Trh mrch 61: Takoví jsme nikdy nebyli

Publikováno: 24.06.2012 20:12 | Alex Lenoir

Když budete zpětně hodnotit svoje rozhodnutí, budete je škatulkovat podle toho, která jste udělali za určitým účelem a těch, které jste udělali instinktivně, protože jste je tak v ten moment cítili. Která z nich jsou lepší? Vždycky ta, která se vydaří. Obě kategorie mají ale jedno společné – dobu trvanlivosti. Zvlášť v takových vedrech jako teď je nutné věnovat výšenou pozornost těm, která by se mohla zkazit a těm, jejichž datum spotřeby už propadlo.

Trh Mrch 61

Mít na to

Protože Nina neměla v bytě klimatizaci byl jsem přes noc prakticky vařený. Bylo takové horko, že jsem usnul až kolem třetí ráno. O půl osmé mi zavolal Max. Slíbil mi, že pokud se s ním v deset hodin potkám v centru, dostanu chlazenou vodu v klimatizovaném prostředí. Vzhledem k tomu, že posledním půllitrem balené vody si Nina ráno opláchla obličej a já se pak hodinu chladil pod ledovou sprchou, jsem nadšeně souhlasil.

V deset hodin a pět minut jsme se potkali před butikem Carollinum. Max se rozhodl, že uvalí obálku, kterou mu jeho otec dal k promoci.

„Breitling? Fakt?“ divil jsem se.

„Zasloužím si je! Čtyry roky jsem dřel jak ardenskej kůň!“ obhájil se Max.

Veškeré Maxovo nadšení pro věc opadlo, když mu prodavač v butiku řekl, že se na jeho vysněné hodinky čeká.

„Tři měsíce? Děláte si srandu?!“ zahýkal zoufale.

„Je to exkluzivní kus, pane. Ostatně jako všechny,“ řekl uctivě prodavač.

„Změnilo by něco ten fakt, že platím hotově?“ zkoušel Max obejít čekací listinu.

„Obávám se, že ne,“ pokrčil rameny prodavač.

Mít na to, neznamená mít to. Jak se ukázalo – čas jde ruku v ruce společně s penězi.

Velké dítě

Prý není horší pohled než do očí zklamaného dítěte. Max byl sice už velké, ale o to víc zklamané dítě. Navrhl jsem mu, že pokud chce hodinky teď a hned, ať si pořídí méně exkluzivní, ale jistě stejně kvalitní značku. Možná ještě ušetří. To však razantně odmítl. Čtyři roky studia čekal na moment, kdy půjde a koupí si za odměnu hodinky. Hodinky, které mu budou nejen ukazovat čas, ale především mu ukážou jak vysokou má cenu on sám. Nakolik si sám sebe cení. Abych alespoň trochu vyvedl Maxe ze zklamání šli jsme na snídani do Mistral Café. Prosecco, míchaná vajíčka a pokec však bylo jako dát náplast na otevřenou zlomeninu doprovázenou vnitřním krvácení. Přiměl jsem Maxe, aby alespoň na chvíli odložil katalog, přestal hladit fotku hodinek a nadhodil jsme první téma co mě napadlo.

„Od té doby co jsem se vrátil z Berlína jsme s Ninou nespali. Je to ještě vztah?“

„Měsíc? Ne, to je manželství. Pamatuješ Petrovi rodiče. V dubnu zavedli rozdělené ložnice, a v květnu šli od sebe,“ řekl Max, napil se prosecca, ale pak mu došlo jak tvrdě to vyznělo. „Promiň, nemyslím, že se ty a Nina rozejdete.“

„Ne..? Ale já jo,“ pokýval jsem hlavou.

Návod bez způsobu aplikace

Cestou domů jsem se zastavil v knihkupectví. Potřeboval jsem inspiraci a doplnit si četbu něčím co nebude mít v názvu slova jako ekonomie, výkladový nebo rozšířené. Poslední měsíc jsem kvůli státnicím usínal i vstával s Philipem Kotlerem na levé a Friedrichem Hayekem na pravé straně postele. Z nějakého důvodu jsem se ocitl v oddělení psychohygieny. Ve spárech titulů americký „brouků pytlíků“ pře všemožné druhy vztahů. Tyhle bichle v lesklých obalech mají jedny z nejvíce přitažlivých přebalů. Proto dokážou zaujmout i tak hloupé tituly jako Přenes svoje problémy do kreativity, Start po 101, Ticho léčí pouze stereo nebo (a to je fakt pecka) Z krávy lásku nevydojíš. Všechno knihy v průměru za 500 korun. V závěru se dozvíte, že pokud tomu sami nevěříte tak vám ani kniha profesora Selfhangmana nepomůže. Udav se těma tantiémama!

Takoví jsme byli

Když jsem se chtěl vrátit do bytu zjistil jsem, že nemám klíče. Ráno jsem vyběhl a nechal je na stole. Snad to bylo znamení osudu, že se i Nina vracela domů. Nesla žluté kopretiny a dvě porce jablečného koláče.

„Říká se jim svatojánské kvítí. Mají ukázat jestli můj milý je pro mě ten správný...“ zamyslela se Nina, když aranžovala kopretiny do vázy.

„A je?“

„To nevím, Hubbelle,“ vzdychla si.

Ten večer jsme se dívali na Takoví jsme byli. Víc než kdy jindy jsme v sobě viděli K-K-K-Katie a Hubbella. I Nina měla tendence spasit svět, a já jsem chtěl napsat velký román. Ona jediná věřila, že je to možné. Byli jsme si až moc vzácní na to abychom si byli blízcí. Jako by vztah byl kruh a my oba stáli za jeho okrajem. Nebo v něm nikdy nestáli současně.

V neděli ráno jsem si oblékl košili, kterou mi Nina vyžehlila a ze sloupku postel vzal hodinky. Ze všech rozchodů byl tenhle ten nejpříjemnější. Svým způsobem milosrdný.

Zazvonil zvonec a...

Láska prý povznáší. Jistě, může v jistých šťastných případech. Jak jinak si vysvětlil, že Locika princi z věže shodila své dlouhé vlasy a on se po nich vyšplhal až nahoru. Nebo že Romea přenesla láska přes zeď a následně až na balkon. Jenže já a Nina jsme takový nikdy nebyli. Byli jsme okouzlení. A když kouzlo vyčpělo, nikdo už nepronesl magickou formulku na jeho obnovení.

Jsou věci s kterými nepohneme, které nezměníme. Proto je zbytečné plýtvat energii na to, abychom se je snažili předělat. Ať už počasí nebo kazící se vztah. V určitých ohledech musíme tu změnou podstoupit sami. Přijmout fakta a zařídit se podle toho. Ale pokud je alespoň jedna věc, kterou změnit můžeme, stojí za to to udělat.

Hodnocení článku:



Komentáře

Nejstylovější muži minulého týdne, díl 74. Nejstylovější muži minulého týdne, díl 74. Je nesporným faktem, že slavní muži jsou trochu více na očích a tedy je i jejich styl pod pečlivým okem veřejnosti. Ani my jsme proto... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!