Trh mrch V: Šaráda

Trh Mrch
11.04.2011 01:06 | Alex Lenoir

V pátek jsem se ocitl v situaci, ve které jsem sice hrál hlavní roli, ale v podstatě nebyla o mně. Stál jsem v samém epicentru dění, a přesto se mě láva naprosto vyhnula. Možná z části i proto, že onou ničící hmotou jsem byl já. Jako lék doporučuji Bressan Reserve Merlot a film Šaráda s Audrey Hepburnovou a Gary Grantem. Tam pochopíte, že vždy jde jen o to, kdo si nasadí v čas tu správnou masku, kdo ji v čas sejme a případně vymění za jinou, v našem světě často značkovou.

Byli jsme na kávě, následně na obědě a poté na večeři. Všechno mělo zcela přirozený průběh, takový jaký je zachycen v tuctových harlekýnkách a romantických, filmových kasovních trhácích. Jen tu masovou kuličku jsem jí nosem po talíři neválel, a pusa se obešla bez špagety mezi zuby. Díkybohu!

Já a Barbara jsme už dva týdny tvořili dokonalý pár, spřízněné my. Všechno bylo tak ideální a tak přirozené až mě to děsilo. Proto jsem se rozhodl, po důkladné úvaze, že podrobím náš rodící se vztah první zkoušce a pozvu ji na oficiální společenskou akci. Ukážeme se spolu, obdržíme první recenze coby nový pár a vyhlídky na trvanlivost našeho vztahu prodloužíme.

 

V pátek večer se v ristorante Rigoleto konala párty k nové zahájení jarní sezóny a představení nového jídelního lístku. To by člověk nevěřil, z čeho všeho lze udělat společenskou událost. Byla to pozvánková akce. Tudíž pokud nemáte pozvánku, dovnitř se prostě nedostanete. Nejde tu o peníze, ale o to kdo jste. Případně koho znáte. A když pozvánková akce, tak pro sudý počet hostů u stolu. Ne jedno místo, ne tři, ne pět. Minimálně dvě a pak po dvojicích nahoru. Jenže tentokrát mě obsazení vedlejší židle už netrápilo. Měl jsem Barbaru. Měl je poměrně zavádějící, upotřebil jsem ji, je o poznání lepší. Souhlasila, že se mnou půjde a tak mohl myslet jen na to, co si z nové karty vyberu.

 

Jediný důvod, proč jsem měl krčit čelo, byli rodiče. Děsil jsem se, že matka zase vytáhne její oblíbené téma Kdy je nejvhodnější doba uspořádat svatbu. („Nejlepší je to na jaře nebo na podzim. Nevěstě nebude v šatech bez ramen zima a ženich se nebude potit. Navíc se ušetří za klimatizovaný stan, pokud byste chtěli svatbu venku.) Naštěstí se matka ovládla a na tohle nepřišla řeč. Místo toho se objevily zcela jiné chody, které nebyly à la carte a rozhodně nebyly košer.

Po celou dobu co jsme jeli autem, Barbara nervózně klepala podpatkem do podlahy. Pavel (řidič) se mě pokoušel přes zpětné zrcátko očním kontaktem přimět, abych se pokusil zarazit Báru v soustavném dělání důlků do koberce.

Když se auto zastavilo v podzemních garážích restaurace, Barbara na pár vteřin ztuhla. Několikrát se splašeně nedechla a teprve poté vystoupila. Když jsme procházeli jídelnou mezi stoly, Bára očima rejdila po hostech. Jako kdyby někoho hledala.

„Co hledáš?“ zeptal jsem se jí, když se zatvářila nevrle.

V momentě kdy se pokoušela schovat za své miniaturní pouzdro Bottega Veneta usoudil jsem, že rodiči to nebude, s těmi si totiž úspěšně potřásla rukou už před deseti minutami u vchodu.

„Co je pořád?“ zamračil jsem se na ni.

Bára se podívala doprava a pak hned doleva jak kdybych chtěla odhalit špeha. „Alexi, něco ti musím říct, abys byl připravenej na frontální útok.“

Stoprocentně tu někde je její bývalej, s kterým to ještě nemá uzavřený, myslel jsem si.

„Tenkrát na té ulici jsem sice já řekla, že jsi hezkej, ale myslela si to ta moje kámoška. Ona sama na to neměla dost odvahy. Jenže pak když jsem tě viděla na té terase... a pak jsme mluvili a už nebyl čas ti to vysvětlit,“ posadila mě na Bára pravdou na zadek.

