Trh mrch 51: Někdo to rád surové

Publikováno: 15.04.2012 14:21 | Alex Lenoir

O hladu bylo vyřčeno spoustu pořekadel. Nutriční terapeutové a dietologové radí, jak mu přecházet a pokud se nedejbůh dostaví, jak ho bez výčitek zahnat. Co se hladu týká, dodržuju dvě pravidla. Zaprvé nikdy nekupuj jídlo, když máš hlad. To ostatně platí i o všech dalších věcech. Ve výsledku tak koupíš úplně všechno a především hlouposti. To ať už akcie nebo špatně sedící košili. A zadruhé hlavně nikdy nepij na lačný žaludek. A pokud už piješ, tak pij kvalitní pití, z dobrého důvodu a hlavně ať to pak stojí za to. Bez mučení se přiznám, že včera jsem porušil obě pravidla.

Trh Mrch 51

Deník Alexe Lenoira

V sobotu ráno jsem si doslova připadal jak Bridget Jonesová. Možná ještě hůř. Něco jak kombinace toho maníka z filmu 40 let panic a Bridget Jonesové. Zase jsem bydlel u rodičů, zase jsem byl bez přítelkyně, a dva týdny i bez příležitostné milenky, zase nestíhám práci a zase jsem večer vypil láhev vína. Jediné, co mě od Bridget odlišovalo byla upadající funkce vaječníků. Sakra! Dnes je navíc ten pošahanej brunch v Café Rudolf. A to je další věc! Tradiční povelikonoční brunch. Nechápu tyhle pseudo akce. Ty předpony před a po jsou jen důkazem toho, že společnost už vyčerpala veškeré možné svaté jedince, takže teď si musí uměle vytvářet příležitosti k tomu, aby se maximálně ospravedlnitelně napili a najedli. Nebo že by opili a přejedli?

Válka o poslední slovo

A stejně jako Bridget Jonesovou tak i mě moje matka setřela.

„Musel ses oblíct jako vandrák?“ doslova fyzicky ohrnula nos při pohledu na moje béžové chinos kalhoty, bílé polo a velice slušnou džinovou bundu. To vše pečlivě vybrané a sestavené týmem ze Zara (díky Patriku).

„Jsem nenuceně elegantní přesně jak jsi chtěla. A teď mě omluv. Jdu si pro skleničku vína. Pak do mě můžeš rýpat dál,“ vrátil jsem jí moje nadšení z toho, že tu musím být.

Bylo víc než štěstí, že jsem tam potkal kamaráda Davida. Na talíře jsme si nechali naložit nepropečené jehněčí a sedli si k jednomu z prostřených stolů v atriu. David mi popisoval vývoj svého vztahu s Katkou. Jeden den si mohli podat přihlášku na soutěž o pár roku. Další den byla válka o španělské dědictví nic ve srovnáním s jejich slovním konfliktem kvůli tomu, kdo komu snědl sýr.

„Nevím jestli ji mám požádat o ruku, nebo se s ní rozejít,“ zoufale se zasmál David.

„Tak to si dobře rozmysli, protože tyhle možnosti jsou diametrálně odlišný.“

Za syrova

Nebylo to nic extra, ale po dlouhé době mi bylo dobře. Zakloněný jsem se díval přes větve dubu do slunce, a proklínal jsem každý mrak, který mi ho zastínil. S Davidem jsme kecali o poslední oficiálně nevydané nahrávce skupiny Sorta, konceptu Citroënu Numéro 9 a mokasínech od Balmain. S další lahví vína jsme přešli k ekonomice, politice, hladomoru, globálnímu oteplování, případné měně a vraždění velryb. A přes všechno co se stalo, respektive s přihlédnutím k tomu co se nestalo, jsem byl zase šťastný a smál jsem se. Asi až moc.

Brunch by měl být něco mezi bohatou snídaní a decentním obědem, trvat by měl od 10.30 do dvou hodin odpoledne. Tenhle brunch ale nebyl klasicky britský. Vlastně nebyl ani britský, ani klasický. A vlastně ani gentlemani by neměli pít před setměním. Ale dokážete si představit vraždu na blatech bez skleničky skotské (v našem případě vína) před, během i po obědě? Ikdyž spíš než k vraždě se schylovalo ke konzumaci za syrova.

„Vražda? Kdo tady mluví o vraždě?“ překvapil mě známý hlas.

„Tede!“ další kamarád. Teodor. Od prvního ročníku vysoké jsme se neviděli. Byl opálený a vypadal spokojeně. „Myslel jsem, že pořád studuješ na Floridě?“

„Ani jedno, ani druhý. Obojího už stačilo. Teď mám jen jeden objekt svého zájmu,“ řekl Ted a šibalsky se usmál. „Ty ses zamiloval?“ vytušil jsem.

„Jak svině! Fakt mocně!“ vydechl nadšeně Teodor. Otočil se a zavolal na štíhlou zrzku. „Honey! Lásko... Tohle je moje Simona,“ hrdě se vedle ní postavil.

Nebe se zatáhlo a na čelo mi dopadla velká kapka. Ikdyž jsem to v ten moment nemohl netušit tak tenhle mrak, který potopil město do tmy bude slunci stínit ještě hodně dlouho.

Začalo pršet. Nebyl to takový ten jarní deštík, který se spustí jen tak z manýru, ale vydatný dubnový déšť, jehož každá kapka si dávala záležet, aby byla patřičně nenáviděna. Hosté se běželi schovat do budovy a číšníci sklízeli nádobí a ubrusy ze stolů. Já stál a díval se na Simonu jak v poloprůhledných šatech poskakuje v dešti a věší se Tedovi kolem krku.

BTW

Můj kamarád mi právě představil svou přítelkyni. Já na tu osobu zíral, nic neříkal a zmohl jsem se jen na to podat jí ruku, studeně potřást s tou její a malinko zamručet. V puse jsem cítil hořkost. A koutky mě bolely jak jsem je křečovitě tlačil do úsměvu.

„Alexi jsi nějak bledej...“ divil se David. „Co je?“

„Ta holka,“ těžce jsem polkl. „Ta holka, je moje nevlastní sestra.“

Džungle

Celé dva týdny byl klid. Já blbec si myslel, že by to tak mohlo zůstat. Co hůř, dokonce jsem si přál, aby bylo zase nějaké vzrušení. A ono přišlo. Nová sezóna vnesla do města kromě letních pneumatik, pouličních zahrádek a jarních kolekcí v obchodech i jednu generaci problémů. Místo nevázaného sexu to spíš vypadalo na incest - v lepším případě.

Ve zvířecí džungli se nevyplácí opouštět vlastní smečku, protože lačná škodná číhá na každém kroku. V té lidské je to podobné. Jenže zatímco hledáme své predátory v cizích lidech občas se zapomínáme podívat do vlastního hnízda.

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!