Trh mrch 74: City a la carte

Publikováno: 11.11.2012 20:53 | Alex Lenoir

Tento týden jsem se znovu utvrdil v tom, že časopisy prodávají především (a pouze) iluze. Zatímco na stránkách doporučují dekadentní večeře v à la carte restauracích, redaktoři sotva stíhají nudle z papírových krabiček nebo trhaný salát ze sáčku. Pracovními uniformami nejsou na míru šité košile a polobotky s koženou podrážkou, ale polo a tenisky. Nepijí očišťující zenové koktejly, ale kvanta kofeinu a den nezačínají bikram pozdravem Slunci, ale výčtem všeho co nestihli. Proto když po mně editor chtěl abych napsal něco lehkého musel jsem těžce pátrat v paměti.

Trh Mrch 74

Všechno to sežeru, spolykám zaživa. Kde je křeslo, ve kterém sedáváš? Kde je tvůj oblíbený hřeben? Tvůj zubní kartáček, tvůj pilník na nehty? Vyhoď je ven, abych je mohl pozřít na jediné polknutí.

Henry Miller, SEXUS

Napůl

Naštěstí se řešení nabídlo samo. V pátek jsem se domluvil s kamarádem Danem na oběd. Jenže nakonec jsme šli jen na kávu. Co je?

Dan měl včera rande. Hurá! Těšil se na tu schůzku jak malý kluk na matějskou. Aby udělal dojem na slečnu a sebe odměnil za tvrdou práci rezervoval stůl v restaurantu St. Paul kde měli krvavé steaky a letité skotské. Absolutně neodhadl  co holka s velikostí šatů 1 a nohama silnýma jako jeho ruce v páté třídě může všechno sníst. Začala polévkou z jeruzalémských artyčoků, následovaly bio krevety z Madagaskaru, pokračovala půlkou křepelky a jízdu zakončila kaštanovo-čokoládovým millefeuille a ovocným salátem. K tomu vypila dvě skleničky šampaňského a tři sklenice vína. Dan se orosil už během její objednávky a pak znovu, když nadrženého číšníka požádal o malý salát z polníčku s kozím sýrem a láhev vody. Cudně odmítl kávu i vytouženého panáka a šel si na toalety vypláchnout pusu. Když se vrátil slečna Otesánek si dala ještě jeho limoncello na dobrou noc. Překvapením bylo, že když pak číšník zeptal jak budou platit, rozhodla, že se podělí napůl. To Danovi značně odlehlo a přestal pochybovat, že bude mít na zaplacení.

„Rád takovou večeři někdy zopakuju,“ řekl Dan před restaurací, když na nastala chvíle na loučení.

„Heh, blázníš? Víš jak dlouho bude trvat než ušetřím na další dobrý jídlo a šaty?! To je Pucci!“ prakticky se Danovi do tváře vysmála. Takže to nebylo rande! Jen šance se najíst za 50% ceny?

Za posledních 16 korun co Dan našel v kapse si koupil pizzu. Ani IT specialistu polníček nezasytí.

Rukavice proti lásce

„Kde je ta zasraná romantika?“ zeptal se mě nešťastně Dan.

Přesně tak – kde je ta romantika? Proč máme pocit, že romantika vzniká je jen v drahých restauracích když sedíme ve značkovém oblečení pod dohledem armády číšníků? V dnešním světě jsou věci jako láska, romantika, a cit spojovány s množstvím vynaložených prostředků – čím víc peněz, tím je důkaz lásky věrohodnější. Proč se primárně nehodnotí veličiny jakou je čas, nápaditost, přínos nebo význam?

Pamatuji si když jsem před lety jedné holce koupil červené pletené rukavice. Vzhledem k tomu, že tehdy jsme byli ještě na střední a já bral kapesné od rodičů byla to suma dvou měsíčních příspěvků. Hrozná pálka. Chtěl jsem jí dát něco značkového, jak si sama přála. Za sebe něco co by denně používala, co bude nejen pěkné, ale i funkční a aby vždycky když se na to podívá, si vzpomněla na mě. Rukavice dokonale splňovaly všechny požadavky. Navíc červená barva značí vášeň a lásku. Když je rozbalila a uviděla byla víc než jen zklamaná. Rukavice? Dokonce se mě zeptala jestli jsem jí nedal i přihlášku k Pol Potovým Rudým Khmérům. Když ale o měsíc později našla účtenku a zjistila kolik vlastně rukavice stály nesundala je až do dubna. Jenže my se mezitím rozešli a ona v nich hladila toho upocenýho dvoumetrovýho obra co házel oštěpem.

