Styloví muži mezi činkami (Osobnosti Metroflexu) - Netypicky o Branchi Warrenovi

Publikováno: 03.02.2010 18:06 | Pavel Lopušník

Při běžném rozhovoru na témata kulturistika a zdraví životní styl narážím na mnoho různých stereotypů, které se k těmto oblastem váží. Je to vlastně absurdní, že ve světě, kde velmi záleží na tom, jak kdo vypadá, je oblast tvarování postavy a budování svalstva kritizována. Důvodů proč tomu tak je, existuje samozřejmě mnoho, ale tou hlavní překážkou je neznalost většinového obyvatelstva. Při přípravě na tento článek, pojednávající o budoucí hvězdě bodybuildingu, jménem Branch Warren, se zrodila myšlenka pojednat o této osobnosti skrze předsudky, které masová společnost o kulturistice má a pokusit se je alespoň trochu rozptýlit. Už dopředu mi je jasné, že ve světě absolutních pravd, kde se málokdy přiznávají omyly, půjde o akt vskutku Sisyfovský. Už druhým dílem tohoto občasného seriálu o slavných kulturistech se podíváme do Arlingtonu, za další osobností, která vyšla ze zdejší posilovny Metroflex Gym. Jak už bylo zvykem v prvním dílu, věnovanému Ronniemu Colemanovi, nepíši typickou biografii daného kulturisty, ale snažím se přiblížit principy jeho tréninku či životní „filosofie“. Domnívám se, že i osobnost tohoto dílu může být pro stylového muže, který se stará i o svou tělesnou schránku, v mnohém inspirující.

Ne každý kulturista je namakaný hlupák

V posilovně či fitcentru se setkáte s několika druhy návštěvníků. Jsou tu jedni, kteří chtějí shodit nějaké to kilo, a tak většinu času tráví kardio cviky (na rotopedu, běhacím pásu apod.), pak jsou tu ti, kteří se zde rádi předvádí, exhibují nikoli jen svým tělem, ale hlavně pomůckami, oblečením, či rádoby poučenými řečmi, které mají za cíl z nich v očích těch druhých udělat mistra, minimálně krajské úrovně. Budiž řečeno, že obyčejně jsou to lidé vnitřně nejistí, kteří by za normálních okolností ani nestáli za pozornost. K předposlední skupině, bohužel se domnívám, že v našich podmínkách stále široce zastoupené, patří ti, kteří se sem jdou, lidově řečeno vypovídat. Jistě, že posilovna je druhem sociální „instituce“, poskytující prostor k setkávání, ale dle mého soudu je především „chrámem tolerance“, kde existuje jediný rozdíl mezi profesionálem a začátečníkem, totiž míra energie, věnovaná cvičení. Poslední skupina cvičenců jsou lidé, kteří na okolí působí jako egocentričtí blázni. Většinou se nestarají o to, co se děje kolem nich a soustřeďují se pouze na svůj výkon. Dokážou zvedat nepředstavitelné váhy, což pro ty, kteří se na takovou těžkou činku jenom podívají a už omdlévají, představuje něco šíleného. Hovořím teď o skutečných profesionálech, a pokud bych měl vypíchnout jednu jedinou vlastnost, která z nich toho profesionála dělá, byla by to skromnost. Branch Warren, podle těch, kteří se s ním setkali, takovou vlastností oplývá. Je to jedna z osobností navštěvující, dnes už téměř legendární, texaskou posilovnu Metroflex Gym.[1] Jeho trénink představuje posunutí významu slova Hardcore a nechybí tu zvedání činek těžkých vah, navíc opatřené těžkými, kovovými řetězy, které už tak velké váhy ještě znásobují. Připočteme- li si k tomu, že v této arlingtonské posilovně je chabá klimatizace (jde spíše o lepší garáž, kde se nacházejí velké větráky a v parném létě se otevírají vrata), můžeme jen domýšlet, jakou námahu musí tento kulturista podstupovat.

