O obezitě, v poněkud jiném světle

Publikováno: 04.03.2010 13:17 | Pavel Lopušník

O obezitě, v poněkud jiném světle

Už několik let lidstvo hledá řešení otázky jménem obezita. Doposud však neexistuje přesné stanovisko, co to ta obezita vlastně je a co ji způsobuje? Je to nemoc, genetická predispozice nebo důsledek špatného životního stylu či návyků stravování? Nebo snad tohle všechno lze shrnout do definice termínu obezita? Ať tak či tak, odborníci se až příliš podezřele sjednocují v názoru, že jde o vinu jedince nebo jeho blízkých (rodiče v zodpovědnosti k dítěti), ale bůhví proč se zcela zamlčují ještě několik z dalších, možných příčin obezity, které mají jen zdánlivě malý vliv. Pojďme se zamyslet nad stinnou stránkou našeho světa, jenž lze bez okolků nazvat totalitou konzumu. Už dopředu víme, že tzv. odbornou veřejnost moc nepotěšíme, protože zde budeme připomínat i její díl zodpovědnosti.

                                 Kup si mě nebo zemřeš

Reklama dneška už jenom nepropaguje, nenabízí zboží, ale jaksi sekundárně kupčí s našimi prožitky a je nutné dodat, že toto kupčení se ne vždy odehrává férovými prostředky, mnohdy hraničícími s tzv. „Brainwashingem“[1]. Tyto agresivní metody pak mají za následek, že se jednak těžko od sebe odděluje reklama nenásilná od té násilné, a že reklamě, jako takové už dnes, nelze uniknout. Do produktů, které bývají takovouto reklamou nabízeny, patří i potraviny. A teď si představte např. školní třídu, do níž přichází žák, který nikdy nenavštívil řetězec rychlého občerstvení a naopak se stravuje zdravím způsobem. Myslíte si, že ho třída, kde je naopak navštěvování takovýchto řetězců jistým druhem normy (konformity), příjme? Není pak trochu hloupé obviňovat, v tomto případě, jedince, pro něhož je život ve skupině bytostnou potřebou? Přesně to ale odborná veřejnost[2] dělá,[3] nehledě přitom na vedlejší faktory, které mají na takovéhoto jedince vliv. Ještě jeden argument si v těchto místech nelze odpustit. Není to právě obezita, která odbornou veřejnost živí? Má tedy skutečný zájem na řešení tohoto problému?

                

                   

Zdroj: necyklopedie.wikia.com

                                          

Zdroj: www.indiana.edu

                                                               

                         Když žijeme v dokonalém světě, dokonalých těl a dokonalých tváří

Nedávno vědci ohlásili několik závratných možností, jak problematiku obezity řešit. Jednou možností bylo vyvinutí tzv. zázračné pilulky, která by za pomoci malého výkonu spalovala maximum tuku. Druhou možností je nalezení genu obezity. Obě tyto cesty však jen podporují lidskou pohodlnost a navíc se velice reálně obávám toho, že by to mělo nedozírné společenské důsledky. Především by se na obezitu pohlíželo jako na fenomén, který lze snadnými prostředky vyřešit a obézní jedinec, který by například jen jako obézní vypadal (viz aféra z letošní Superstar)by se celkem snadno mohl stát předmětem legalizované společenské šikany. Už dnes jsme svědky toho, že je obezita úmyslně vytlačovaná z některých médií na úkor vyumělkované krásy (digitálně upravované), protože prý není společensky košer. Společenská realita je ovšem jiná. Obéznímu člověku tak vlastně chybí motivace ke změně svého stylu i stravovacích návyků, protože společnost, která není otevřená, a kde je jakákoli odchylka od normy (mnohdy iluzivní) teatrálně zesměšňovaná, mnohdy antihumanistickým způsobem, takovému jedinci zkrátka nedává potřebný impuls. Jak se má totiž takový jedinec vyrovnat iluzi[4] (oslnivá těla z reklam a módních časopisů, trend odhalování se, zesměšňování i malých nedostatků apod.), která reálně neexistuje. Psychologové nás masírují radami o pozitivním myšlení a zdravém sebevědomí, jakožto zbraních, které je možno v boji s obezitou využít. Stále častěji však ve společnosti nacházíme stereotypy a bariéry, proti nimž se těžko brojí. Daleko důležitější by bylo raději změnit společnost než jedince.

