Pořad o české kinematografii, který nám o české kinematografii vlastně nic neřekne

kolja
15.02.2011 16:23 | Pavel Lopušník

Pokud nejste pasivní, televizní divák a nespokojíte se s tím, že vás domácí televize povětšinou krmí přihlouplými telenovelami, nebo převzatými megashow, o jejichž kvalitě můžete jenom směle pochybovat, patrně jste zaregistrovali ojedinělí projekt české televize, která se snaží ve 20- ti dílném seriálu představit porevoluční léta československé, potažmo pak české kinematografie. Podtitul pořadu zní Rozmarná léta českého filmu a tak lze předpokládat, že spíše než o dokument půjde o zábavnou koláž, která má divákům, ale i samotným tvůrcům připomenout, jakými úskalími český film procházel. Jde vskutku o ambiciózní projekt, který ale, bohužel pro český film, neposkytuje celkový obraz české (československé) filmové tvorby.

 Stačí se jen podívat do popisků tohoto pořadu, který naleznete v každém televizním magazínu, aby vám obsah následujícího dílu, vždy věnovaný konkrétnímu roku, byl už předem jasný. Dnes např. můžeme shlédnout díl, věnovaný roku 1996 a už dle informací bude evidentní, že největší část tohoto dílu bude věnována Oskarovému Koljovi. Film je to jednoznačně průlomoví, i dnes, kdy dochází k jeho přehodnocování[1], nelze pominout přínos pro českou kinematografii. Film, který vynikal především zaměřením na detaily a zpopularizoval tak něco, čemu se říká česká (nebo Pražská)filmová škola. Chceme- li však o české kinematografii minulosti říct něco podstatného a dodáváme, že to bude čím dál tím více potřeba, nelze se zabývat jen filmy,[2] které zaplavovaly kino nebo televizi v tzv. masovém měřítku. Český divák tak nutně musí nabývat dojmu, že český hraný film, se odbýval jenom na plátnech velkých kin a televizi.  Zcela vyloučena je alternativní scéna, nezávislé projekty, krátkometrážní hrané filmy apod. Možná bychom byli překvapeni, jak zůstaly některé filmy nepovšimnuty, i přes kvalitu námětu a zpracování.

 kolja

  Při letmém pohledu do nabídky televizních pořadů na příští týden, lze nalézt obsah dalšího dílu tohoto pořadu, který už dopředu slibuje, jak se lidově říká, švandu. Hlavní náplní tohoto dílu, věnovanému roku 1997 budou povětšinou Wievegovské filmové interpretace a je potřeba dodat, že na tváři znalců české kinematografie tento fakt vykouzlí nejeden podivně křečovitý úsměv. Právě s filmy, zpracovávající literární látku Wievegovy prózy do české kinematografie přichází jeden nešvar, který si dovolíme nazvat „hláškové filmy“ . Tzv. hlášky se ve filmech objevovali dříve, např. Troškova série Slunce seno, hlášky využívá, ale stále se těm filmům daří držet jakousi dějovou linku. Za to ve filmech podle Wievegových knih vše stojí a padá právě s hláškami. Nevím, jak vy, ale já osobně si nechápu, o čem byli Účastníci zájezdu a jediné, co si jsem schopný vybavit, jsou jména obou řidičů autobusu, varování, týkající se podšálků či kostí z vepřových kotlet a to vše jenom proto, že citovat tyto hlášky, v době dovolených, krátce po uvedení filmu, bylo jaksi „in“. Možná tento fakt, říká o české kinematografie, jakožto i o českém divákovi,[3] více, než padesátiminutový pořad. Obávám se, že českému divákovi zůstane už navždy utajen např. film Postel, z tohoto roku, který do české kinematografie navrátil potřebu experimentu. Jistě, nešlo o hojně navštěvovaný film a zná jej opravdu jen málo diváků. Režisér Oskar Reif tu vsadil na neznámé herce a jeden velký filmový experiment, který ale, viděno z dnešního pohledu, mohl vyvolat novou vlnu. Nestalo se tak a sama otázka, proč tomu tak bylo, nás přivádí k charakteristice filmového období roku 1996 daleko blížeji, než, kdybychom se zajímali pouze o komerční sektor. Asi je i typické, že do výběru filmu z předcházejícího roku 1995 se dostaly i takové „kasovní odpady“ jako Olmerovy Playgirls, případně, což je vůbec nepochopitelné, vzpomínky na to, jak v Česku točil Tom Cruise.[4]

 

 účas. zájezdu

       

               postel

 

         Zkrátka chceme říct, že takovýto pořad, snažící se mapovat stopy českého, porevolučního, hraného filmu nemá význam.  Český film nyní potřebuje historickou sebereflexi a konečně se už jednou odpoutat od komerce a „hollywoodizace“, které možná uspokojují větší část publika, ale podle ohlasů v médiích se český divák proměnil a žádá něco docela jiného. Umělecký (artový) film, kterému se česká kinematografie tak úzkostlivě brání, si svého diváka docela určitě najde a mnoho z nás, kteří se filmem zabýváme, cítí, že teď nastala ta vhodná doba.   

 


[1]Režisér i scénárista se riskantně pohybovali na hranici kýče. V této souvislosti je na místě připomenout slavný vzor, a to film Charlese Chaplina Kid z roku 1921. Ani tento němý film není navzdory estetické brilantnosti bez sentimentu. V případě Kolji museli tvůrci počítat s tím, že běžnému divákovi, zejména zahraničnímu, budou pochopitelně poněkud lhostejné kulturně dějinné vztahy a vazby určující celkové vyznění filmu.“ (cit. dle Kolektiv autorů: 100 slavných filmů světové kinematografie, Rebo productions, Praha 2008, str. 133.

[2] V tomto pořadu je pak větší prostor věnován tvůrcům a co je tristní, pořad má mnohdy nádech bulvárního pořadu. Nevíme, jakou může odpověď na otázku – kdy Zdeněk Svěrák zažíval vteřinu svého osobního štěstí, podat zprávu o českém filmu 1996. Budu- li jako zvídavý divák chtít něco vědět o tomto úseku života Zdeňka Svěráka, pustím si např. dokument Tatínek, nebo si přečtu některý z knižních životopisů tohoto autora a nebudu věnovat pozornost pořadu, který spíše připomíná Primácké VIP zprávy, i když by jeho zaměření mělo být poněkud jiné. Zejména v dnešní situaci českého filmu, který tak bytostně potřebuje jakousi sebereflexi a nikoli ono neustále neproduktivní přebírání filmových motivů z Hollywoodu, nebo kvalitnějších evropských filmů. Ostatně v tomto bodě pokračuje trend české kinematografie 90-tých let, byť si laik může myslet, že odér hollywoodského kýče už z českého filmu dávno vyprchal.  

[3] Myslím teď ten fakt, že český divák za tu dobu jaksi „zkomerčněl“ a že to, na co byl zvyklí z televize (byla to přeci doba sitcomů, které primárně stojí na tzv. hláškách) aplikoval na film.

[4] Těch světových jmen u nás bylo přeci jen více a mělo- li to něco vypovídat o české kinematografii, měl by tomu být věnovaný celý jeden seriál, který by pojednával o událostech v českém filmovém průmyslu.

Hodnocení článku:



Komentáře

Čokoláda (aneb malý Valentýnský dárek) Čokoláda (aneb malý Valentýnský dárek) Čokoláda Právě dnes, ve dne svátku všech zamilovaných dostává toto slovo magický nádech. Mě osobně se vždycky vybaví stejnojmenný... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!