Trh mrch XV: Válečná separace

Trh Mrch
19.06.2011 19:47 | Alex Lenoir

Válka skončí, země si mezi sebou vymezí nové hranice a začne se s obnovou ekonomiky. Když se rozpadne vztah, následuje obdobný proces. Zatímco historie tuto etapu zná jako období poválečných reparací, ve vztazích se tato fáze nazývá jako válečná separace. Expartneři si povinně projdou obdobím ticha a pak ať už tichou nebo hlučnou dohodou rozdělí kamarády, bary a restaurace, vrátí půjčená CD, DVD, BR, knížky, sentimentální dárky a definitivní sbohem si řeknou, když si odnesou i poslední kousky spodního prádla a antiperspirant.

Arabské jaro pohnulo s celosvětovou ekonomikou i hospodářstvím. Pokrevní sňatky americké smetánky sice zajistily přežití genů těch nejlepších rodin, ale za rodovou čistotu platí krutou daň v podobě minimálního kulturního a geografického rozhledu. Američané výrazně omezili návštěvy Evropy, protože se domnívají, že Praha je hned vedle Marakéše a to je prakticky na stejným fleku jako hlavní město Libye – Káhiry. Evropané si zas rozhodně nedají jehněčí kebab a pro jistotu ani schwarzwaldskou klobásu.

Někteří vyděšenci tak v panickém oblaku čapkovské atmosféry plné demonstrujících mloků začali klást jedovaté jikry v podobě termínu “evropský podzim“. Já zůstávám optimistou, a věřím, že podzim bude takový jak ho si pomatuju několik posledních let. Plný barevného listí, na které naprší, následně rozbředne a já upadnu a narazím si loket, kostrč nebo jinou část těla tak jako každý podzim.

Nejlepší promo České republice dělá sám prezident Václav Klaus. Pokud ho nekritizují Američani, pomlouvají ho Francouzi, tedy jen pokud si ho do úst neberou Italové. Nedejbůh, že se někde připlete k volnému pivními podtácku nebo volnému peru, kšiltovce nebo klíčence. Hrdě se však hlásím k fanouškům pana profesora. Především pak za ním stojím v týden staré kauze o omluvě za odsun sudetských Němců po skončení války. Naprosto neetická byla žádost předsedy Sudetoněmeckého krajského sdružení Franze Panyho o omluvu za odsun v den, kdy si Češi připomínali vydrancování obce Lidice. Stejně podobně nesmyslným bylo provětrání zaprášeného kostlivce, když nejvyšší přestavitel sudetských Němců Bernard Posselt pronesl, že Klaus se svou pasivností k prosbě vrátil do roku 1989.

Na lyceu jsme čtyři roky strávili diskuzí o odsunu sudetských Němců po všech stránkách. Po historické, sociologické, ekonomické i psychologické. Jeden pohled ovlivňoval druhý. Resumé bylo takové, že odsun Němců je zcela pochopitelný, obhajitelný a lidsky nelidský. Odsun byl správný, ale špatně provedený. Ale nelze se divit. A pokud fricek chce, ať se každoročně omlouváme, stejně tak bychom mohli každoroční omluvu požadovat i my a jako bonus tučné reparace.

Ve čtvrtek si odboráři zahráli golf, dali oběd club sandwich v klubu a vpodvečer se samovyhlásili za vítěze stávky. Premiér Nečas na to reagoval tak, že cílem přece nebylo vítězství. A pokud tolik omílaná věta, že koaliční vládu stávka pouze posílila, tak je to jediná pozitivní věc. Celá stávka byla natruc ušitá tupou, dětinskou jehlou a výsledek byl více než žalostný. Vzhledem k tomu, že ihned po skončení stávky odboráři oznámil, že už chystají další stávku, je jasné, že víc než po sociální a ekonomické spravedlnosti touží po dramatičnu. Navrhuji se složit a Bohumíru Dufkovi, předseda Asociace samostatných odborů, a Luboši Pomajbíkovi, předseda Odborového svazu dopravy, koupit lístky do divadelní lóže na celou sezonu. Každý měsíc by je tak čekalo jedno představení (třeba romantické Labutí jezero, sodomická Lucrezia Borgia nebo pro ně tolik typická Válka s mloky), během nichž by si vybouřili svoje teatrální sklony, a byl by klid. Nejen že by to vyšlo stát levněji, ale konečně se odboroví papaláši dočkali i děkovačky.

Bylo to pět dní od toho, co jsem do modré poštovní schránky na rohu pod naším domem vhodil dopis pro Lili. Vzal jsem si příklad z Jiřího Wolkera a pokusil jsem se ze dvou naprosto stejných otvorů vybrat ten šťastnější.

