Trh mrch XXX: O vlásek

Publikováno: 06.11.2011 09:48 | Alex Lenoir

Před mým oknem stojí vysoká bříza. V zimě je holá, na jaře napučí, aby následně zezelenala a vydržela tak celé léto, na podzim pozvolna zezlátne a pak opět opadá. Já jako alergik ji nesnáším. Za ty roky jsme se ale spolu naučili žít a já ji přijal. Protože ona taková prostě je - zdroj alergenů, který na zimu opadá. Nezměním ji. Ale ani ona mě.

Trh Mrch

Kdo nečetl, nepochopí

Vyvolat dojem, že právě ta dnešní party je tak jedinečná je stejně snadné jako vyvolat paniku. Stačí o ní prohlásit, že kdo právě na téhle akci nebude, bude následující sezonu společensky mrtvý. Neuškodí přidat poznámku o značně omezené kapacitě hostů a rozšířit nějaký dobrý drb. Třeba že se tam objeví Leoš Mareš s novou milenkou.

Pro mě se takovouhle akcí stalo čtvrteční ráno, kdy jsem nemohl dospat, abych si ráno mohl koupit historicky první vydání české mutace měsíčníku Forbes. Hrdě jsem položil časopis na pult a prodavačka se na něj podívala jako by nevěřila vlastním očím. Načež se druhé prodavačky zeptala, jestli ví, že něco takovýho vůbec prodávají. Profesionální, školený personál, který zná obsah nabízeného sortimentu.

Byl jsem tak natěšený, když jsem si položil svůj výtisk s Jannisem Samarasem na lavici v posluchárně. Bohužel jsem byl jediný. Čekal jsem, že někdo mě požádá o půjčení nebo mi alespoň bude zvědavě nakukovat přes rameno, o čem vtipném to šéfredaktor Petr Šimůnek píše ve svém prvním „otvíráku“. Bohužel byl čtvrtek ráno. A po středeční noci všichni obdivovali péřovou bundu Jagermeister, kterou získal jeden kluk za vypitých 20 pánáků. Jo, vítejte v Česku. Tady, co se nedá sníst, vypít, vykouřit nebo oblíct nemá pro mnoho lidí žádnou hodnotu.

Jsou všude

Celý týden jsem se těšil na páteční večer. Představoval jsem si ho tak, že si dám brzkou horkou sprchu, otevřu si rozečtenou knížku a usnu. Místo toho jsem si do vlasů vetřel pastu, vypláchl si rychlebělící ústní vodou a vyrazil „do života“.

V Cafe Orient se opět konala jedna z těch tematických party, jen proto, aby se nechlastalo naprázdno. Takže všichni tradiční účastnící společenského života tam samozřejmě byli. A byl jsem tam i já. Se skleničkou vína jsem se opíral o zeď z pohledového betonu a mocně zíval. Všiml jsem si, že Lukáš se celý večer pořád ometá.

„Jsou všude,“ brblal.

„Kdo?“ nechápal jsem.

„Spíš co! Její vlasy! Jsou všude!“ řekl zhnuseně Lukáš.

Lukáš totiž už měsíc statečně sdílí byt s přítelkyní Adélou. Po šesti měsících živočišného vztahu se rozhodli vymanit z rodinných hradišť a pronajmout si společné bydlení. A tak kluk, co si na táboře neuměl napíchnout buřt na prut, při výtvarce se pokaždé polil tuší a pořezal si prsty během listování v knížce, najednou s někým domlouval barvu zdí v ložnici. Mohla za jeho proměnu láska nebo jen to, že chtěl vypadnout od rodičů?

Nicméně teď se obíral od vlasů a pokřiveným obličejem reagoval na každý ohon vlasů, který se mihl kolem něho.

„Vlasy jsou v koupelně, v kuchyni, v lednici, v myčce, na talíři, na sedačce, ve sprše, na mým ručníku, na posteli, na polštářích... v autě!“

Lukáš byl z nastalé situace značně nešťastný. V Adéle totiž konečně našel holku, která měla vyvážený poměr intelektu a sex-appealu.

„Ty sis za půl roku nevšiml, že ji padají vlasy? Jako každé jiné!“ podotkl jsem.

„Ale to víš, že jo... Pořád se kvůli tomu hádáme. Mám pocit, že ji to vadí víc než mně.“ Pak Lukáš sklopil oči a chvíli je tak nechal. Když je pak zvedl, řekl: „Poslední dvě noci už spala ve starém bytě.“

Zbylo, co bylo

V sobotu ráno seděl Lukáš v kuchyni a díval se na jeden černý vlas na mramorovém kuchyňském pultu. Byl lehce stočený a působil mazlivě. Zvedl ho. Díval se, jak se v ranním světle protáčí jako girlanda. V oparu zbytkového alkoholu a vůně ranní kávy najednou přestal všudypřítomné vlasy vnímat jako to, co po ní pořád někde zůstávalo, ale to co mu tu po sobě zanechala.

A tak si Lukáš lehl zpátky na pružinovou matraci v bytě a hrál si s několika jejími vlasy, které se ve velkých kruzích povalovaly na podlaze.

Když ji miluješ, není co řešit

Kofola si osvojila slogan Když ji miluješ, není co řešit. Výrobce tradičního nápoje tím však myslí, že pokud víte, že ji chcete, máte si ji prostě vzít. V případě Kofoly koupit. Nepočítá s žádnými komplikacemi. Jde mu o to, že nemáte čekat. Jediné, co stojí mezi vámi a lahví Kofoly, je vzdálenost do nejbližšího obchodu. Mezi vámi a milovanou partnerkou se může stát mnoho věcí. Stejně tak se může stát, že vám ten pravý, výjimečný vztah unikne o vlásek. Jako byste byli strom, který zaryje kořeny hluboko do neúrodné půdy, ve které se nemůže uchytit. Moc chcete, vážně se snažíte, a tak zarýváte kořeny stále hlouběji a hlouběji, ale ono to prostě nejde. Tak málo chybělo, tak moc nescházelo.

Hodnocení článku:



Komentáře

Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Chystáte se na dovolenou? S MUDr. Jaroslavem Foltýnem jsme si vyměnili mnoho užitečných informací! Mnoho lidí může jistě říci, že ve volbě dovolené nejsou konzervativní, ale v otázce s kým budou cestu realizovat, sázejí... Předchozí článek "Michelinská hvězda je jako Oscar v kuchařském světě." Když něco chcete opravdově zažít, dělat či poznat, vydejte se tam, kde se taková příležitost nabízí od skutečných profesionálů.... Další článek

Víte o něčem, co by zajímalo i další naše čtenáře? Pošlete tip redakci!