Trh mrch IX: Šarlatové znamení

Trh Mrch
08.05.2011 20:40 | Alex Lenoir

Trh mrch se od jiných tržišť moc neliší. V zásadě je úplně stejný jako ten, kde se ovoce a zelenina povaluje v přepravkách, nebo kde se sběratel dohaduje o ceně a pravosti pamětní lžičky oslavující císaře pána. Stánky s veteší tak oproti mrchám mají tu výhodu, že se neustále nepřemisťují. Pokud si chcete koupit dobré borůvky nebo ředkev, přesně víte, na kterém náměstí najdete chlápka, co je prodává. Zato trh mrch je v pohybu neustále. Nikdy nevíte, zpoza kterého rohu, vybrousí nebo kde ucítíte, jeho oder. Navíc má tendenci přepadávat. A to doslova. Pamětní mince si leží v kazetě vyložené sametem a nijak se nebrání. Zato mrchy nazují svoje jednohroté mačky a drápou se na vrchol, dokud ho nepokoří. Jsou však i mezi nimi výjimky, jejichž drápy nejsou až tak dravé a volání o pomoc neslyšitelné. Takové, kterým hrozí zadupání do země.

Doufal jsem, že po týdnu stráveném v Amsterdamu si užiju pokojný víkend doma. Možná stihnu i něco do školy nebo dopsat sloupek. Jo to by se hodilo. Po Benově přesvědčovacím obědě jsem však kývl, a slíbil, že s ním půjdu na... „...slavnostní defilé na koních ke dni matek,“ odtajnil Ben a široce se usmál.

„To si děláš srandu?!“ zhrozil jsem se.

Páteční degustaci vína jsem pojal skutečně jen jako degustaci bez trojitých vzorků navíc a v sobotu ráno vstal s čistou hlavou. Hodil jsem na sebe elegantně sportovní komplet od Ralpha Laurena, tolik typický pro reprezentanty západních univerzit, a řidič Petr mě na moji vlastní žádost vzal za město na menší zámeček, kde se přehlídka konala.

„Proč mám silnej pocit, jako bychom byli na svatbě gayů?“ zeptal jsem se Bena, který byl podobně stylově vyladěný jako já jen upřednostnil na košili malého krokodýla Lacoste před hráčem pola.

„To ten houslový xtet,“ vysvětlil Ben a kývl k podiu, kde sedělo několik houslistů, kteří se vyluzovanými tóny přibližovali k Mancinimu Moon River, ale v poslední chvíli to vždy stočili a skončili u Paranoid od Black Sabbath. „A rozhodně ta koncentrace pastelových barev,“ dodal jsem a prstem ukázal na záplavu jemných barev svetrů mužů, co postávali kolem nás.

Ačkoliv se to zprvu zdála být nuda, nakonec to nevyhlíželo tak špatně. Nebylo špatné se pěkně oblíct, popíjet italský vína a jíst chuťovky. To vše pouze jako příjemný bonus. Hlavním účelem této akce je prezentace žaček a absolventek jezdecké školy a klientek přilehlých stájí. Mezi nimi i Karin.

„Karin? Zadaná Karin?“ žasnu nad Benovým přiznáním. „Plánuješ, že si to rozdáte ve stájích?“

„Jsme kamarádi. A když mě požádala, tak jsem jí nemohl říct ne.“

„Je dobře, že máš za kamaráda holku,“ sentimentálně ohodnotím jeho přístup k věci.

„Ale běž,“ uchechtne se Ben potutelně a pak dost neochotně vysypal, že s ní spal „Tak trošku,“ dodal.

Hned mě napadlo devět důvodů, proč to byl špatný tah a s každou vteřinou další. Než jsem stačil říct první z nich, někdo mě lapl za rameno, stiskl ho a zaječil mi do ucha: „Zdááár, bejci!“

„Richie!“ třeštil jsem oči na Richarda ve fialové košili.

„Jak se máte borci?“ zajímal se Richard a já se divil, proč mě nenapadlo, že právě on tu dnes určitě bude.

„Právě řešíme, že Ben tak trochu spal s jednou holkou,“ nadhodil jsem.