Zkouškové období bylo za mnou a firma setrvačně šlapala. Přesto jsem nadále vstával v šest, dal si krátkou hodinovou trať přes park, cestou zpátky vzal noviny a zbytek času vyplňoval tím, že jsem polehával na posteli a četl svoje oblíbence jako Truman Capote, Geraint Anderson nebo Tomáše Sedláčka a čekal, až mi zazvoní telefon a Lili mi řekne Vrať se.

Místo toho mi zavolal pouze Richard.

Možná už jste za těch pár měsíců pochopili, že Richard je jeden z těch, který sice nemá klapku, co se týče pití alkoholu, hulení trávy nebo tahání se s více jak jednou holkou, ale rozhodně mu nechybí sebevědomí. Pamatuju si, jak na lyceu prezentoval ročníkový projekt a jediné co věděl, bylo, že slovo ekonomie má původ v řeckém oikonomia. Přesto u řečnického pultu vydržel stát celých dvacet minut a dokonce i odpovídat na otázky. A měl hlavu totálně vymytou vodkou a marihuanovým dýmem.

Nyní během obyčejného středečního panáka se potil a klepal, soustavně se díval na hodinky a cvakal telefonem. Myslel jsem si, že je to nějaká forma absťáku, ale pak všeho nechal, usrkl kukuřičnýho piva, podíval se na mě a řekl: „Musím ti něco říct... ale budeš se na mě zlobit.“

Po pár minutách dohadování stylem No, tak mi to řekni a Ty se budeš hrozně zlobit to z něho nakonec vypadlo.

„Já s Ní spal. Jeli jsme do Vídně a prostě se to stalo.“

„S Ní? Jako s Ní? Se *******,“ ptal jsem se ho.

„Ale nic to neznamenalo. Chápeš ne?! Dohodli jsme se přece spolu, že je jako střelnice. Chápeš? Tři rány za dvacku? Alexi – řekni něco.“

Měl jsem v hlavě prázdno. Totálně. Jak ráno na Novej rok. Ani jedna myšlenka. Ani jedna! První co mě napadlo bylo: „Jeli jste tam tvým nebo Jejím autem?“

Seděli jsme s Maxe na terase jejich domu, poslouchali Sum 41, nohy na zábradlí a v ruce Heinken. A já si v hlavě pořád a pořád a pořád dokola přehrával tu větu, co jsem řekl Richardovi. Jeli jste tam tvým nebo Jejím autem? A pořád dokola. Kamoš mi řekne, že spal s holkou, na kterou se dva roky chystám, a první co mě napadne je, jestli jeli Volvem C30 nebo Mercedesem SLS.

„Nejradši bych vypad,“ vzdychnu. „Berlín, Helsinky, Petrohrad... New York... Nebo někam na venkov. Pryč od těch lidí.“

Nevím proč mě to tak vzalo. Vždyť o nic nešlo. Od začátku bylo jasné, že já a Ona spolu nikdy nebudeme. Ale dokud spala s cizíma, bylo to jakoby v jiné, na miliardy světelných let vzdálené galaxii. Ale teď když se to stalo s Richardem, bylo to jako by sis spolubydlící přitáhl na kolej buchtu a dělali to, zatímco já se pod dekou šprtal fyziku.

Jo, mohl jsem si za to sám. Ano, vím to. Mohl jsem s ní spát i já. A už dávno! Jenže takovej jsem já. Mužská verze Mam'zelle Nitouche.

Historie zná spoustu druhů válek. Studenou, bleskovou, jadernou, válku v sedě. A já si připadl, že vedu studenou válku se založenýma rukama. S Richardem, s Ní, s Lili. Přemýšlel jsem o tom, že bych se začal chovat dospěle. Přestat přemýšlet proč je Ona taková jaká je. Připustit si, že se mi Lili už neozve. Ale hlavně nedopustit, aby lacinej šmajchl zapříčinil rozpad cenného přátelství mezi mnou a Richiem.

V neděli o půl jedenácté večer se vrátil táta z Barcelony. Už jsem ani nedoufal, že by se stihl na Den otců vrátit domů. Sice to byl on, kdo měl dnes svátek, ale přesto mi dovezl rudé tričko s límečkem Ferrari a mými iniciálami vyšitých na zádech. Sobě stejné. Seděli jsme v kuchyni, ve stájové uniformě, ukrajovali si s výborného choriza a užívali poslední hodinu a půl ze svátečního dne. Alespoň na jedné frontě je klid.

Trh Mrch
Hodnocení článku:



Komentáře

Nejdražší diamantové prsteny na světě Nejdražší diamantové prsteny na světě Klasika detektivně-špionské literatury nás učí, že diamanty jsou navždy. Co se týče vytrvalosti, tak to posoudit nedokážeme, nicméně... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!