Trh mrch III: OkrOužkOvánO

Trh Mrch
28.03.2011 00:05 | Alex Lenoir

Přišlo jaro, na mě, na nás i na ně. Obměna partnerky je fyzicky, psychicky ale především finančně stejně náročná jako obměna šatníku. Proto žádné sentimentální city nejsou na místě. Se starým pryč, je čas na nové věci.

Všimli jste si toho? Jaro konečně přišlo! Nejen do květinářství a nákupních center, ale i do lesů a parků, ulic a i na silnice. Za pár dní nazujeme 20 palcové sportovní gumy a jízda se tak po utahané zimě stane zase o trochu ostřejší. Ovšem díky moderním technologiím jako je ABS spoustu z nás trápí motor i v lednu.

ZAČÁTEK DOBRÝ, VŠECHNO DOBRÉ

Díky Skypu, MacBooku, iPhonu a iPadu jsme se domluvili s Maxem a Benem na oběd. Myslete si, co chcete, ale Bůh těmhle vymoženostem. Tak jako tak, ale nic nenahradí živý kontakt.

Zaparkoval jsem auto v podzemních garážích, vyběhl jsem do záplavy slunečních paprsků a jarně oděných slečen. Brýle, šátečky, lehká sáčka, volné sukýnky. Neprostupný tvíd a kůži vystřídaly přírodní materiály, které byly občas tak průsvitné, že mnohdy odkrývaly víc než jen krajkované saténové spodní prádlo.

Záplavou slunečních brýlí jsem klusal směrem do bistra. A najednou, si v tom davu tmavých skel a směsce květiových vůní od Diora a Escada, posunula jedna dívka brýle na špičku svého lehce pihatého nosu, zatvářila se dychtivě a hrdě řekla: „Moc pěknej kluk.“ To bylo na mě? To bylo na mě! Řekla to mě! Ne, že bych tím byl zas tak překvapenej jen.. prostě to potěší. A co víc – bylo teprve pondělí! Jak to bude vypadat v pátek?!

POJĎME SE OKROUŽKOVAT

„Tak co tu ještě děláš?!“ křičel na mě Max, když jsem mu popsal, jak jsem byl ohodnocen neznámou blondýnou. „Měl bys obědvat s ní!“ „Jen řekla, že jsem hezkej. Ne, že se mnou chce mít hezký děti,“ podotkl jsem důrazně.

„Po obědě ještě žádná neotěhotněla,“ zaškadil se Max nad mojí zdrženlivostí.

„No, pamatuješ, jak vzal Richard Mariku na oběd? A pak spolu trnuli, jestli na gravitestu naskočí jedna nebo dvě čárky?“ připomněl jsem událost, kterou jsme prožívali v septimě.

Max se zamyslel, stočil pohled stranou a poznamenal: „To by se tobě stát nemohlo.“

„Ano, to nemohlo... to nemohlo,“ odkýval jsem ihned. Pak mi ale došlo, jak samozřejmě vyzněla Maxova poznámka i moje odpověď. „Jak to myslíš?“ zeptal jsem a svraštil čelo.

„Jsi až moc zodpovědnej!“

Otevřel jsem pusu, abych mohl Maxovi oponovat. Místo toho na židli vedle mě dosedl funící Ben a hned se ptal, co se řeší.

„Alex, dostal nabídku na sex a odmítl ji,“ řekl rozradostněně Max.

„Co? Proč? Ty jsi kus vola!“ ihned reagoval Ben a šťouchl mě pěstí do ramena.

„Už to nebudem řešit! Řekla, že jsem hezkej... A... a... To je všechno a už o tom nebudem mluvit! NIKDY!“ pokusil jsem se uzavřít debatu.

„A už o tom nebudem mluvit! NIKDY!“ parodoval Ben můj hlas a Max se smál.

Asi po hodině jsme se konečně odpoutali od mého milostného života a začali se věnovat něčemu jinému.

„Mluvili jste někdo s Oliverem?“ zeptal se Ben a konečně se zatvářil seriózně.

„Jo, já, jo. Včera mi volal,“ potvrdil jsem. „Otec se cítí dobře, ale je pořád takovej zesláblej.“

„To zas bude dobrý,“ uzavřel Ben, mávl rukou a bylo vidět, že chce změnit téma. Popesedl si na židli, odkašlal si, zatvářil se vzrušeně a řekl: „Mám super zprávu!“

„ Neke! Zas?!“ dráždil ho Max.

„Jdeme na párty!“ oznámil vítězně Ben.

„Já ne,“ zakroutil jsem okamžitě hlavou. „V sobotu ráno mám odevzdávat sloupek a nemám ani slovo. Kromě názvu – Průser!“

„Průser bude, když nepůjdeš na tu párty. Bude to super!“ zamračil se Ben. „Navíc u vchodu každej vafasujeme barevnej náramek podle toho co hledáme.“

„Odpověď na to, proč tě vzrušujou takový blbosti?“ protočil jsem oči.

„Možná by to nemuselo být zlý,“ šokoval mě Max. „Chápej, víš, jak jsou vždycky matoucí reflexy, který holky vydávají. Takhle uvídíš růžovej náramek a hned víš, že to chce.“

„A takhle uvidí, že na mým zápěstí jsou jenom hodinky a dá mi pokoj,“ odpověděl jsem stejně infantilně nadšeným hlasem jako Max. „Pak se nediv, že jsi pořád sám, když si nechceš nandat ani blbej náramek,“ řekl Ben někam do prázdna, a záměrně se na mě nedíval. Nakonec jsem svůj vzdor vzdal. „Když půjdu, dáte pokoj?“

„Pojďme se nechat okroužkovat!“ vykřikl Ben tak nahlas, že se za ním otočila půlka bistra.