Takže účtenka – to je pravá láska? Na druhou stranu, když se budete ohánět vydanou sumou ihned během předání bude to zase vypadat, že si tu druhou osobu snažíte koupit. Jaké je správné řešení? Kamarád David tvrdí, že nejlepší je nechat zapadnout cenovku/účet/vysačku jakože omylem do dárkové tašky a pak dělat překvapeného, že vlastně ani nevíte kolik ten náramek stál i když to dobře víte, protože jste ho zaplatili z peněz na benzín a teď musíte měsíc jezdit MHD. Tu poslední část o MHD bych ale osobně raději vynechal. Pak to není kupování ale vyčítaní.

Na druhou stranu David je ten týpek co koupil prsten se zirkonem, dal do krabičky od Cartiera a 14.února klečel před Klárou a ptal se jí jestli nebude jeho valentýkou. Ha ha, ať žije upřímnost.

Lady a Lump

Pokud na dívku chcete udělat dojem, ale zároveň jste si vědomi, že nějaký cenový limit máte, musíte to hrát tak aby vše vypadalo maximálně stylově. V případě nebezpečí, že by vybrala přehnaně drahou láhev vína, chopte se iniciativy první a vyberte víno dle jejích představ (bíle suché), ale v cenovém limitu, který váš účet unese. Pokud bude cokoliv namítat, umlčte ji třeba historkou, že jste to stejné víno pili i s francouzskými obchodními partnery a těm moc chutnalo. Věřte mi, jakmile uslyší o Francouzech v debatě pokračovat nebude. Jen nutné upozornění – nikdy neberte tu úplně nejlevnější láhev.

Nezapomeňte, že v létě se dá jíst venku. Takže deka, piknikový koš a dobré prosecco je něco co ji nadchne a bude si připadat jako hrdinka z romantických knížek. To stejné těstoviny. Většina dnešních à la carte restaurací nabízí ve svých obchodech vlastní produkty jako masa, vína, sýry i těstoviny. Zatímco v restauraci dostanete jen jednu porci, v obchodě si za poloviční cenu koupíte čtyřnásobnou porci. A když do těstovin zamícháte i erární pesto, můžete říct, že ten recept máte od svého známého šéfkuchaře z některé vyhlášeného podniku (a teď si vymyslíte exkluzivní název ve stylu jako...) Saint George, La Traviata nebo... Bleděmodrý beránek. Ona po názvech té restaurace pátrat nebude, ale nezapomeňte vyhodit obaly!

Těstoviny jsou údajně to nejromantičtější jídlo (jo, není nad mít bradu upatlanou od omáčky) a když k tomu v lidsky přípustné podobě sehrajete i scénku s masovou kuličkou z Lady a Tramp je šance, že na noc zůstane ve vašem košíku... teda posteli.

Pokud s ní na první rande nechcete chodit rovnou na jídlo, tak kavárny to jistí. Káva a výseč koláče vás nezruinují.

Citová modř

Tímto textem jsem nechtěl říct, abyste rozhodně nikdy, za nikoho nic neplatili. Cílem nebylo umět vybrat nejlevnější víno a přestat chodit do restaurací. Jen si uvědomit, že ne do všech lidí se vyplatí investovat maximum. Maximum peněz, času, citů a především nás samotných. Někteří lidé totiž netouží po obohacení vaší osobností, ale po tom co máte nebo co představujete. Jenže jednou v tomhle labyrintu světa a ráje srdce najdete osobu, pro kterou nebude žádná hora dost vysoká, modré z nebe nebude dost blankytné a říct "budu tě milovat navždy" je jen krátký časový údaj oproti tomu jak to skutečně cítíte.

Hodnocení článku:



Komentáře

Nejstylovější muži minulého týdne, díl 93. Nejstylovější muži minulého týdne, díl 93. Je nesporným faktem, že slavní muži jsou trochu více na očích a tedy je i jejich styl pod pečlivým okem veřejnosti. Ani my jsme proto... Předchozí článek Jak být fit až do cíle v životě i sportu Jak být fit až do cíle v životě i sportu Léčit. Slovo, které RNDr. Josef Šmarda pokládá za základ úspěchu světového zdravotnictví, a které přesto ve slovnících těch... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!