Trh mrch VII: Ďábel jezdí v A8

Trh Mrch
24.04.2011 22:37 | Alex Lenoir

Pokud dnešní svět vyžaduje ostré lokty a hbitý jazyk, není podiv, že Lady Gaga neboli matce monstrum vybujely hranaté kůstky i v obličeji. V jednom rozhovoru však uvedla, že je měla vždy. Někde v duši. Ale teprve teď je vidí i druzí. Patrně poznala, že objem galexie Grammy je již hvězdami přesycen. Naopak hudební černá díra není sytá nikdy. Ikdyž featuring představuje šanci pro spoustu nadějných umělců, mimozemská královna Katy Perry a věčně mladá královna popu Madonna by jistě ocenily, kdyby jich na trůnu bylo o jednu méně.

Při vyjednávání obchodních podmínek vám však fyzicky dlouhé nehty nebudou k ničemu. Pouze tak druhé straně převedete, že opičí geny se z lidského plemene ještě úplně nevytratily. Proto i pilník nehte pro sebe a dobře uvažte, jak s protihráčem naložíte. Pohrajete si s ním v rukavičkách nebo mu pohrozíte drápy?

Problémy prý řeší dobrý panák, tráva, jogging nebo je prostě zaspat. Ráno, když se budete šklebit do vstávajícího slunce s hrnkem silné kávy, budete vše vidět jasněji než předcházející večer. Nevím, kdo takovou kravinou vymyslel, protože pokud vás něco skutečně trápí, následně vám to nedá spát. A čím víc jste unavení a vystresovaní tím déle hledíte do prázdnoty a hluchoty noci.

Byly tři hodiny ráno a mně z audiosystému stále pokojem protékal zvuk pokojné alpské říčky. Pocit klidu, míru a vyrovnanosti ve mně však nenastal. Usnul jsem někdy kolem čtvrté. Spíš upadl do komatu vyčerpáním. V šest jsem ale už otevřel oči. Porada vedení byla až v devět, takže jsem měl tři hodiny na to, abych si dal rychlou trať přes park a pak dlouho horkou sprchu.

Když jsem přijížděl k výstavišti, už zdálky jsem viděl vysunutá ramena jeřábů, na kterých vlály prapory naší firmy. A já se znovu poněkolikáté utvrzoval v tom, že to, co jsem včera večer udělal, bylo správné.

Poté co mi Richard včera během oběda předal vzkaz schovaný ve skriptech, rozhodl jsem se, že budu jednat. V malém ukrajinském bazaru s mobily jsem si koupil jeden za pár stovek a SIMku s 50 korunovým kreditem. Vložil jsem SIMku a zapnul ho. Rychlými úhozy palce jsem naťukal SMS, která měla zachovat poměr firem na trhu a odeslal na soukromé číslo junior managera španělské společnosti.

Komu: +34 965 0...
Stejskal s.r.o. do tydne zkrachuje. Vas stahne ke dnu. Banka mu obsavila vsechen majetek. Jeho konto je soupis dluzniku, kteri vyhlasili bankrot uz pred rokem.

V devět hodin ráno se v zasedačce sešli všichni z vedení firmy. Čekalo se na Henninga, který telefonoval ve vedlejší místnosti a poté měl oznámit definitivní rozhodnutí Španělů. Otec seděl po mé levé ruce. Bylo dobře, že o tom, co jsem udělal včera, nic neví. Klika dveří rázně cvakla, Henning přešel k místu v čele stolu, sedl si, založil ruce a vydechl. Pak mírně kývl hlavou.

„Je to doma, chlapi!“

Sevřel jsem oči. Tlukot srdce se mi ještě zrychlil a krev mi napnula tepnu na pravé straně krku. Cítil jsem úlevu. Otec se na mě zkoumavě díval. Jeho oči mě doslova rozkládaly na miniaturní kousíčky a zjišťovaly co se mi v hlavě děje.

