Trh mrch 70: Vojët & Pardon

Publikováno: 14.10.2012 20:53 | Alex Lenoir

Je to přesně čtyři roky, co profesor na hodině ekonome hodil na lavici Hospodářské noviny a tam stál tučný titulek, který křičel Krize. Čtyři roky oklepávání se z té studené sprchy a pořád jsme mokří. Ambice a nároky šly dolů, ceny a nezaměstnanost nahoru. Pokud nás špatné životní situace skutečně posilují budeme rozhodně patřit k hodně silné generaci. Nebo alespoň někteří.

Trh Mrch 70

Hvězdná společnost

Byla to jedna z těch akcí, které se pořádají, aby se něco dělo. Kde se pije, aby se pilo. Kde se všichni smějí a vlastně není čemu. A ačkoliv jsme tam byli s Richardem ve společnosti naprosto cizích lidí měl jsem pocit, že historky které tu kolovali, jsem slyšel od kamaráda kamaráda už loni v létě.

Vzhledem k tomu, že party pořádal Moët&Chandon pilo se šampaňské. Zatímco já jsem si sotva usrkl z první uvítací skleničky a jednou rukou odepisoval na mail Richard už končil třetí.

„Co?“ zatvářil se dotčeně. „Ty nepiješ, tak piju za dva!“ a vlastně mi tím naznačil, že jen plní mou občanskou povinnost, kterou já ignoruju.

O půl hodiny později jsme už stáli na baru s dvěma čerstvě osmnáctiletýma holkama a Richard je balil na takový ty vysokoškolský řeči jako „Vysoká škola mi konečně dala svobodu.“

Po další skleničce se Richie a ta bezejmenná vytratili na střechu pozorovat hvězdy (jasně, Koperníku). A já tam s tou označkovanou princeznou zůstal sám. Důkaz toho, že i v přeplněném baru, můžete být sami. Upřímně jsem doufal, že po pěti minutách cinkne zvonek a my si vyměníme protějšky.

Miss Bída

Monika, jak se slečna jmenovala, mluvila především o sobě. Jak má skvělý život, kolik má přátel (na facebooku) a jak je oblíbená, jak ráda chodí na party, a jak miluje boty, a že by nikdy nejedla ve fastfoodu a že, a že, a že... a že jsem já nezůstal doma.

„A pak Serena se podívala na Blair... takovým tím pohledem, víš jak... a ona měla ty šaty, ne...“ bez přestávky mluvila o Super Drbně. Když si po hodině všimla, že větší pozornost věnuji unikajícím bublinkám ve skleničce přetočila hovor na mě.

„Studuju mezinárodní vztahy, píšu pro Menstyle. Taky se podílím na výzkumech vysoké školy,“ řekl jsem, když tedy jinak nedala.

„A to děláš jako proč? Jen – proboha neříkej, že jsi chudej!“ zpanikařila.

„Dělám to protože mě to baví. A věř mi, že není lepší pocit, než když stihneš odfaxovat propozice den předem a ráno začínáš s čistým stolem. Nebo alespoň ne, tak zasekaným,“ snažil jsem se na ni přenést mé nadšení.

„Odfaxovat? A to je jako co?“ zeptala se Barbie a nahodila zmatený výraz.

Vysvětlovala mi, že je jednodušší ručně vyplněné formuláře skenovat a posílat mailem. A že fax už nepoužívá ani její trapná máma a ta je fakt mega trapná. Po další skleničce jsem věděl, že děti spolu mít určitě nebudeme. Takže jsem vytáhl historku o tom jak jsme loni v rámci projektu udržitelného rozvoje běhali po lese a zaměřovali stromy.

„Po lese? Jako... po lese? Les?“ To si to musela převést do prvního pádu aby pochopila význam toho slova? V ten moment jsem upustil od přesunu ke mně/k ní domů kde bychom strávili zbytek noci. Ne proto, že bych se bál některé z infekčních chorob, ale aby mi nekleslo IQ. Proč to pokoušet... „Bože, já myslela, že tyhle věci dělají jen chudí lidi co chodí v batikovaných tunikách. Hej, fakt nejsi chudej?“ zeptala se asi poosmé.

Chtěl jsem ji vysvětlit, že se jednalo o projekt na podporu ochrany českých lesů, z kterého si škola inkasovala peníze a mohla si dovolit vybavit další učebny potřebnou technikou ale...

„Víš co... Jasně, jsem úplně chudej. Košili mám po straším bratrovi a boty mi půjčil táta.“ Monika absolutně nepostřehla můj sarkastický tón zakňučela a drala se ode mě davem pryč.

Barman, který nás celou dobu poslouchal, přede mě postavil další skleničku. „Divím, se že jste to tak dlouho vydržel. Respekt.“

Gangnam style

V hlavě mi ještě dozníval Moničin hlas a barem duněl Gangnam Style. Je fascinující, že dokonce i PR jedné reklamky v obleku Brioni napodoboval to kozlečí hopsání. Odkudsi vyběhla ta holka s kterou předtím odcházel Richard. Ze předu vypadala zcela normálně. Až na ten vyděšený a současně zhnusený výraz. Na zádech však měla divnou skrvnu. O chvíli později se připlížil Richard.

„Alexi, není mi dobře.“ Richie byl v i těch barevných světlech úplně bledý. Nějak jsem si spojil těch mnoho skleniček co vypil a to, že mu bylo ohavně s tou divnou skvrnou, co měla holka na šatech. Ikdyž mě napadla činnost, u které by se to mohlo stát raději jsme to přešli. Na vzduchu se Richardovi i mně značně ulevilo. Kousek jsme se prošli a v arabském bistru jsme si u krásné Asiatky objednali dva kusy italské pizzy. Nikdy mi pizza z fastfoodu nechutnala tak jako dnes. Ne že bych nutně potřeboval doplnit uhlohydráty, ale protože jsem věděl, že Monika by tohle neschválila. A tímhle jsem tu mezeru odlišností chtěl ještě víc utužit.

„Chtěl jsem ju vojet,“ povzdehcl si Richard a žvýkal sýrovou pizzu.

„Doufám, že ses' jí alespoň omluvil.“

Hodnota mých hodnot

S věkem se mění nejen vzhled, ale především hodnoty. V měsíci je vaše jediná starost abyste měli dostatek mléka a brečeli tak často jak je to jen možné. V patnácti nic nemusíte, protože jste právě dostali občanku, dopředu nehledíte, protože má všechno čas a jediné, co stojí za pozornost je kdy je premiéra filmu. Jakmile si ale sami v sobě začnete budovat svou vlastní burzu hodnot, které vyznáváte a zásobujete je dostatečně perspektivním myšlenkovým kapitálem, budete se snažit aby nedocházelo k jejich znehodnocování a vaší degradaci.

Hodnocení článku:



Komentáře

Kompletní transplantace obličeje? Možné! Říká MUDr. Bohdan Pomahač Kompletní transplantace obličeje? Možné! Říká MUDr. Bohdan Pomahač MUDr. Bohdan Pomahač stojí u zrodu rekonstrukční plastické chirurgie. Patří k lidem, kteří pokládají základy a rozvíjejí tento,... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!