Čas bastardů (1. díl)

Napoleon
19.01.2012 14:42 | Pavel Lopušník

Čas bastardů[1] (díl 1.)

Motto:

Buď jdeš se mnou, nebo proti mně“

 

Už několikrát jste se na našem ezinu mohli přesvědčit o tom, že se vyplatí na veřejných místech studovat lidi kolem sebe. Pro mě osobně je takovým místem, už dlouhodobě, jedno nejmenované fitness centrum v Praze.[2] Nikterak se nevymyká ostatním posilovnám, které znáte i z vašeho města, nebýt polohy, v níž se toto pražské fitness centrum nachází. Je totiž blízko kanceláří velkých mezinárodních firem a tak je v posilovně vyšší kumulace manažerů, než je tomu patrně v jiných sportovních zařízeních. Nejsem voayer ani úchyl, ale jako někdo, kdo má alespoň základy psychologie se celkem bavím nad vědomým, mnohdy však nevědomým chováním některých jedinců. Třeba nedávno. Ve většině posiloven jsou zrcadla, nejinak tomu je i tady. Před jedno obrovské se postaví mladý muž (věk pod třicet let), který před chvilkou udělal pár cviků s průměrnou zátěží na bicepsy. Před zrcadlem provádí pózy patrně nacvičené podle videí ze soutěže Mr. Olympia. Letmo pokukuje po dvou mladých dívkách, které se již notnou chvíli potí na běžícím pásu. Zahlédne- li jenom náznak zájmu v jejich tvářích, začne ještě více teatralizovat svou narychlo sestavenou choreografii, patrně aby dívkám neuniklo, v jaké skvělé formě je. Pominu- li trapnost této situace stejně tak jako fakt, že ony dívky byly přesně tím druhem žen, kterým toto „kohoutí chování“ imponuje, je mi ctí představit vám bastarda.

Na otázku, kdo to je onen bastard, existuje velmi jasná odpověď. Všichni jsme se s ním (jak později uvidíme i ní) setkali ať už ve škole či v zaměstnání. Identifikovat bastarda není těžké. Je to mladý muž, krátce po škole, u něhož převažuje ego nad schopnostmi, touha po kariéře nad touhou po úspěchu. Bastard míří za kariérou, ale jaksi oklikami. Velmi obratně využívá umění manipulace a bohužel pro jeho kolegy je to jediné umění, které obyčejně ovládá. Bastard rád mluví (především o sobě, samozřejmě), ale jeho řeč nemá obsah. Je vlezlý, když mu o něco jde. Je přítulný pouze k nadřízeným, ale běda, jak se k němu onen nadřízený postaví zády. Nemá rád autority, proč, vždyť ten borec je tady on. Klasickou frází, kterou k odrovnání svých nadřízených používá je tvrzení o tom, že daná osoba je neflexibilní, nedynamická, že je to dinosaurus apod. Mimo zaměstnání se setkává jen s těmi, kteří jsou buď téhož druhu, nebo je vyhodnotí jako bezpečné. Bastardi jsou, řečeno lapidárně, nekomplikovaní lidé, se skrytou agresivní povahou, perfekcionisté zahledění do sebe. 

 

Nap

 

 

 

Až sem to zatím vypadá, že bastardem je pouze muž, ale existuje i ženská varianta. Ženy bastardky, jsou, upřímně řečeno, poněkud rafinovanější, než jejich mužští protějškové, ale to je dáno specifikem ženských kolektivů. Žena bastardka ráda pomlouvá a pomluvy bere jako své hobby. Jsou to perfekcionistky, které se zpočátku snaží působit přátelským dojmem, ale pozor na ně. Velmi rády si hrají na dobré kamarádky, často se ve druhých snaží vyvolat dojem, že jsou naivní (asi ve skutečnosti jsou) a to tím, že se chovají jinak, než se sluší k jejich biologickému věku. Když skončí důvod, pro který svou roli naivní dívenky hrají, vbodne vám kudlu do zad a „zatančí si na vaší tlející mrtvole“. Chová se hůře než milady de Winter ze Tří mušketýrů, protože ona slouží především své vlastní sobeckosti. Co je však u bastardek nejhorší, sice nejsou ve skupině oblíbené (zejména ne v těch, kde převažují ženy), ale jsou respektované. Z opozicí se vypořádávají velmi snadno a to buď formou intrik nebo pomluv. I ony tak zakrývají svou duševní nekomplikovanost.[3] Zajímají je pouze ti, kteří buď dobře vypadají, anebo jsou úspěšnější než ony (u mužů bastardů platí totéž).

Obě pohlaví vynikají ve schopnosti přesvědčit ty druhé o tom, aby za ně dělali jejich vlastní práci a sami za to slízli smetanu. Zdá se Vám to záludné? Jim rozhodně ne, vnímají to totiž jako něco přirozeného, vždyť tu jde o jejich kariéru, jejich ego. Bastard je nejhorší zaměstnanec a mnohem horší šéf. Běda firmě, do jejíhož čela se dostane. Ta se pak stává mašinou na iluzi úspěchu, tedy lépe řečeno toho, co šéf chápe pod slovem úspěch.

 nap

 

 

Co se dozvíte příště?

Lze se bastardem narodit nebo stát? Oč bastardovi vlastně jde a dosahuje toho? Bude tento rok patřit slušným nebo bastardům? 



[1] Režisérka Irena Pavlásková nechť promine.

[2] Upozornění Pražanům – toto není zaměřeno vůči našemu hlavnímu městu a jeho obyvatelům, kteří si již od zbytku republiky vyslechli nejednu peprnou nadávku. Má kritika je zaměřena na konkrétní jedince a je bohužel smutné, že jsem se s nimi musel setkat (ve velkém množství) právě zde. Snad útěchou může být fakt, že většinou nejde o čistokrevné obyvatelé našeho hlavního města, ale o tzv. náplavku. 

[3] Není to synonymum pro hloupost. Naopak. Bastardi i bastardky bývají chytří avšak nesnášejí, když je někdo chytřejší než oni či ony.

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!