Trh mrch XIV: Hysterie se opakuje

Trh Mrch
12.06.2011 20:05 | Alex Lenoir

Přestávka vztahu mezi lidmi občas prospěje. Po takové pauze se ti dva nevrací do bodu, kde se rozhodli přestat, ale do místa, kde jim bylo nelépe a znovu se objevuje syndrom tzv. (opětovné) prvotní zamilovanosti. Ten však mě a Lili minul. Náš vztah byla Verona po ničivém zemětřesení a nikdo se neměl k tomu, aby zachraňoval oběti.

Takže je zase všechno jinak! Tur není šiřitelem E. coli. Nejsou to ani okurky, které se staly ožehavým tématem, ale fazolové lusky. A ve Fukušimě se narodil králík bez uší. No když v 86tým bouchl Černobyl a moji rodiče se zrovna zbližovali na dovolené v Bulharsku taky to nebyla žádná hitparáda. Pokud ukrajinská vláda skutečně v roce 2013 začne s obnovou města Černobylu, nevím jak moc lukrativní lokalita to při budování nového města bude.

Znovu se začíná skloňovat slovo krize. Nikoli finanční, hospodářská nebo termín z několika posledních dnů evropská. Nastala krize surovinová a řemeslnická. Ikdyž my Češi žijeme v domnění, že spoustu z nás má obě ruce levé, zdání klame. Francie trpí zoufalým nedostatkem uměleckých řemeslníků. Všichni sice nevěřícně zírají na nejnovější skvosty ruční výroby, ale nic se nedělá samo. Mladí Francouzi opovrhují tradičními řemesly práce s kůží a zdá se, že tento trend opustit nemíní. Každý dnes chce být na dobré pracovní pozici a mít ručně ušitou brašnu, nejlépe s vlastním monogramem, ale nikdo se je nechce učit vyrábět. Navíc tím, že lidé (všeobecně) omezili konzumaci dražšího masa, především pak telecího, je obtížnější shánět jemnou kůži na boty, pásky nebo kufry. A především tyto dva faktory budou mít v blízké budoucnosti na vině růst cen podobných výrobků.

Uplynulý týden se odehrával ve znamení zemětřesení ať ekonomického tak hierarchického. Ve středu insolvenční správce Sazky tak dlouho koumal, až vykoumal skulinu v zákoně. Respektive zákon, který je platný už dávno, ale zatím ho všichni jaksi úspěšně ignorovali. (Jako všechno v Česku.) a tak zatímco ještě v pondělí byl Aleš Hušák neodvolatelným dučem, v polovině týdne přišel o vozový park, řidiče i kuchaře. Ve čtvrtek pak přišla zpráva, že Hušákovi lidé se pokusili ze sídla Sazky odvést stovky obrazů, starožitností a jiných cenností. Bohužel se jim nepodařilo prokázat, zda se jedná skutečně o soukromý majetek Hušáka a ne konkurzní podstatu firmy. Cupka povolal policejní zásahovku, která odvoz zmařila.

Ve čtvrtek se stejně tak otřásly Kavčí hory. Osmiletý ředitel České televize Jíří Janeček odstoupil z čela mass media. Janeček uvedl jako důvod rezignace zdravotní potíže. Důvěryhodný zdroj však jako skutečný důvod střídání stráží potvrdil nerozumné hospodaření veřejnoprávní televize. Ikdyž televize v roce 2008 zvýšila koncesionářské poplatky o jednotku, hrozí nebezpečí, že pokud by urychleně nezměnila způsob hospodaření, hrozilo by jí, že v roce 2015 bude měšec rezerv prázdný.

Pokud si myslíte, že už Vás nic nepřekvapí tak ano. České dráhy, s požehnáním jejich ředitele Petra Žaludy, přijaly do pracovního poměru Petra Fejka. Nejdříve byl přijat, na soukromé doporučení, a teprve potom mu byla hledána funkce. Nakonec sedl na židli ochránce a obhájce veřejných práv. Fejk, který zakončil svoje působení v pražské zoo ne zrovna hvězdným odchodem, a podobně dopadlo jeho vedení newyorkské České národní budovy, nyní bude pomáhat a hájit potřeby cestujících. Proč mě to taky předtím nenapadlo?! Nakráčet třeba do Wall Street Journalu a říct: „Zaměstnejte mě, dejte mi plat a za pochodu vymyslíme, co budu vlastně dělat.“

Další fraška je několika týdenní umisťování fotky francouzské ministryně financí Christine Lagardeové na první strany novin s nápisy zvažující její šanci na úspěch coby kandidátky na novou šéfku MMF. Pokud Americe patří Světová banka a Evropě MMF, tak není co řešit.

