Trh mrch VIII: ...a žili spolu šťastně

Trh Mrch
01.05.2011 10:32 | Alex Lenoir

Stejně tak, jako hvězdné drby, odvádí ženy od každodenní rutiny, a pro muže pohled na koncept nového Lamborghini představuje několik pár vteřin svobody, pro děti jsou tímto relaxem pohádky. Otázkou je, kdy nastává správný čas, vyjít na trh s pravdou. Drb je jen nadívaná kachna, koncept se zatím do výroby nechystá a pohádkové konce prostě neexistují.

Někteří se ale s předurčeným koncem nesmíří. Vymyslí si vlastní a lepší. Tak jako Kate Middleton a princ William. I když se podobným sentimentálně trhlým a nevyváženým vztahům jindy směji, tentokrát doufám, že tituly manžel a manželka, které získali, jsou pro ně ty nejhodnější.

První květen je opět jeden z těch dnů v roce, kdy máte předem dané, co musíte dělat. Vzít dívku za ruku, jít rozvláčným krokem na Petřín (nebo jinou vyhlídku či park) a políbit se pod rozkvetlou halůzkou za dohledu velkého básníka polibek.

Pokud bonboniéru ve tvaru srdce neuplatníte v únoru, teď máte další šanci. Jen zkontrolujte datum spotřeby. Kdyby byla prošlá, upotřebíte ji příští neděli - i matky si rády smlsnou. Český První máj je však oproti americkému Valentýnovi v zásadě prostší. I když partnerka oželí flakón Chanel, pořádný pěkný pugét pivoní, hyacintů nebo hortenzií stojí tolik jako panák dobré whiskey.

Valentýna jsem strávil v přítomnosti Audrey Hepburn, George Pepparda a rodinného balení octových chipsů. První květen jsem viděl stejně, pouze s rozdílem, že Paula Varjaka vyměním za Jamese Deana coby Rebela bez příčiny.

Místo toho jsem si v pátek napakoval víkendovou cestovní tašku a společně s rodiči odjel do Vídně na prodloužený rodinný víkend. Bydlet budeme (tak jako vždy) v bytě u kamarádky mé matky. Kamarádka je bývalá kur... řekněme, že v 80.letech byla velmi oblíbená u zahraničních studentů. Její současný manžel představuje vše, co si představíte, když se řekne rubensovský typ. Proto tuším, že jejich syn Tobias je 100% adoptovaný. Má kudrnaté vlasy a dost vytáhlou postavu, německý přízvuk a kontakty na ty nejlepší dealery s kdečím. Ať už se jedná o auta, děvky nebo hašiš. Maskování je celkem zbytečné. Tobias má ve své ložnici vlastní terasu a celý byt je asi tak třikrát větší než ten náš.

V pátek jdeme na společnou večeři, v sobotu do opery na Dona Giovanniho a v neděli je plánovaný návrat zpět do města.

Během páteční večeře, zatím co rodiče řešili jejich(?) věci, s Tobiasem jsme diskutovali kam vyrazíme ještě dnes a kam zítra.

„Wir budem mít smoking und to bude vypadat zehr cool,“ navrhl Tobias jazykem vzniklým spářením češtiny a němčiny.

„V smokingu do klubu?“ divil jsem se.

„Klar, to zuper!“ řekl Tobias se silně německým akcentem.

Když padla těžká opona, a definitivně tak uzavřela příběh potrestaného prostopášníka, znovu jsem se usvědčil v tom, kolik různých podob může láska mít. Kdo pozná, která je ta správná? Nikde přece není napsané, že láska nesmí bolet. Že láska nesmí být útrpná. Že pravá láska musí být čistá a nesmí být zvrácená.

Během přestávky jsme oba vypili dva panáky skotské a skleničku šampaňského, které přinesl poslíček do lóže. Druhé dějství bylo o to veselejší. Po skončení opery rodiče nasedli do auta a jeli na pozdní večeři. My se spokojili s hot dogem z kiosku. Následné použili ústní sprej a vzhůru do života.

V neděli ráno (o půl jedenácté) jsme si natáhli džíny, rozježené vlasy schovali pod čepice á la David Beckham a zapadli do nejbližší kavárny Starbucks. Cestou jsme potkali dva bezdomovce oblečené podobně. Oni čepice dostali v armádě spásy a džíny našli v kontejneru. My jsme se hučkami snažili být styloví a džíny stály to stejné co inkubační stan v Malawi.