„Alexi, prosím...“ okamžitě mě okřikl Ben a protočil panenky.

Pokud mě Ben překvapil, tak Richie mě šokoval. S úsměvem na rtech nám oznámil, že se s Klaudií k sobě vrátili, jsou šťastní a zase bydlí v jejím bytě v centru. Takže jsme se vrátili ke stavu, který odpovídal loňskému květnu.

„To všechny holky jezdí na koních?“ hodil jsem poznámku do prostoru.

„Prej je to dobrý na pánev,“ znalecky pokýval hlavou Richard.

Po dvou vysvětlovacích kolech, kdy se nás Ben snažil přesvědčit, že sex s Karin neplánoval a dokonce na něj ani nikdy nepomyslel, tak jsme mu slíbili, že ho nebudeme soudit (jasný, stejně budeme) a dosedli na naše místa na tribuně. Richard s Benem napjatě očekávali krasojízdu koní s přítelkyněmi (no, jak kdo) na hřbetě po ostře zeleném trávníku. Pro dnešek jsme se rozhodli uržet si dekorum a být za hodný kluky. O jiných se to rozhodně říct nedalo. Dvě řady pod námi si právě za pozornosti všech, co už seděli, zabíral místo borec s plechovkou piva. Ben zpozorněl, mírně se zachvěl a naklonil se k nám. Vytušil jsem, že dobře ví, o koho jde.

„To je ten její kretén,“ procedil Ben mezi sevřenými rty a kryl se otevřeným bulletinem. Naklonil jsem se přes Bena, a Richard ještě přese mě abychom lépe viděli na přítele Karin, který byl jednoduše na mol. Panebože, dobře, kdo z nás to někdy nezažil, ale my (minimálně já určitě) zvládáme tekuté svačiny elegantně. Ten její naprosto ne. Buď není zvyklej pít (což Ben ihned zavrhl, Karin mu popisovala přítelovy časté pitky) nebo je to jeden z těch notorických případů, kterému stačí si čichnout k zátce nebo zavíněné skleničce a ihned je na něm poznat, že pil.

Na trať vyjely nejmladší žačky. Bylo úsměvné, že ony i jejich poníci měli napletené stejné copy a byli i jinak podobně vyladění. Po nich se předvedly starší jezdkyně. A teprve potom dívky/klientky, které jízdu braly především jako vlastní prezentaci. Mezi nimi i Richardova Klaudie a Benova (potenciální) Karin. Klaudie seděla v dámském sedle, prohnutá v zádech a významně se nechala natřásat na koňském hřbetě.

„Jo, vona se umí prohnout,“ pozvdechl si Richie.

Po Klaudii opsaly elipsu ještě dvě dívky a po nich nacvála na hlavní plochu Karin. Sexy jako vždy, v stylizované uniformě a šerpou v národních barvách. Zatímco Benovi se tajil dech nad špičatým nosíkem, který byl Karin zpod klobouku sotva vidět, Richard mě klepl do kolena a kývl směrem na hlučící skupinku mužů. Karinin přítel (též známý jako její kretén) se právě o něčem dohadoval s pořadatelem. Pořadatel hrozil vztyčeným prstem k východu a její kretén se mu smál do tváře. Pak si ještě jednou ucucl z plechovky a následně ji otočil pořadateli na hlavu. Okamžitě se kreténa chopili dva chlápci z ochranky a za pozornosti hrdých matek a otců adolescentek ho dotáhli z tribuny pryč. Po další půl hodině, kdy se předvedly zbylé jezdkyně, a publikum konečně přestalo diskutovat onoho “rozrušeného mladíka,“ si všechny reprezentantky stáje nastoupily do několika zvětšujících se půlkruhů. V momentě kdy pořadatel (v jiném saku a košili) děkoval sponzorům a do nebes vynášel klientky stáje, vjel z levé části trávníku osmimístný elektro bus pro hosty. Za jeho volantem seděl její kretén s plechovkou piva v ruce.

„KARINO!“ zakřičel její kretén, pustil volant a udělal myšku. „KARINO! Ty kurvo! Miluju tě!“ křičel dál.