Nestalo se toho moc, ale i to málo mě stálo hodně. Lili se mnou nechtěla mluvit. Řekla mi to loni v únoru a minulý týden mi to dalo znovu jasně najevo. Rozhodl jsem se, že jí napíšu SMS. Pak mi ale došlo, že ji toho chci říct tolik, že by zdaleka nestačilo ani deset zpráv.

Proto jsem přistoupil na variantu elektronické korespondence. Pak mi ale došlo, že email by měl asi stejný efekt, jak chtít počít dítě přes kondom. Vytáhl jsem papír a inkoustovým perem Mont Blanc, které jsem dostal jako dárek k přijetí na lyceum, jsem jí napsal dopis. Něco mírně v oněginovském duchu Já píši Vám – co mohu více. Napsal jsem jí dopis o tisíci slovech, kde jsem jí přesně vysvětlil, co se stalo na loňském Metropolitním plese.

Byla to naše první oficiální akce, kde jsem já a Lili byli jako pár. Ne ti, co na sebe náhodou upadli, ale jako ti co jsou tu spolu, protože chtěli, protože to plánovali. A samozřejmě tu byla taky Ona. Temný přízrak, který Lili nenáviděla.

Všechno bylo dokonalé. Ikdyž je Ona často označována jako děvka, ten večer respektovala, že jsem tam s Lili. Držela si odstup a vyzývavě na mě mrkala, pouze když si byla jistá, že Lili se nedívá. A stejně tak si byla jistá, že jedině Ona je pro mě ta pravá. Kolem jedné hodiny ráno jsme s Lili nastoupili do auta a řidič nás vezl k ní domů. Chtěl jsem zůstat, ale druhý den, měl děda narozeniny a s rodiči jsme měli v plánu mu popřát. Doprovodil jsem Lili ke dveřím jejího domu, políbili se a já sedl zpět do auta. A to bylo naposled, kdy se na mě Lili usmála.

Řidič mě vezl tryskem zpátky domů. V tom jsem si uvědomil, že jsem si zapomněl v šatně filharmonie kabát. Kabát od Toma Forda s kožešinovým límcem, který matka půjčila (jako spoustu jiných hader) na dnešní ples. Řidič se na mostě otočil a vezl mě zpátky na ples. Vystoupil jsem, přeběhl po namrzajících schodech do budovy a v šatně si vyžádal svůj kabát. Spěchal jsem zpátky do auta, ale v tom mě zastavila Ona.

„Ahoj chlapečku, kam prcháš?“ zeptala se mě a pohladila po ruce.

„Zapomněl jsem si tu kabát,“ vysvětlil jsem a nakročil k východu.

„Ani jsme si nezatancovali. Ne, vím že máš přítelkyni... Lili se jmenuje, že? Loňský ples jsme si užili víc. Tos nebyl zadaný,“ plácala hlouposti.

Mezitím mi v kapse u kalhot začal brnět mobil. Lili. Okamžitě jsem ho zvedl. „Lili, zlato...“

„Andreo!“ zavola Ona na kamarádku na schodech.

V telefonu bylo nejdříve ticho a pak Lili zavěsila. Hovor trval deset vteřin. Deset vteřin, které zničily náš nedobytný vztah. Stejně tak jako neukořistiltelnou bastilu pokořila marnotratnost, náš vztah zrušila jediný výkřik marnotratné coury. Ikdyž tahle Mařena nebyla Antoinetta ale spíš Magdaléna.

Život je plný nedorozumění. A ikdyž věta Není to tak jak to vypadá bývá často úsměvná, občas je pravdivá. Šarády, rošády a frašky na politické scéně nejsou ani úsměvné, pravdivé už vůbec ne ale jsou spíš k pláči. Tolik slz ale nikdo nemá. Já měl strach, že ani Lili nad mým dopisem a historií našeho vztahu neuroní ani slzu. Pokud má skutečně žena na každého muže určité množství slz, myslím, že Lili to moje množství už vyčerpala. Nechci si fandit, ale možná stáhla rafičku hluboko pod nulu. Jediné, co mluvilo ve prospěch obnovení našeho vztahu, bylo pořekadlo „historie se opakuje“. Ale protože tu byla pořád Ona, měnilo by se slovo historie na hysterie. Tím dopisem jsem byl tak jistý. Zatím mi ale nezbyde než čekat. Určitě se ozve. Musí se ozvat. Ozve se? Ozve se...

Hodnocení článku:



Komentáře

Doutníkové novinky, díl 8. Doutníkové novinky, díl 8. I když není kouření bůhvíjak kvalitní přednost, jistě s námi budete souhlasit, že k dokonalému večeru stylového gentlemana patří... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!