Trh mrch 50: Oběť trhu

Publikováno: 09.04.2012 20:09 | Alex Lenoir

Jak popsat moment? Moment překvapení, moment absolutního štěstí v kontrastu s naprostým zoufalstvím? Moment, okamžik, který změní váš život. Něco, co nemůžete předvídat. Přijde to nečekaně rychle. Ozve se velká rána a pak... už je jen ticho.

Trh Mrch 50

Pach něčeho

Nesnáším nemocnice. Nesnáším ten pach. Mám pocit, že už ho nikdy nedostanu z nosu. Že mi tam bude klíčit navždy a už nic ho nepředčí. Přitom jen jedna věc je navždy. A není to život, ale je to smrt. Ta jediná je věčná. Právě teď jsme jí oba neskutečně blízko. Při pohledu na nic neříkající nemocniční linoleum přemýšlím, že je škoda každého okamžiku, z kterého nedostaneme možné maximum. Na druhou stranu, každý moment má svou trvanlivost. Není možné jej neustále nastavovat. V některých případech je lepší vypnout motor a vystoupit, než prorazit svodidla.

Restart

Celý měsíc jsem se s Benem těšili na otevření nového baru Forge. Ikdyž jsme oba jen tak tak stíhali práci věděli jsme, že malý restart je přesně to, co potřebujeme. Navíc pár skleniček kvalitního alkoholu ještě nikomu neuškodilo. Když jsme se však v pátek večer potkali vypadal Ben ustaraně. Dokonce mu ani efektně nestál límeček u košile, ale jaksi nudně plandal. Jeho tátovi se už celý týden špatně dýchalo. A ikdyž on sám to dával za vinu nízkému tlaku, Ben znal pravý důvod těžkých nádechů a pokašlávání. Otec před půlrokem koupil levně pozemky za městem. Počítal s tím, že následně louky prodá se značným ziskem jako stavební parcely. Jenže stavba nového obchodního centra nakonec započala na druhé straně města. Přesně tahle situace mu přidala ty tři poslední vrásky na čele. Vyšetření u specialisty zásadně odmítal a vykřikoval, že není mrzák, aby si na něj všichni ukazovali prstem. Od určité doby se tedy Ben choval tak jako by neslyšel otcovo neustálé pokašlávání a následné záchvaty kašle.

Počátek konce

Bar Forge byl přeplněný a jen díky tomu, že měl Ben pozvánku jsme se dostali dovnitř. Prakticky během prvních pěti minut jsme se seznámili s dvěma Slovenkama - Taťánou a Beátou. Dvě pěkný holky, který se sem vydaly především proto, aby někoho sbalily. A podařilo se jim to. Za půlhodiny jsme s Benem na střídačku objednávali další rundy caipirinhy.

Večer pokročil a po pátém koktejlu jsem dospěl do momentu, kdy jsem si připadal světově. Přiznejte, kdo to nezná. Všechno jsem měl na háku, o nic jsem se nestaral a vším jsem si byl naprosto jistý. A v tom nejnečekanějším okamžiku to přišlo. Vlastně Ona přišla. Usmívala se na mě a já věděl, že cokoliv se dnes stane bude průser.

Most versus auto

V jednu hodinu ráno někdo Benovi volal na mobil. Byla to jeho máma. Táta dostal srdeční záchvat a museli ho převézt do nemocnice. Byl jsem rozhodnutý, že pojedu s Benem.

„Ne, zůstaň tady a bav se. Hypochondrovi stačí pětičlenný publikum,“ zarazil mě Ben.

Rozloučili jsme se a já se vrátil zpátky do baru. Beátu ani Taťánu jsem nikde neviděl. Místo toho jsem u baru narazil na Ni.

Už dlouho jsem Ji ve městě nepotkal. Našla si nového přítele, bohatého samozřejmě, obchodníka s exotickým zbožím (parfémy, látky, šperky ale i třeba nábytek) a objížděla s ním svět a pomáhala mu nakupovat. Teď se vrátila do města aby všem předvedla, jak vypadá dokonalé štěstí a následně vyslechla bezpočet komplimentů. Všichni Ji samozřejmě rádi viděli. Pro mě byla jako odpudivý zlozvyk, který vám všichni vyčítají, ale vy se ho nemůžete zbavit.