„Takže tím to máme odbytý a můžem se bavit dál,“ uzavřel výdechy a Díkybohu! Henning. „Zítra do dvanácti hodin se přistaví tahače. A kolem jedné se začnou strojem demontovat a v noci se převezou v koloně zpátky do Německa. Policejní doprovod je zajistěnej. V pondělí pak odlítáme s Alanem Lenoir do Barcelony.“

Tak dlouho plánovaná dohoda se odpoledne stvrdila podpisem. Na večer pak byla připravená večeře, která měla za úkol vymazat obchodní napětí uplynulých měsíců a hlavně posledního týdne. Nevím proč jsem se tak nervoval. Nakonec jsem možná skutečně sehrál jen minimální roli. Spíš žádnou. Není žádný důkaz, že ta moje SMS sehrála v rozhodnutí španělského managementu nějaký význam. Kolem půl jedné jsme nasedli do firemní Audi A8 a řidič nás vezl domů.

„Všiml sis jak stačí lidi jen trochu postrčit a udělají co chceš?“ řekl klidně otec a díval se přitom z okýnka auta. „Upřímně – tys' je nepostrčil jen trochu. S Henningem jste je tak dlouho tlačili do kouta, že neměli na výběr,“ zavtipkoval jsem.

„Nemyslím, Španěly,“ ochladne otec. „Ta tvoje SMS byla poslední hřebíček do rakve, kterou jsem Stejskalovi chystal.“

„Chystal?“ Vyvalím na něho oči a zatvářím se překvapeně.

Tatík se zdá vklidu a dál vysvětluje: „Stejskalův aktuální stav solvence jsem znal jen já a Richardův otec.“

„Mně to řekl Richard!“ zahlásím obranně.

„Vidím, že lži se říší rychle,“ ironicky se uchechtne otec.

„Richard by mi nikdy nelhal!“

„Kdo říká, že Richie lhal...“ otec se na mě podívá znovu tím svým X-ray pohledem. V tom momentu mi to dojde. Všechno.

„To ty!“ vykřiknu, že i řidič zpozorní. „Vypustils' tu fámu, že?“

„Alexi! No tak! To je business! Chceš slavit narozeniny na Sardinii? Chceš hodinky? Byt? Auto? Všechno něco stojí!“

„Tohle je ale kurva vysoká cena!“

„Tohle je trh, Alexi!“ třískne otec rukou do opěrky. „Žádnej sentiment, pár vtipů, Gucci, Rolex a moudro nakonec! Jen tvrdá práce a obětování!“

Další týden jsme se s Richardem potkali zas. Minule intrikoval on, tentokrát to budu já. Richard padl znaveně do křesílka a začal mi popisovat včerejší párty u přítelkyně bratra jeho kamaráda. „Už si nepřeju, abys mi říkal cokoliv kolem firmy,“ přerušil jsem ho rázně. „Naší, vaší, číkoliv.“ „Co šílíš? To je kvůli tomu Stejskalovi?“ diví se Richie.

„Můžem se bavit o chlastu, o babách, o fetu, o autech... hodinkách, tenise. Ale ne o firmách. Už nikdy!“

Všichni slavili vítězství. Jen já se nemohl smířit s tím, že expandujeme na něčí úkor. Utvrzoval jsem se v tom, že se jedná o formu přírodního výběru, kde vítězí právo silnějšího.

Stejně tak platí, že cesty Boží jsou nevyzpytatelné. Pokud naše kroky řídí a zároveň na ně dohlíží Bůh je tu někdo, kdo s jeho navigačním systémem slušně vyjebal. Můj otec. Pro sebe je Bohem, pro druhé ďáblem. A já, jeho pravá ruka, jak na straně dobra tak na straně temna.

Ve sprše jsem se díval do zrcadla. Voda po něm stékala a rozbíjela obraz mojí tváře do zlých střepů. Jestliže je tvář odraz naší duše, tak to ji mám pěkně šerednou.

Stejskal za dva měsíce zkrachoval.

Předchozí část...

Hodnocení článku:



Komentáře

Miniaturní koncept auta pro skutečně přecpaná místa Miniaturní koncept auta pro skutečně přecpaná místa Ačkoliv si to v autě nadávající občan ČR často ani neuvědomuje, leckde na světě je situace na silnicích ještě mnohem horší... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!