Při tréninku


Velké svaly nejsou záležitostí dopingu (necvičím proto, abych žil, ale žiju proto, abych cvičil)

Především média nejsou bodybuildingu moc nakloněna a důvodem je absolutní neznalost této oblasti a velice zjednodušující závěry, pohybující se na hranici štvavé propagandy. Když už tedy média o bodybuildingu hovoří, vždy jedním dechem dodávají doping. Ale, co to ten doping vlastně je? Možná vás překvapí, že taková káva, čokoláda i cukr lze vlastně také považovat za doping, stejně tak jako alkohol či tabák. Narážíme tu tedy na fenomén, jak se naše společnost staví k návykovým látkám a látkám s tzv. anabolickým efektem obecně. Z vlastní zkušenosti vím, že když mi domů začaly chodit přípravky, které každý kulturista zná i používá a to prosím pěkně i ten, který vyznává zásady naturální kulturistiky, v mé vlastní rodině to způsobilo poprask, byť šlo o proteinový nápoj, Gainer, Kreatin, BCAA, nebo prostředky k napumpování svalů apod. Některé z nich měly ve svém názvu Anabolic, což ovšem neznamenalo a neznamená, že jde o tzv. anabolické steroidy, látky dopingového charakteru. Slovo anabolic u těchto výrobků značí anabolický efekt, zaručující maximální funkčnost směsi či dané formule, která musí projít testy, příslušných kontrolních orgánů. Skutečně velké svaly nejsou však záležitostí těchto pomocných prostředků, ale jsou výsledkem úmorné dřiny a vyvářené stravy.

Ani si nedovolím odhadnout, jaký podíl mají na nelichotivém obrazu kulturistiky, spojující s touto oblastí i doping, závist a neznalost. Pravdou je, že i v bodybuildingu se najdou lidé, kteří chtějí „vyšší výnos“ za málo práce a raději sáhnou po přípravku, který jim v konečném důsledku spíše uškodí, než pomůže. Ukazovat však tyto jedince jako příklad typického kulturisty je nejenom zavádějící, ale nebojím se říct přímo stupidní. Je to podobné jako ukázat ne moc vzdělanou blondýnku a říct, že takové jsou vlastně všechny. Vrátíme- li se zpět k Branchi Warrenovi, pak ho tvrdá dřina a nesporně i přiměřená strava vynesly na špici až na trůn Arnold Classic a Mrs. Olympia. Lze předpokládat, že toto nebyla poslední vítězství, která, tento v civilu pohodář, obdržel.

Dřina a zase jenom dřina, a pak jen čekat na výsledek.

Kulturista musí být trochu drzý

Mám tu na mysli jinou drzost. Jen velmi málo lidí cvičí v posilovnách se skutečně těžkými váhami a to i přesto, že právě díky cvičení s nimi se jim zvětšuje objem svalstva. Proč tomu tak je? Domnívám se, že zvedání těžkých činek je trochu o odvaze. Když vidíte ty tři, čtyři kotouče na jednoručce, vyvolává to ve vás respekt. Skutečný kulturista tenhle pocit přejde a nehledě na bolest, započne s takovým těžkým závažím cvičit. Pro cvičence typu Branch Warren je tohle málo a jde téměř až za hranici svých možností. Na druhou stranu však nesmím zamlčovat, že si to vybírá svou daň. Nikoli u Warrena, zatím. Mohu jen dedukovat z osudu Ronnieho Colemana, který má prozatím drobné problémy s klouby. Něco podobného se dá čekat i u hrdiny tohoto článku, s vědomím, že věda dnes přece jen v mnohém postoupila. Drzost, o které tu mluvím, může být ale přesto inspirující a to nejenom pro někoho, kdo posilovnu navštěvuje pravidelně, ale hlavně pro začátečníka. Zdravá drzost, stejně tak jako zdravé sebevědomí by pak měly patřit k povinné výbavě stylového muže.

No může být někdo drzejší?          


Dodatek

Pokud vás zajímá Warrenův trénink, naleznete jej prozatím na dvou DVD, o nichž vím a které bohužel nejsou na našem trhu k mání, takže buď můžete vyčkávat, anebo se podívat v zahraničí. Na internetu však naleznete dostatek popisků zásad Warrenova tréninku. Věřím, že čím více titulů tato osobnost získá, tím více materiálů o něm bude snadněji k dostání.

V příštím dílu zase zavítáme do arlingtonské posilovny, tentokrát za osobností poněkud netypickou. Už dopředu si slibuji, že tento článek od základu změní váš pohled na oblast kulturistiky a to mnohem razantněji než jsem se o to pokusil v tomto dílu.


[1] Viz článek o Ronnie Colemanovi.

Hodnocení článku:



Komentáře

Styloví muži mezi činkami (osobnosti Metroflexu) - Ronniecop Styloví muži mezi činkami (osobnosti Metroflexu) - Ronniecop Na světě jsou, řečeno velice zjednodušeně, lidé dvojího typu. Jedni, kteří se celý život snaží, seč mohou, být slavní a... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!