Po několika drincích, pomalých i rychlých tancích mi navrhla, abychom jeli k Ní do bytu. Před klubem jsem chtěl mávnout na taxíka. Nenapadlo mě, že je tu vlastním autem. Navíc tímhle exotem. Zářivě oranžové Audi R8 o výkonu 550 koní.

„Kdes ho vzala?“ zeptal jsem se jí zatímco jsem se snažil usadit ve skořepinovém sedadlu.

„To je Rafaela,“ odpověděla s klidem. Pak mi došlo co děláme. Kašlu na ni. Co to dělám já?!

„Ty si mě vezeš do vašeho bytu v autě tvýho přítele?“ ptal jsem se a krčil obočí. Mlčela. „Nic mi neřekneš?“

„Co ti mám říct? Co chceš slyšet?“ Vyprskla.

„Nic...“ odsekl jsem, založil si ruce a díval se z okýnka ven.

„Čeho tím chceš docílit? Stejně by to mezi náma nikam nevedlo! Nevedlo to nikam dva roky do teď, takže ani dál. A nedá se říct, že bych mládla. Takže... beru, co je. Je to smutný, ale je to tak,“ najednou byla veškerá romantika z její strany pryč. Z mé taky. Během minuty jsem naprostou vystřízlivěl.

„Usekla jsi to! Všechno jsi to usekla! Všechno co bylo! Co mohlo být!“ zařval jsem na ni až jsem se sám sebe lekl, kde se to ve mně vzalo.

„Nikdy mezi náma nic nebylo!“ vrátila mi útok.

Zatímco jsme se dohadovali, přestala sledovat cestu i tachometr. Když jsme se podívali před sebe, do očí nám zasvítili oranžová výstražná světla.

„Kurva! Bacha!“ zakřičel jsem v naději, že odvrátím náraz.

To, co jsem nikdy nechtěla

Bourali jsme. Respektive Ona bourala. Zatímco jsme se hádali vjeli jsme na most, uprostřed kterého byl výkop. Na poslední chvíli jsme si ho všimli. Stočila volant doleva. Celý levý předek auta byl pryč. Ona si nalomila pravou ruku, a já měl slabší otřes mozku a rozražené čelo. Nepamatoval jsem si skoro nic. Jen to jak letíme proti mostu. Dalších šest hodin jsem prospal v nemocnici. Ale vůbec by mě nenapadlo, že zatímco spím, někdo jiný jedná za mě.

„Jak je Alexovi?“ ptala se řidička oranžové R8, a podpírala si ruku v modré sádře.

„Nikdy se mi nelíbilo, že jste s ním flirtovala. Ale dobře. O nic nešlo. Jenže tím, že jste mého syna ohrozila na životě se trochu situace změnila,“ pronášela moje matka vážnou řeč směrem k Ní.

„Nikdy jsem nechtěla...“ zkoušela se bránit.

„Ale stalo se. Vraťte se ke svému... partnerovi, a tam zůstaňte. Pokud vám můj syn ještě někdy zavolá, neberte mu to. Pokud vám napíše, neodepisujte. Nepřeju si abyste ho jakkoliv kontaktovala. Už nikdy,“ dokončila matka řeč.

Když jsem se probudil, Ona už tam nikde nebyla. Matka, která mě přišla vyzvednut z nemocnice mi oznámila, že sotva Ji ošetřili ihned odešla. Ani Ji nenapadlo, aby se se mnou rozloučila nebo se zeptala jak se mám.

Bitvy

Jeden rok, 365 dnů, a nespočet momentů, které se už nikdy nebudou opakovat. Nekonečně mnoho okamžiků, které kdykoliv můžou změnit náš život. Jeden okamžik může spustit sérii dalších událostí. Velké věci se dějí každý den. Netřeba žádné magické datum. Každá noc je správná pro poslední noční můru. A každý ráno pro nový začátek. Trh mrch dnes ráno začal obchodování v zelených číslech. Proč? Hlavní škodná je mimo město. Navždy. A pokud přijdou jiné? Už víme jak na ně.

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!