V ten moment Karin kopla svého koně do slabin, ten se vzepjal a tryskem vyrazil kupředu. Kůň uháněl, napínal své dlouhé šlachovité nohy a její kretén ho pronásledoval v elektrickém vozítku. Karin znovu pobídla koně, ten se odrazil, elegantně přeskočil pás keřů a pokračoval v úniku. Její kreténstočil volant doprava, trefil stojan s okrasným hrachorem, ale ihned zase nabral směr prchajícího koně. Karin zakličkovala a stáhla koně ostře doleva. Její kretén ve vozítku ji následoval. Nevím, jestli za to mohlo pivo nebo mizerný řidičský um jejího kreténa, který dost nestočil volant vozítka a místo na mostek vjel rovnou do říčky pod ním. Karin zmizela v lese. Její kretén se vypotácel z rozlomeného elektrobusu, který se mezitím potápěl mezi orobincem, uvelebil se na pařez a s klidem dopíjel pivo z plechu.

„Kuuurva, to je akce!“ vydechl Richard a zatvářil se vzrušeně.

Večer Ben pročítal zprávy na internetu. Dočetl další zaručenou informaci o smrti Bin Ladina a úvaze Vítězslava Jandáka o kandidatuře na prezidenta, když uslyšel klapot. Nahlídl z okna a uviděl, jak před brankou právě Karin slézá z koně. Ben nechápal jak taková hezká a inteligentní holka může chodit s takovým kreténem jako je právě ten její. Jenže vztahy nejsou jako výsledková listina z dražby koní. A ikdyž se dohazování, nadbíhání a ukecávání často podobá hladovému závodu, nevyhrává v něm vždy ten nejlepší. Dlouhé nohy, kvalitní zuby nebo dobrý čas na závodní trati koni možná zajistí šarlatový metál, ale vy budete označkování pouze šarlatovým odmítavým ne. Ve výběru partnerů totiž platí něco úplně jiného. Ikdyž spoustu lidí se usvědčuje v tom, že vzhled není zase až tak důležitý, stačí jeden/jedna, která projeví jiný názor a snažení davů je zamřeno. A právě o to se snažil Ben. Rozhodl se, že on bude tím, který sundá Karin růžové brýle, otevře jí oči a ukáže, že ten její není pro ni ten správný. Vždyť přece Audi a pevný biceps nemůže vynulovat chování.

„On mě mlátí,“ řekla Benovi Karin, když se potkali u poštovní schránky. Stáhla si z ramene tenký svetr, který odhalil temně fialovou podlitinu na pravé paži. Ten její si Karin taky označkoval. A Ben tak dal značku i jemu. Bylo to šarlatové znamení přímo na čele kreténa. Vlastně víc než označení kretén se pro něj hodí jméno ubožák.

Pokud Karin svého přítele skutečně milovala, tak Ben právě zjistil, jak vypadá pravá láska. Skutečná a nepředstíraná. Ta, která často tak moc bolí. Stejně tak jako Venuši Mélské chybí ruce tak v některých vztazích chybí cit. Schopnost pochopit a vcítit se. Chvíle kdy si dívka make-upem skrývá stopy dlaně na paži, aby v sobě lehčeji dokázala utopit vzpomínky na včerejšek, muž, který se tváří jako by se nic nestalo, a jiný jako by nic nevěděl. Ale co duše? Na ni žádný krycí lék není. Snad jen čas. Jen ten může zhojit, co lidské činy zkazily. Ale kolik z nás ho má dost?

Ben nechápal, proč se Karin nechává dobrovolně značkovat. Měl tendenci se stavět na její obranu. Přesto je totiž docela možné, že sám bude jedním z nositelů šarlatového znamení a místo svatozáře bude upálen na kacířské hranici.

Hodnocení článku:



Komentáře

Supersport Lamborghini Aventador: vůz pro milovníky stíhaček Supersport Lamborghini Aventador: vůz pro milovníky stíhaček Pokud jenom maličko patříte mezi automobilové fanoušky, tak vám jistě neutekla zpráva o nové vlajkové lodi automobilové značky... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!