Trh mrch 60: Superboy a ta neviditelná

Publikováno: 17.06.2012 18:43 | Alex Lenoir

Každý máme své vzory, hrdiny, autority, ke kterým vzhlížíme. Jsou naší inspirací, zdrojem motivace, který nás žene dál. Přihlížíme jejich úspěchu a sníme o tom, že jednou budeme jako oni nebo se jim alespoň přiblížíme. Někdo tvrdí, že je lepší nemít sny. Když pak nevyjdou tak alespoň nejste zklamaní a nemáte pocit prázdnoty. Ale když nic jiného než sen nemáte tak pro co žít?

Trh Mrch 60

120 lahví

Od rána jsem zase kontroloval hovory, maily a sms. Jako maniak jsem pořád klikal na tlačítko Obnovit. Zoufale jsem čekal, že se mi ozvou z Podnikatelských novin a napíšou něco jako Pane Lenoire, ano, bereme Vás, okamžitě se hlaste na recepci vydavatelství.

Bylo deset hodin a pořád nic. Začal jsem být paranoidní. V hlavně jsem si sestrojil graf podobný managerské metodě Rybí kosti a docházel k takovým závěrům, že nejprve asi kontaktují neúspěšné a teprve potom úspěšné uchazeče. Vyhodnocoval jsem všechny možnosti. Z martýria mě probral až rektor VUT, který zahlásil jméno Maxmilián Trant. Max vystoupal na pódium v tmavěmodrém taláru se zářivě červenými deskami. Čelem se postavil k ohromné aule, která byla zaplněná do posledního místa. Přistoupil k mikrofonu, a zvuk jeho mocného polknutí zadrnčel okenními tabulkami.

Známe se 10 let. Z urputného a cholerického kluka se sportovním vakem na zádech se stala naděje české architektury v dokonale sedícím obleku od Richarda Jamese. Max je důkaz toho, že tvrdá práce se vyplácí. A že pokud se chce, lze dosáhnout velkých věcí.

Maxův projev byl jako on. Nekompromisní, motivující, plný podpory a odhodlání.

„Mými vzory jsou elitní akademičtí funkcionáři, kteří jednak dovedou efektivně vést vlastní firmy, současně studovat a ještě ty informace předávat dál ve škole... Ale... mým největším vzorem a mentorem je můj otec. Od mala se mě ptal čím chci být. A co chci dokázat. A kde chci být za deset, dvacet let. Nikdy jsem mu neuměl odpovědět. Dnes už umím. Chci být jako on. Od mala jsem chtěl být jako on. Dnes už to vím.“

Bylo to poprvé co jsem na jindy chladné tváři ze surového betonu pana Tranta viděl něco jako úsměv. Nebo že by to bylo dojetí?

Po projevu následovalo povinné focení, plácání po ramenou, objímání, gratulace. Pár vteřin poté, co Maxův otec odložil mobil diskrétně mu předal obálku s šekem na částku, za kterou byste pořídil 120 lahví Veuve Clicquot Brut. Na to, aby si je společně vypili, si ale otec čas nenašel.

Kudy? Kam?

Říká se, že to přijde když to nejméně čekáte. Já to čekal. Celý týden! A v jediný moment, kdy jsem na to přestal myslet to přišlo.

Maxův otec se musel vrátit do kanceláře a tak jsem šel na akademického panáka s Maxem já. Dali jsem si koktejl z šampaňského a krvavého pomeranče. Den se přece má začínat zdravě, ne? Právě když jsme si chtěli přiťuknout, zazvonil mi mobil. Email.

Dobrý den,
děkujeme za účast ve výběrovém řízení Podnikatelských novin. Na základě kvalifikace a zkušeností jsme dali přednost uchazečům, kteří lépe splnili hodnocená kritéria.
Přejeme hodně úspěchů ve Vašem profesním i osobním životě.

Hmm, to bych si měl začít tisknout na trička. Zamyslel jsem se. Teprve potom jsem si všiml, že Max je pořád připravený s pozvednutou skleničkou. Tak na ten diplom!

„Ještě se neozvali z Podnikatelských novin?“ zeptal se trochu křečovitě Max.

„Ne,“ okamžitě jsem odpověděl a slyšel jsem se jak lžu. Okatě. I Max to slyšel a myslím, že i viděl.

„Fakt ne?“ zrentgenoval mě Max.

„Jo, ozvali. Včera. Postupuju do dalšího užšího kola výběrovýho řízení,“ znovu jsem zalhal a dlouze se napil. Max mě ždímal očima jak barman pomeranče do koktejlu. „A to je další kec. Ozvali se právě teď. Dál nepostupuju. Vzali někoho jinýho.“

„Alexi, proč mi lžeš?“ postekl si Max s výrazem nešťastného štěněte.

Šampaňské na lačný žaludek mi dovolilo říct: „Podívej co máš. Kde jsi. Co umíš. A co mám já?“

„Ano, mám červenej diplom. Ale kdo v dnešní době, kdy nezaměstnanost dosahuje rekordů, zaměstná 23-letý jelito bez zkušeností? Nejsi sám kdo je nejistý“

Michal Horáček říká, že to podstatné, ne-li nejdůležitější je mít sen. A ten stále ještě mám. Ten jediný mi zatím stále zbyl.

Bitter Sweet Symphony

Když jsem se vrátil domů narazil jsem do dvou kufrů a červené kabely Bottega Veneta s monogramem SL. Sedl jsem si do kuchyně a čekal. Přesně jsem věděl na co. Zažil jsem to už dvakrát. Simona proběhla kolem mě. Skoro si mě nevšimla.

„Neříkej, že ses zapomněla rozloučit,“ uchechtl jsem se. Cítil jsem hořkost v puse. „Slíbilas, že už to neuděláš. Že znovu takhle nezmizíš. Slíbilas to!“

„Proč bych se měla snažit? Stejně tě nikdy nepřekonám. Vždycky budu pro tátu ta druhá. Vždycky budu ta neviditelná,“ povzdechla si odevzdaně a oči se jí zaleskly.

„Tohle přece není soutěž! Jsme rodina!“ opáčil jsem.

„Nikdy jsme nebyli rodina! Nemohla bych být jako ty. Nehnout se z tohodle podělanýho města. Upnout se na něco, čeho nikdy nedosáhnu a držet se toho. A zatímco všichni kolem šplhají nahoru ty jenom padáš a padáš.“

„Teď mluvíš o mně nebo o sobě?“ zžlelo se mě jí.

Po čertovi prý zůstane smrad síry a otisk kopyta. Po Simoně zůstal závan pačuli a rýhy rudých podpatků na světlých parketách. V neděli táta slavil Den otců jen s jedním dítětem. Ikdyž mu to bylo líto, nepřišlo mi, že by toho litoval.

Vzorování

Jedeme životem podle něčího vzoru abychom, když se nám náhodou přetrhne nit, věděli kde a jak navázat. Tím, že si na prsa dáme obří zlaté S se z nás nestane silák. Čistá košile nezajistí, že z nás bude lepší člověk. Ani ty nejčernější brýle neskryjí to co je v naší hlavě. A stejně tak jako má looser právo na to zazářit, má někdy i superboy chuť být chvíli neviditelný.

Hodnocení článku:



Komentáře

Nejstylovější muži minulého týdne, díl 73. Nejstylovější muži minulého týdne, díl 73. Je nesporným faktem, že slavní muži jsou trochu více na očích a tedy je i jejich styl pod pečlivým okem veřejnosti. Ani my jsme proto... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!