JEDNA BARVA? VŠECHNY!

Náramková párty se koná ve velice módním a poslední dobou opět in klubu Masquarade. Je to jedna z těch akcí, kde u vchodu dostane náramek určité barvy a podle toho si pak hledáte k sobě ideálního partnera.

Modrá barva náramku znamená, že jste ochotni nezávazně si pokecat. Žlutý náramek předznamenává, že hledáte pevný vztah. Zelený náramek odrazuje, znamená totiž, že jste zadaný. Zato růžový je pro nezávazný, nevázaný sex bez hranic.

Hned u vchodu stály hostesky, které hostům náramky připínaly.

„Jakou barvu?“ zeptala se mě jedna z nich.

„Modrou,“ řekl jsem, povytáhl si rukáv košili a nechal si na zápěstí připnout náramek.

„Ne, ne, ne! Dejte mu všechny!“ rozkázal hostesce Ben. „Kromě toho zelenýho! To se ještě žádné nepovedlo.“

„Musíš se do mě pořád navážet?“ zeptal jsem se ho mírně ironicky.

„Ne, jen se ti snažím pomoct. Kamarádsky,“ vysvětlil Ben.

A tak jsme byli v přeplněném klubu, kde teplota překračovala 30°C, moje kvalitní kolínskána se v tom hutném oparu ztratila, na podrážkách obou mých nových polobotek Baldinini jsem měl odhadem čtyři žvýkačky a co chvíli do mě někdo vrazil. Jako bonus jsem měl na ruce variaci duhové vlajky, která spíš než lovce ze mě dělala sexuálně nevyhraněného a všemu přístupného jedince.

Max, byl propagátorem praktičnosti, jak v práci, studiu, tak v lásce. Hrdě si nesl žlutý náramek, značící že hledá něco trvalého. Ben si skleničku skotské okatě předával z jedné ruky do druhé. Nápadně proto, aby byl vidět jak něžný, růžový, sexuální náramek tak mužné hodinky IWC Big Pilot.

Po hodině klubové terapie, jsem musel změnit stanoviště. Bar jsem tak vyměnil za terasu. Ještě před měsícem bych nemohl vyjít ven jen tak v košili. Opřel jsem se o zábradlí, zhluboka se nadech a vydechl. Město bylo celé nasvícené a skleněné výplně okolních budov vytvářely dojem, že se třpytí.

Teprve potom jsem si všiml, že v druhém koutě terasy stojí blondýna. Já, pět metrů nic blondýna. Instinktivně jsem si strhl ze zápěstí sex přitahující růžový náramek. A následně i zbylé dva. Projel jsem si vlasy na zátylku, jak jsem to měl ve zvyku, když jsem nevěděl kudy kam a pak jsem řekl:

„Já nevěděl, že tu někdo je.“ Čekal jsem reakci. Vlastně nečekal. Na takovýhle oslovení bych nereagoval ani já.

„Tak já se omlouvám, že jsem rušil a jdu tudy dolů...“ Měl jsem dva panáky, jakto že tak blábolím?

„Hmm,“ zamrčela blondýna. „Nevšimla jsem si, že tu někdo je. Mám dnes něco jako... jetlag,“ vysvětlila spěšně.

„Dlouhá cesta?“

„Spíš moc prosecca.“

„Tak to ti radím, krok od toho zábradlí.“

Pak jsem si všiml, že je mi nějaká povědomá. Vím, kdo nepoužil tuhle repliku, ale já ji vážně někde viděl. Kde to jen...

„Ty jsi ona!“ vytřeštil jsem na ni oči.

„Sice mě třeští halva, ale lepší by bylo říct To jsi ty...“ opravila mě bloncka. „A kdo že jsem?!“ zeptala se bez zájmu. „Panebože! Ty jsi on!“ vyvalila oči a zakryla si obličej dlaněmi.

„Víš, líp zní To jsi ty!“ opravil jsem ji. „A pokud si myslíš, že jsem ten kluk, o kterým jsi dnes na náměstí pronesla, že jsem hezkej, jo jsem to já,“ potřásl jsem hlavou.

„Já se děsně omlouvám...“ koktala.

„Proč? Už si to nemyslíš?!“ znejistil jsem.

„Ne! Teda ano! Nebo, ano, myslím si to pořád,“ vysvětlovala splašeně.

„Pak není důvod se omlouvat.“

Blondýna si sundala dlaně z obličeje, nadechla se a natáhla ke mně svou pravou ruku. „Já jsem Barbara.“

ŠANCE, ŽE USPĚJETE

Rady kamarádů nebývají vždy jen dobré. Některé jsou přímo příšerné, ale pokud máte dost rozumu na to, abyste si z nich vzali vždy jen to nejlepší, máte velkou šanci, že uspějete.

Hodnocení článku:



Komentáře

To nejlepší z jarního stylu pro rok 2011 - díl 3. To nejlepší z jarního stylu pro rok 2011 - díl 3. Jako při každé změně ročního období, také ku příležitosti příchodu letošního jara se dočkáme tisíců novinek a jejich vzájemných... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!