Trh mrch 68: Platonický, platonická

Publikováno: 30.09.2012 20:45 | Alex Lenoir

Platonická láska je definována jako silný cit oproštěný od touhy, jehož cílem není splynutí fyzické ale to duševní. Ok. Proč ale všechny dříve platonicky zamilované ženy a muži spolu skončili v posteli? Joey a Dawsona nevyjímaje.

Trh Mrch 68

Dva v tom

Bylo pondělí a Miriam mě přemluvila abych s ní šel na projekci alžírského filmu Princezna a žnec. Achbože. Chudý chlapec, žnec psal tajně báseň dceři bohatého obchodníka. Ta ale byla zaslíbena jinému muži. Otec, který nehleděl na upřímné city mezi svou dcerou a robotníkem, ji provdal za licousovitého muže a se šlachovitým básníkem se už nikdy neviděla. O tom ten film údajně měl být. Ale protože titulky byly ve francouzštině chytal jsem jen pozdravy, jídlo a loučení. Upřímnému vztahu mezi dcerou obchodníka a učně jsem věřil jen proto, že mi to Miriam tlumočila do ucha. Během stočtyřiceti(!) minut se dotyčný pár na plátně setkal jen jednou. Letmo spolu promluvili na tržišti u stánku se sušenýma paprikama. Ona se tvářila cudně, něco utrousila, on zatnul pěsti a na čele naběhla žíla jako jizva Harryho Pottera. Místo lásky se vlastně mohli nenávidět. Klidně po ní mohl chtít, aby se nad ním rozkročila a močila na něj jako Eva Braunová na Hitlera.

Platonická láska

Modlil jsem se k Bohu... tedy Alláhu, ať už ten film už skončí. Nevím kdo dělal střih a kameru, ale možná, že by měli uvažovat o jiném oboru. Nekonečné záběry očí, uší a pěstí, nebo horizontů pouště. Závěrečné titulky! Hurá!

Po projekci následovala debata. Vzhledem k tomu, že jsem věděl kulový o ději filmu, režisérovi, scénáristovi i hercích tak jsem se nijak nezapojoval. Ale ochotně jsem si nechal přilévat víno. A zatímco Miriam a její kamarádky diskutovaly široké, mužné lícní kosti hlavního představitele já stál s Radimem a Tomášem v opačném rohu a zažíval také pikantní chvilky.

„Takže ty mi tvrdíš, že mezi tebou a Miriam nic není?“ divil se Tomáš a měl ve tváři zvláštní úšklebek.

„Ne! Jsme jen kamarádi. Oprava – jsme právě kamarádi. Je to krásné přátelství,“ vysvětlil jsem spokojeně. „Vyhovuje mi to tak!“

„A jí?“ zeptal se Radim.

„Známe se už od základky a nikdy nedala najevo, že by měla zájem o něco víc,“ opáčil jsem.

„A ty?“ zajímal se Tomáš. „Platonická láska je přípustná jen na lyžáku v páté třídě. U vás to vypadá, že trpíte zastydlou pubertou.“

„A dost! A jí? A ty? Končím výslech!“ utnul jsem debatu.

Tvářil jsem se, že mě takhle debatu vůbec nevyvedla z míry. Vlastně mě přivedla na myšlenku, že možná to mezi mnou a Miriam skutečně směřuje někam, kam jsme ještě nedospěli. Zatímco jsme studovali a vzdělávali se, našemu vztahu jsme univerzitu nedopřáli. Možná jsme už pět mohli šťastně randit a užívat si společného života a zatím se dělíme o kompletní kolekci DVD Noční můra v Elm Street. Najednou mě naštvalo, že já – člověk, který se ke všemu staví čelem, chce jasné a přímé odpovědi, možná už několik let žije v omylu. A co mě na tom nejvíc štvalo byl fakt, že mi oči dokázali otevřít až tihle dva emocionální panicové, kteří odpověď na svoje vlastní citové eskapády hledají v seriálu Jak jsem poznal vaši matku. Náš vztah jsem vydržel analyzovat až do dvou ráno kdy jsem usnul při Dawsonově světě. Pokud byla láska dcery obchodníka a žence platonická a tudíž nenaplněná byl tedy i vztah – mezi mnou a Miriam jen platonický a forma přátelství, ve kterém už léta přetrvával nebyl vyvrcholením ale zatuhnutím na půli cesty?

Želé

Druhý den jsem song I don't Want to Wait od Pauly Cole nemohl dostat z hlavy. A přesně jsem věděl na kom si svoje nevyspání vybít.

„Líbí se mi jak to je teď! Mám rád to když se spolu sejdeme a kecáme o Wesu Cravenovi. Baví mě nekonečně diskutovat o tom kolik pokračování ještě Vřískot bude mít a o kolik ještě Courtney Coxové povyrostou prsa! Mám to tak rád! Vyhovuje mi to tak jak to je!“ hrnul jsem na Miriam svůj monolog ve dveřích jejího bytu. „Proč na mě křičíš,“ divila se.

„Nechci to pokazit. Mám... mám tě rád. Víš to.“

„I já tebe a moc!“

Ten den naše přátelství ukončilo základku, odmaturovalo a i odpromovalo. Nejlepší na něm ale bylo to, že se vůbec nijak nezměnilo.

Bez titulků

Cestou domů jsem se zastavil v kavárně pro svou dávku kofeinu. Osazenstvo stolů tvořilo zajímavou mozaiku. Žena – žena, muž – žena, muž – dívka, muž – muž. Přemýšlel jsem jak můžeme posuzovat vztah mezi dvěma lidmi, když do něj (mezi ně) nevidíme. Přitom jsem si vzpomněl na ten arabský film. Jak můžu tvrdit, že byl ten film špatný, když jsem ho vlastně nepochopil. Když jsem mu ani nerozuměl. Na vztahy bychom neměli nahlížet jako na cizojazyčný film, který pro svou jazykovou bariéru posuzujeme jen podle toho co vidíme a zbytek (většinou tu podstatnou část) odhadneme nebo si domyslíme. Každý vztah je autorské dílo. A jako každé umění nemusí být jen konvenční. Abychom ho pochopili není od věci zeptat se na podstatné věci přímo autorů. Mnozí se totiž rádi pochlubí.

Hodnocení článku:



Komentáře

Kompletní transplantace obličeje? Možné! Říká MUDr. Bohdan Pomahač Kompletní transplantace obličeje? Možné! Říká MUDr. Bohdan Pomahač MUDr. Bohdan Pomahač stojí u zrodu rekonstrukční plastické chirurgie. Patří k lidem, kteří pokládají základy a rozvíjejí tento,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!