                                  Být zodpovědný především sám za sebe

Je to už nějaký ten pátek, ale dodnes nemohu zapomenout na výkřik jedné dietoložky, která byla konfrontována s faktem, že se Česká republika pohybuje na čtvrtém nebo pátém místě v tabulce, sumarizující počet obyvatel s obezitou. Ten výkřik zněl: Co už těm lidem máme říkat? A mě jen tak mimochodem napadla odpověď: Neříkejte jim nic. Podejte jim informace a nechte to na jejich zodpovědnosti.

Přehlédnu- li, že někteří lékaři berou tyto rádoby vědecké tabulky (ve skutečnosti zahrnující jenom část populace)[5] jako pomyslný Damoklův meč své profese, nelze pominout, že velká lékařská péče mývá na pacienty (potažmo celou veřejnost) často opačný účinek. Lze také uvažovat o tom, zda současný stav (v současné době v těchto tabulkách obsazuje Česká republika čtvrté místo a je za Řeckem druhou evropskou zemí s větším výskytem obezity) není jen přirozeným výsledkem dlouho opomíjené prevence výskytu obezity a někdy až hrubého nátlaku. Jako příklad může posloužit snaha jedné odbornice na výživu snažící se ze škol odstranit pitné automaty se sladkými limonádami, místo toho, aby se preventivním způsobem snažila působit na rodiče a děti. On by ten akt odstranění automatu stejně neměl žádný smysl, protože by se děti k těm sladkým nápojům dostaly tak jako tak.[6] Boj s obezitou je boj jedince se sebou samým a odborné rady, které sám musí čerpat, by měly být pouze pomocníkem nikoli všemocnou zbraní.

                                                     

Zdroj: mblog.pl

  

                                                       Závěrem

Pokud chodíte tímto světem a máte pocit, že ti urostlí a hubení jsou hodní a krásní a ti obézní jsou oškliví a zlí, pak tento článek nebyl určen vám a upřímně lze pochybovat, že jste jeho celkové vyznění vůbec pochopili. Pokud ale lidi měříte podle jiných měřítek než tělesných a nevěříte tomu, že určité věci jsou takové, jakými se na první pohled zdají být, jste na dobré adrese. Problematika obezity nebude nikdy vyřešena pouze slovy a je třeba stále oceňovat ty, kteří se rozhodli na sobě něco změnit i s vědomím, že je to bude stát řadu sil a nemálo času. Věřím, že  i to je atribut stylovosti, který je „zasvěcen“ náš ezin.

   



[1] Vymývání mozků, typické pro některé sekty a nedemokratické politické systémy. K největšímu cynismu některých firem patří fakt, že tyto metody neskrytě přiznávají, ale nevidí v nich nic špatného (vždyť jim přeci nejde o naše mozky, ale peněženky). Byť jsou tyto metody zakázány, některé firmy si našly důmyslné prostředky jak zákaz obejít – např. existuje zákaz na tzv. podprahové podněty. Ovšem pokud v reklamě zašumí limonáda, nebo zasyčí pečící se maso, málokdo dokáže odolat. Málokdo si také uvědomuje, že podobný účinek mají polopravdivé informace o podivných slevách (ještě vytištěných tučným písmem- jako titulky v bulváru), které pak v konečném propočtu slevami vlastně nejsou.  

[2] Lékaři, dietologové, výživový specialisté,

[3] Byla by v právu za předpokladu, že by jedinec měl svobodnou vůli (svobodné rozhodování), ale jak vidíme výše, ne vždy je tomu tak.

[4] Častěji proto sahá pro dietách, spalovačích tuku a zaručených prášcích na hubnutí, aby za co nejkratší čas a pokud možno pohodlnější cestou dosáhl kýženého (Sic nereálného) výsledku.

[5] A to ještě nevíme jakým způsobem ono zkoumání probíhalo, zda to nebyla např. dotazníková metoda apod.

[6] Ostatně zapojování zdravé výživy (lépe prevence v oblasti racionálního stravování) je záležitostí posledních několika let a i zde čeká naší republiku velký kus cesty.

Hodnocení článku:



Komentáře

Styloví muži mezi činkami (osobnosti Metroflexu) Styloví muži mezi činkami (osobnosti Metroflexu) Styloví muži mezi činkami (osobnosti Metroflexu) Everyman and Noman (Joshua Dauerthy a Gregg Valentino) „Kdo v životě poznal... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!