Bohatý snídaňový stůl u Tobiase doma jsme vyměnili za stolek v rohu. Nepotřebovali jsme poslouchat od matek (s mušími slečními brýlemi na očích), že jsme to včera přehnali. Navíc skořicová rolka a venti Americano s třema extra shotama navíc; nejlepší lék na kocovinu. Věřte mi, odzkoušený recept.

Když jsme dojedli a dopili, vzali jsme si ještě menší cestovní cappucccina. Zastavil jsem se před výlohou plnou pralinek. Uvnitř seděl pár. On ji krmil růžovými bonbony. Napadlo mě, že si možná ani neuvědomuje, jaké štěstí ten borec má. Je den lásky a já chodím po Vídni v boverácké čepici, se zbytkovým alkoholem a očumuju milence v čokoládovnách. To bylo poprvé co mě napadlo, že mě možná šťastný konec nečeká. Skončím jako ty zlé sestry, které ptáčci hlídají v zámku z ledu a kamení, aby nemohly Popelce ublížit. Jenže já mám být Popelka! NE! Já mám být princ.

„Možná, právě proto, že jsi princ, tak dlouho trvá najít tu Popelku,“ obrátil situaci Tob. „Nehledáš tu tuctovou. Plnou kolagenu, silikonu, ale tu pravou. Přírodní diamant.“

Jeho slova nedávala úplně smysl, ale chápal jsem jejich význam.

„No, je vidět, že studuješ psychologii,“ uznal jsem je.

„Co bys řekl na Amsterdam?“ navrhl mi Tobias.

„Nadměrná koncentace THC?“

„Jedu tam zítra ráno za kamošem. Na pár dní. Co?“

„Dobře, pojedu,“ odkýval jsem.

Tobias se mi zadíval přes rameno a zatvářil se znechuceně.

„Hele, vole, za tebou sere kůň,“ poznamenal a usrkl si kávy.

Za mnou stál fiakr tažený dvěma koňmi, z nichž jeden právě dost jednoznačně dával najevo jak jedno mu náš rozhovor je.

Ben řešil podobný “princovský“ komplex jako já. K obědu (misce müsli) si pustil Rychle a zběsile a nechal zvuk Subaru Impreza WRX STI dunět domem. Spokojeně pokřoupávala a díval se na nedělní pokoj ulice. Zvláštní pozornost věnoval domu úhlopříčně. Bydlela v něm (podle Bena) ta nejkrásnější holka na světě. Teď však rychlým krokem vyprovázela svého přítele a to, co za ním křičela, rozhodně nebylo přání „Jeď opatrně!“ Ben byl mimo doslech, ale skrz pootevřené okno zaslech „Debile!“. Lapl poloprázdný pytel s odpadky a vyběhl na ulici.

„Ahoj,“ pozdravil Karin nevinně Ben.

„Bene!“ otočila se Karin s rozteklýma očima „Nevěděla jsem, že tu někdo je.“

„Nebyl jsem. Mám plnej pytel...“ koktal Ben. „Ty brečíš?“

„Ne! To je... alergie!“ vysvětlovala splašeně Karin. „Alergie na kretény! Jsi kretén, Milane!“ zařvala Karin za autem svého přítele, které samozřejmě už bylo daleko. „Zkazil jsi náš První máj.“

„Nezašla bys na kafe..?“ zeptal se po chvilce mlčení Ben.

„Jo,“ odvětila samozřejmě Karin a příjemně se usmála.

Dříve to byly knihy. Nyní jsou to filmy. Stále jde ale o to stejné. Útěk z reality všedního dne. Na chvíli zapomenout a jen snít. Přijmout vizi, že alespoň část z toho, co si dnes přečtu, se zítra vyplní. Přijde konečně někdo, kdo mi změní život? Potkám konečně někoho, kdo mi ho nebude chtít měnit? A komu ho změním já? Mnozí opovrhují tzv. lifestylovou literaturou 21.století. Ale kolik lidí se pozná v Mailerových Nahých a mrtvých? Kdo z nás bojoval v Pacifiku? Která z žen se vzdala své dcery, aby zachránila syna. Který mladík byl na úkor obrazu dlouho mlád. Ne, nikdo z nás. Málo z nás.

Hodnocení článku:



Komentáře

Letošní ceník dovolených ve vesmíru pro opravdu bohaté Letošní ceník dovolených ve vesmíru pro opravdu bohaté Ačkoliv se lidstvo již dávno vydalo do vesmíru, stále se nedá v případě těchto cest mluvit o nějaké masovosti. Jestliže nicméně... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!