádné do očí ozdoby aby ukázaly svou příslušnost ke svému řádu. Když už tak spíše drobné předměty jako manžetové knoflíčky, prsteny, špendlíky, odznaky nebo řetízky s přívěsky. Nenosí je ale proto, aby dali světu najevo svou jedinečnost, svou odlišnost. Slouží jim jako všudepřítomná připomínka příslušnosti k řádu a především neustálé práce na sobě. V drtivé většině případů se nejedná o lidi s velkým egem. Často o sobě pochybují a neustále si tak připomínají svou nedokonalost, na které musejí pracovat.

Pokud na někoho o kom tušíte, že by mohl být zednářem uhodíte zda k řádu patří je docela přirozenou reakcí, že vám samozřejmě řekne, že ne. Je to způsob, kterým chrání nejen sebe ale především další bratry v lóži. Je však zcela na jeho uvážení jestli členství přizná. Rozhodně to není v rozporu s pravidly řádu. Jediné co musí zůstat nevyřčenou jsou jména dalších bratří. Tím se lóže nezachovává tajemnost ale diskrétnost. A to je přece rozdíl.

Zatímco většina náboženství se staví k člověku jako k nějakém poddruhu, zednářství se dívá na člověka jako na dokonalou, bohatě klenutou schránku pro budování chrámu uvnitř něho samotného. Zednářství věří ve Velkého architekta. Ale současně chápe, že dokonalý vrchol chrámu nemůže existovat bez mistrů a tovaryšů všech dalších stupňů.

Dlouhou jsem zvažoval jak tenhle článek pojmout. Jako reportáž, rozhovor, zamyšlení? Někdy v průběhu psaní mi došlo, že jsem se chtěl poznat myšlení člověka, kterého vůbec neznám a přitom vlastně neznám člověka sobě nejbližšího – sebe. Teprve až dokonale pochopíme sebe tak se můžeme snažit chytit stejnou vlnu, mluvit stejným jazykem, chápat stejné věci identicky nebo alespoň podobně. Chce to skutečně se otevřít a být přístupný něčemu novému. Nejen vnímat ale především cítit. Není to o strachu, ale o respektu a úctě k lidem, kteří snad jako jedni z mála chápou, že člověk je na světě nikoliv pro dosáhnutí dokonalosti, ale pro pocit z dobře odvedené práce.

Příští měsíc se těšte na adrenalinový speciál. O čem to bude? Nemůže prozradit. Jedno je ale jisté – sundáme rukavičky a půjdeme do kolen.

Hodnocení článku:



Komentáře

Karel Hynek Mácha, české poezie pán Karel Hynek Mácha, české poezie pán Je skvělé, když víte, že Máj je lyricko-epická báseň a poprvé vyšel v roce 1836. Je ohromné, když se s někým můžete podělit... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!