„A teď je nejlepší čas mi tuhle hrůzu říct?“ žasnu nad její hloupostí a nevěřím tomu, co mi právě řekla. A to není konec!

„Je tady ta kámoška. Já jí slíbila, že se s tebou rozejdu,“ téměř šeptala a oběma rukama se držela okrajů stolu.

„Vy jste teda dvojka! Takže ty sis' mě oťukla, tři týdny mi lhala, že se ti líbím a že mě máš ráda a teď když jsem prošel sítem tak mě odkopneš,“ ptám se a vyjevený výraz mi zůstává. Barbara téměř neznatelně přikývne. „Na tohle nemám,“ zvednu se od stolu.

Seběhl jsem po schodech dolů k toaletám a východu. Barbara okamžitě za mnou. Tak zmatená, že místo pouzdra chňapla po talířku na pečivo.

Povrchní, komická scénka navenek, hluboké drama uvnitř. V pár větách zničila všechno, co jsem se odvážil budovat.

„Alexi, stůj, nech mi to vysvětlit.“

„Bodovalas' mě? Kolik jsem dostal bodů? Bylo to na procenta nebo hvězdičky?! Kolik vám je? Jste snad na střední?!“ supěl jsem na ni cokoliv, co se mi v hlavě zrodilo.

„ANO! Chtěla jsem to tak. Kámoška se ošklivě rozešla, takže jsem tě chtěla prověřit, pak tě nechat a ona by tě utěšovala a ty by ses do ní zamiloval...“ odhalí mi celý plán.

„Jste šílený!“ pronesu k Barbaře zády.

„Jenže...já se ale do tebe skutečně zamilovala!“

V tom se ke mně Barbara rozběhla, chytla mě za uši a políbila.

„Můj Bože!“ zaječel kdosi přímo vedle nás. Její kamarádka Simona, nejprve s hrůzou, která v momentě přerostla ve vztek a následně v nenávist, šlehala očima plameny na Báru.

„Simono, já ti to vysvětlím!“ zachraňovala situaci Bára.

„Není, co! Nikdy jsem ti neměla věřit!“ Simona naštvaně dupla lodičkou o dřevěnou podlahu, až tam udělala malý kráterek.

„Já ho skutečně nemiluju!“ bránila se Barbara.

Prsty jsem si zajel do svých pečlivě upravených vlasů a rezignovaně jsem štěkl: „Víte, co? Běžte do prdele obě!“

Bylo to odporné, nechutné menu sestavené z dávky ponížení, špetky trapnosti, extra porce vzteku a couvertu v podobě zrady. Na baru jsem si objednal svoji oblíbenou patnáctiletou Macallan (někdy vám vysvětlím, proč je patnáctka nejlepší). Vypil jsem ji čistou. Rychlými pohyby jsem naťukal zprávu Maxovi, jestli někde není v centru. Pro mě večer evidentně skončil.

„Kam jdeš,“ divil se tatík, když jsme se míjeli u vitríny s doutníky. „Večer ještě neskončil.“

„Pro mě jo. Omluvte mě. Nechte si chutnat,“ zamumlal jsem.

Velma Kellyová říká, že kdybyste tam byli, věřte mi, že byste udělali to co já. Ano, všechno vypadalo až moc ideálně. Není to zas tak dávno, co jsem četl pohádky. Evidentně určitá naivita z nich ve mně stále přetrvává. Víra v dobré lidi a dobré konce.

Bylo půl dvanácté a trh mrch se pořád točil. A s každou minutou se jeho index měnil. Na vyhodnocení ztrát a výnosů však na rozdíl od toho trhu akciového nemusíte čekat několik dní. Jeho vývoj totiž zaznamenáte ihned. Proč? Jste to vy, kdo ho tvoří.

Barbara jako broker absolutně propadla. Bohužel na tomto obchodu jsme tratili oba dva. Nebo... vlastně všichni tři...

Hodnocení článku:



Komentáře

To nejlepší z golfového stylu Masters 2011 To nejlepší z golfového stylu Masters 2011 Jak se dá z povahy jejich sportu předpokládat, golfisté samozřejmě musí pečlivě kopírovat počasí a trendy, aby měli při své... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!